Historie města Aš [ Historie (archivní dokument) ]

V době stěhování národů zůstalo ašské kopcovité území s neprostupným bažinatým hvozdem dlouho neobydleno. Až od 11. století bylo Ašsko postupně osídlováno německými kolonisty. Německá kolonizace sem směřovala z jihu; své osady zde zakládali fojtové z Weidy, předchůdci pánů z Plavna, kteří ovládali protiprávně Ašsko po celou dobu štaufské vlády v letech 1146 - 1266. Teprve roku 1281 potvrdil německý císař fojtům z Weidy jimi obsazené území jako právoplatnou říšskou zástavu. Na Ašsku se usadil rod štaufských ministeriálů - pánů z Neubergu. Od Jindřicha z Plavna zástavu vykoupil roku 1331 Jan Lucemburský a téhož roku se mu poddal Albrecht z Neubergu (Podhradí). Ašsko, jako přímé české léno, osvobozené od všech dávek a daní, se tak stalo autonomním mikroregionem. Kolem roku 1394 zemřel bez mužského potomka Konrád z Neubergu a sňatkem Konráda Zedtwitze s Hedwigou z Neubergu přešly Neuberg i Aš do držení rodu Zedwitzů, který sídlil na Ašsku již od roku 1334. Když král Zikmund roku 1422 potvrdil Zedtwitzům lenní držbu ašského území, bylo tím potvrzeno odtržení Ašska od Chebska a Zedtwitzové se stali přímými poddanými českého krále. Za bezprostřední léno České koruny prohlásil Ašsko znovu král Ferdinand I. roku 1557. Autonomní postavení Ašska uchránilo Zedtwitze po roce 1620 od konfiskací a díky nátlaku Braniborska a Saska zde nebyla prosazena protireformace. Císař Leopold udělil Zedtwitzům Ašsko roku 1659 znovu v léno a potvrdil jim dosavadní svobody, čímž Ašsko znovu odolalo snahám o začlenění k Chebsku a zůstalo nezávislým říšským panstvím. Po přivtělení Chebska k Českému království bylo i Ašsko pokládáno Habsburky za součást Chebska a Českého království. Roku 1775 vydala Marie Terezie t.zv. Temperamentní body, které ukončily autonomní vývoj Ašska, přestože nadále zaručovaly svobodu vyznání a osvobození od daní platných v Čechách. Definitivně zanikla všechna specifická ašská práva zrušením roboty roku 1848. V roce 1850 byl ustanoven právní okres Aš a roku 1854 zřízen c.k. okresní soud. Pravomoci Zedtwitzů, kteří vládli nad ašským územím téměř půl tisíciletí, tím byly zrušeny.

Hospodářskou převahu získávali již od počátku století průmyslníci, do jejichž rukou přešla většina zedtwitského panství. V rámci Rakouska - Uherska vznikly dobré exportní podmínky pro vývoz textilu, které přispěly k rychlému rozvoji ašských textilek. Významným se stal rok 1864, kdy Aš získala železniční spojení s Chebem a Hofem a kdy byly v Aši zavedeny prvé mechanické stavy. Spolu s nárůstem textilní výroby zvyšoval se i počet ašských obyvatel a v roce 1872 obdržela Aš statut města. Další rozvoj textilní výroby počátkem 20. století, vedoucí ke koncentraci výroby ve velkých továrnách, se projevil dalším zvyšováním počtu obyvatel. Počet obyvatel Aše se vzrostl z 9 405 roku 1869 na 21 880 v roce 1910.

Svůj zvláštní průběh mělo začlenění Ašska do nově vytvořeného československého státu roku 1918. Politickou moc vykonávala ašská vojenská rada, která odmítla požadavek chebských separatistů na připojení Chebska k Bavorsku. Po zlepšení hospodářské situace ašských textilních továren došlo po roce 1924 k další výstavbě města. V roce 1927 byl otevřen městský centrální hřbitov, roku 1928 nová budova pošty, roku 1937 ašská okresní nemocnice. Koncem roku 1937 došlo k prudkému pádu textilního průmyslu. Důvodem byla neustále se zhoršující politická situace na Ašsku. Politickou moc v okrese přebrala Sudetoněmecká strana. Čeští obyvatelé začali opouštět město. 21.září 1938, devět dnů před podepsáním mnichovského diktátu, bylo Ašsko obsazeno sudetoněmeckým Freikorpsem. Nacistická okupace Ašska byla ukončena osvobozením Aše jednotkami americké armády 20. dubna 1945.

Postupně byl obnoven život ve městě a chod továren. V důsledku vystěhování německých obyvatel v roce 1946 došlo ke snížení počtu obyvatel města na méně než polovinu a mnoho dílen a továren bylo nutno uzavřít. V 50. letech nastalo v důsledku zřízení pohraničního pásma na celém území okresu další vylidňování Ašska a pro nedostatek pracovních sil bylo nutno uzavřít a likvidovat celé továrny. Pletařské továrny byly soustředěny do n.p. Tosta Aš, tkalcovské do n.p. Textilana Liberec, závod Ohara Aš a továrny na výrobu tylů a krajek do n.p. Krajka Kraslice. Vzhledem k neustálému snižování počtu obyvatel zůstala část domů neobydlena a pro nedostatek prostředků na jejich obnovu musely být zbořeny. Ke zlepšení bytové situace Aše s možností ubytování nově přicházejících mladých rodin došlo až v letech 1964 - 65, kdy byla dokončena výstavba nových panelových činžovních domů a zejména pak v 70. letech, kdy byla na místě starších domků v horní části města a na Mikulášském vrchu vystavěna nová sídliště. V těchto letech došlo i ke zlepšení občanské vybavenosti výstavbou nových prodejen potravin, obchodního střediska, krytého bazénu, tenisových kurtů a lyžařského střediska.

Ukončení komunistické vlády roku 1989 přineslo Ašsku mnoho pozitivních změn. Již 1. července 1990 byl otevřen hraniční přechod Aš-Wildenau. Bylo znovuotevřeno ašské gymnasium. Zchátralé domy mění postupně svůj vzhled, urychlila se výstavba nových rodinných domků. Byla otevřena řada nových obchodů. V hospodářském parku města byla vystavěna švédskou firmou PLM nová továrna na výrobu plastových lahví. Ještě několik dalších let však bude trvat než se stane Aš zase kvetoucím městem s mnoha parky a sady, jak ji znali její obyvatelé v první polovině dvacátého století.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.muas.cz
AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 04.10.2004 v 12:35 hodin