SMĚJA František [ Osobnost ]

Spisovatel, učitel, kult. organizátor a veřejný činitel, narozen 30.5.1904 v Suchých Lazcích ( m.č.Opavy), zemřel 11.2.1986 v Opavě.

Pocházel z rodiny chalupníka, který pracoval zároveň v Ostravě jako havíř. Otcova matka byla rodačka z pruské části Slezska ,z Kout ( dnes součást Kravař ). Odtud úzký vztah k Hlučínsku i v lit. tvorbě.1911 se rodina přestěhovala do hornické kolonie jámy Ignát v Ostravě-Mariánských Horách, ale protože za války byly ztížené sociální podmínky a nedostatek potravin, Smějovi se ještě před vznikem Československa vrátili do Suchých Lazců. Otec, který byl za Rakouska - Uherska zakladatelem sociální demokracie v Suchých lazcích, zemřel r. 1925. V témže roce František Směja jako absolvent učitelského ústavu v Opavě nastoupil místo v Raduni, od 1926 v Hrabyni, krátce učil ve Větřkovicích u Vítkova, v Hrabyni znovu souvisle působil 1927-35. V Hrabyni vykonával funkci obecního tajemníka, založil zde vydavatelství ISKRA ( za 2.světové války sídlilo v Ostravě, od 1945 až do úřední likvidace 1949 v Opavě ). V letech 1935-38 učil v Neplachovicích, po mnichovském diktátu krátce ve Slezské Ostravě, v Raškovicích a pak nejdéle v Bašce u Frýdku. V roce 1941 byl gestapem zatčen, vězněn ve Vratislavi,1942 odsouzen u německého soudu v Ostravě k jednoročnímu trestu, který byl odpykán vyšetřovací vazbou. Poté propuštěn ze školních služeb. Působil v ilegální Slezské národní radě a s její delegací (pod vedením J. Bilana Šinovského jel po osvobození v květnu 1945 do Prahy s požadavkem obnovení samosprávy pro Slezsko). Politicky byl organizován v KSČ. Vytvářel osvětový referát expozitury Zemského národního výboru v Ostravě, exponoval se v rámci akce Budujeme Slezsko. Založil v Opavě Sdružení umělců slezských a redigoval také měsíčník Služba osvětě. Do 1951 setrval na Krajském národním výboru v Ostravě. 1951 byl ředitelem Krajského osvětového střediska v Hradci nad Moravicí. 1954-56 vedoucím kulturního odboru KNV, v letech 1956-60 znovu ředitelem Krajského osvětového střediska v Hradci. V roce 1968 obnovil a řídil Sdružení Umělců slezských, protestoval proti okupaci Československa a tento nekompromisní postoj zastával až do své smrti, proto nesměl publikovat. F. S. kromě příležitostné publicistiky psal především prózu, méně poezii. Jeho dílo je tematicky úzce svázáno s Opavskem, včetně použití nářečí v dialozích nebo ve veršované tvorbě. Za své literární vzory považoval J. Wolkra, P. Bezruče, S. K. Neumanna aj. Seiferta, v próze pak Boženu Němcovou, V. B. Třebízského a F. Sokola -Tůmu, kteří chodili i do jejich rodiny. První knížka Od nás s podtitulem Slezské verše vyšla r. 1929. Později byla rozhojněna pod názvem Pletky a tyto Humorné básně v nářečí získaly autorovi velkou popularitu. Ve spis.jazyce vydal sbírky Zpěv léta, nadšenou apoteózu Hrabyně v rozjásaném červenci, a Na rozloučenou-k odchodu z této obce 1935. Ve stáří psal S.i epigramy a verše účtující se životem, většinou rozmnožované jen rukopisně.
Po drobných prózách se Směja, povzbuzován V. Martínkem a po příkladu A.C. Norova Bürkentalu, rozmáchl k románu Kalný proud, o vesnici Vysoká (Hrabyň) a rodu Javůrčáků, kde planou vášně a dramatické rozpory v obci i v rodině. Ze selského prostředí vytěžil i román Potřísněná tvář s příběhem z opavské vesnice na hranici, hlučínskou nacistickou iredentu zachycuje román Jidáši. Novela Odcházeli se vrací časově až do
1. světové války , ale je rovněž osudem mladého sedláka z Opavska, kdežto Napsáno v horách, s podtitulem Román z Beskyd, obsahuje nepravděpodobný příběh z vesnice pod Lysou horou. F.rantišek Směja se pokusil rovněž o román družstevní vesnice na Opavsku Úhor, ovšem jeho nejlepším dílem je nesporně próza Obličejem ke zdi o pobytu v německém vězení, dílo vydané na počátku normalizačních 70. let šlo ihned po vytištění do stoupy. Z hlediska uměleckého vyjádření byl Směja slohový tradicionalista, jeho dílo je prosyceno hlubokým vztahem k Opavsku, za jehož kulturního mluvčího se F. S. vždy považoval.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.hlucin.cz