ČTVRTEČNÍ GLOSY

Už je to zcela jasné: lepidlem vládní koalice je strach. Jednak strach ze ztráty koryt, při hlasování poslanců pak strach z toho, že vyjádří-li jiný názor než je názor vedení stran, pěkně si to odskáčí. Jak jinak totiž lze vysvětlit fakt, že kdykoliv se v parlamentu hlasuje tajně, je hlasitě deklarovaná soudržnost koaličních stran okamžitě v háji. Viz poslední tajné hlasování o obsazení funkce prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu - Jitak Kupčová se stoprocentní podporou koalice dostala v tajném hlasování namísto 1O1 jen 82 hlasů.
Zajímavý jev.

Kolem přímého televizního přenosu z odvolacího procesu s Karlem Srbou se toho napíše ještě hodně. Česká televize dozajista použije spoustu slov o "službě veřejnosti", "právu na informace" a podobně. Že jde hlavně o přilákání diváků k obrazovkám, tedy o sledovanost, tedy o reklamy, tedy o prachy, neuslyšíme.

Český Kocourkov se opět projevil v plné síle: v zákonu o daních z příjmu se cestou z poslanecké sněmovny do senátu ze slůvka "je" stalo slůvko "není", což změnilo smysl paragrafu o odepisování osobních aut podnikateli.
Vláda a koaliční poslanci totiž rozhodli, že nejlépe vědí, jaké auto má ten který podnikatel mít a že to rozhodně nesmí být auto dražší než devětset tisíc, byť si mnozí z navrhovatelů vozí své prdele za peníze těchto podnikatelů v autech mnohem dražších.
Chyba v zákonu by navrátila paragraf do logického znění, tedy, že si podnikatel může koupit a z daní odepisovat auto, které si za svoje peníze svobodně koupí.
A řekněte, není to dokonalý Kocourkov, kde logický paragraf zákona může vzniknout jedině chybou?

Problém zdravotnictví, trápící desetiletí všechny vyspělé státy, tato vláda do týdne vyřeší. "Snažíme se, aby jednání měla konsensus a vedla k rychlé stabilizaci zdravotnictví do konce roku", zní podivuhodná věta současné ministryně zdravotnictví Součkové. Kristepane!

Už víte jaké secondhandové stíhačky Česko nakoupí? Ne? Vsaďte se, že americké. Chcete důkaz? Tady je. V dnešních Lidovkách píše americký velvyslanec Stapleton: "Nicméně otevřený a nestranný proces (výběru) tak jak dosud probíhal, mě vede k optimistickému závěru, že jeho průhlednost je pro českou vládu nejvyšší prioritou."
Je rozhodnuto, vsaďte se.

Předseda britských konzervativců Iain Duncan Smith padl a konzervativní strana si dva roky před volbami musí hledat nového vůdce. Najít ovšem mezi konzervativně smýšlejícími Brity osobu, která by měla "grossovskou" tvář Tonyho Blaira, jeho schopnost lhát a vytáčet se a přitom pravicové smýšlení, to opravdu nebude jednoduché. Zvláště, když i v Anglii platí staré španělské přísloví "Ošidí tě jedenkrát, dvakrát, třikrát, čtyřikrát...."

Můj článek ze včerejších Lidovek:

Dvakrát "probatum est" čili "vyzkoušeno".


Velkou Britanii zachvátila manie v podobě diety doktora Atkinse, která slibuje razantní zhubnutí, a to pouhým, v podstatě neomezeným jezením bílkovin a tuků a absolutně žádnou konzumací cukrů a škrobů.
Držel jsem zcela stejnou dietu někdy kolem roku 1972, kdy jsem zásluhou usedlého manželského i pracovního života rychle nabral téměř k metráku (standardně pneumatikově kolem pasu) a kdy tato dieta nebyla vůbec známá, natož módní. Poradil mi ji jeden kolega lékař s vysvětlením, že vysoká hladina tuků v krvi dává organismu signál, aby začal rozpouštět své tukové zásoby coby zbytečné. K tomu přidal komlex vitaminů.
Začal jsem poctivě jíst sýry, šunku, salámy, šlehačku a vejce, přičemž po čase, když nesmíte jíst nic jiného, moc těchto věcí stejně nepozřete. Nesmíte ovšem sníst ani jablko, napít se ovocné šťávy, ba ani žvýkat žvýkačku s cukrem, zákaz cukrů a škrobů je vskutku absolutní.
Pracoval a hýbal jsem se stejně, jen trochu více vyrážel rychlým pochodem na procházky. Hladový, unavený, nervózní jsem nikdy nebyl.
Po týdnu, kdy se, co se váhy týče, nedělo nic, se začly dít zázraky a váha letěla dolů rychlostí téměř jeden kilogram denně. Takto povzbuzen jsem začal více cvičit a po pěti týdnech a shozených třinácti a půl kilogramech jsem spokojeně a bez jakýchkoliv zdravotních problémů s dietou skončil.
Že jde o velkou zátěž pro organismus ovšem nepochybuji a každý by měl držet tuto dietu u vědomí možných rizik a na svoji vlastní odpovědnost. U mne však zabrala dokonale a bez následků.
A protože namísto žrouta se ze mne stal labužník a stresy neřeším jídlem, ale různým pohybem, nemusím ji už nikdy opakovat.

V Londýně ve čtvrtek přistály tři Concordy a ukončily tak definitivně sedmadvacet let služby těchto nádherných strojů. Měl jsem to potěšení několikrát Concordem letět a vždy šlo o mimořádný zážitek: žádné dlouhé čekání a procedury na letištích, rychlý nástup do štíhlého, v porovnání s podzvukovými obry malého letadla jen se stovkou sedadel, přivítání šampaňským, rychlý a pocity téměř kolmý start, naskakující čísla o rychlosti, končící u dvou Machů, zřetelně zakulacená planeta dole a co nejnádhernějšího, přelet ze slunečného dne do temné noci, ten plynulý barvený přechod, viditelný hluboko pod sebou malým okénkem, to vše patří opravdu k zážitkům nezapomenutelným.
A což teprve labužíci na palubě, ti si opravdu mohli přijít na své. Posuďte sami: šampaňské Dom Perignon od Moet et Chandon, humr z Maine s mangem a špenátem, grilovaný plátek svíčkové s bylinkovou omáčkou a pečeným bramborem, pečený mořský bass s brambůrky s mladou cibulkou, mrkvičkami a celerovým hráškem, salát se zapékanými lilky a artyčoky s mozzarelou a parmezánem a citronová panacotta. A což teprve vína k jídlům: bílé Corton - Charlemagne Bonneau du Martray 1993, červené Chateau Pape - Clement 1994 Grand Cru Classé a dezertní portské Dow´s 1978 Reserve Tawny.
Let, i tak velmi krátký, pak ubíhal rychle, nejrychleji a člověk záhy sestupoval se schůdků letadla s jakousi nechutí, pocitem vytržení z příjemnosti, ba s lítostí. A měl sto chutí to krásné mechanické zvíře láskyplně pohladit. Sbohem, Concorde, bude se mi stýskat.

A F. de la Rochefoucauld k dnešku?
Kdo chce být oblíbený, nesmí mít více rozumu než ostatní.