PÁTEČNÍ GLOSY 15.04.2005
Miroslava Macka
Ještěpremiér Gross a ČSSD už ztratili jakýkoliv zbyteček glancu a jeví se dnes jako bezhlavé stádo, které za hlasitého bučení jen nehnutě stojí u koryta.
Dokonce i Kalousek s lidovci jeví se vedle nich jako superzásadoví kladní hrdinové, a to už je co říct.
Je nejvyšší čas domluvit pod záštitou prezidenta předčasné volby - a občané by se konečně měli vytrhnout z letargie a tlakem na všechny politiky si je vynutit.
Velmi zajímavý postřeh mi poslal čtenář glos P. J.:
Vážený pane doktore,
dovolte mi reagovat na Vaše STŘEDEČNÍ GLOSY 13.04.2005, a to k členství pana Jana Kohouta v KSČ (a zejména ke zdůvodněnítohoto členství). Z případu jednoho bývalého kolegy vím, že v té době existovala tzv. kandidátská lhůta, která byla 2 roky. Nedomnívám se, že byly nějaké výjimky, bylo to asi ve stanovách.
Jestliže se tedy pan Kohout stal členem KSČ v roce 1986, musel jeho "přijímací" proces začít nejpozději v roce 1984. Pokud se nemýlím, začátkem toho roku zemřel Andropov, po něm se stalgenerálním tajemníkem ÚV KSSS Černěnko, který zemřel zhruba za rok. Takže kde v té době ještě byl Gorbačov se svojí perestrojkou. To můj kolega byl upřímnější - podle slavného
Kmotra říkal, že existují nabídky, které se neodmítají...
Koupil jsem si včera v antikvariátu brožurku "Můj poměr ke KSČ" s podtitulkem "Projevy z řad pracující inteligence", která vyšla v roce 1946.
Texty jsou to většinou prapodivné, někteří z oslovených se zřetelně vykrucovali, další se snažili zadat si co nejméně, jiní se v chvále zase mohli přetrhnout.
Na ukázku dva zajímavé příspěvky od dnes velmi ceněných malířů:
Václav Špála: Těžko malíři mluviti do filosofie a k vědeckým poznatkům. Vyšel jsem z malých poměrů, kde se šetřilo každým haléřem. Už od dětství mám v sobě sociální smysl, který jsem si dále četbou a pozorováním ujasňoval. Pak život moderního malíře je u nás životem proletáře. V mladých letech jsem dlouho nic neprodával a tehdy jsem dosti strádal.
Toyen: Můj kladný poměr ke KSČ je příliš starého data, než aby nebyl dostatečně znám. Co k němu ještě přibylo v poslední době, je zejména obdiv nad odolností, kterou procházely stranické kádry v době nejhoršího teroru a nad odhodlaností a prostou proletářskou samozřejmostí, s jakou dovedla jedna směna za druhou kráčet uvědoměle a s rozvahou na smrt. KSČ považuji za nejdynamičtější složku Národní fronty, neboť i při zásadě parity dovedla, dík cílevědomosti svého postupu, propracovat se na místo vedoucí.
Staré české přísloví:
Tím řeka není horší, že z ní psi pijí.
Knížka "Jak se stát labužníkem aneb Kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich) je dotisknuta a objednat si ji můžete na internetové adrese m.vitovcova@volny.cz a podrobnosti o knize a ukázku z ní si stále můžete přečíst v glosách ze dne 20. ledna tohoto roku.
Dokonce i Kalousek s lidovci jeví se vedle nich jako superzásadoví kladní hrdinové, a to už je co říct.
Je nejvyšší čas domluvit pod záštitou prezidenta předčasné volby - a občané by se konečně měli vytrhnout z letargie a tlakem na všechny politiky si je vynutit.
Velmi zajímavý postřeh mi poslal čtenář glos P. J.:
Vážený pane doktore,
dovolte mi reagovat na Vaše STŘEDEČNÍ GLOSY 13.04.2005, a to k členství pana Jana Kohouta v KSČ (a zejména ke zdůvodněnítohoto členství). Z případu jednoho bývalého kolegy vím, že v té době existovala tzv. kandidátská lhůta, která byla 2 roky. Nedomnívám se, že byly nějaké výjimky, bylo to asi ve stanovách.
Jestliže se tedy pan Kohout stal členem KSČ v roce 1986, musel jeho "přijímací" proces začít nejpozději v roce 1984. Pokud se nemýlím, začátkem toho roku zemřel Andropov, po něm se stalgenerálním tajemníkem ÚV KSSS Černěnko, který zemřel zhruba za rok. Takže kde v té době ještě byl Gorbačov se svojí perestrojkou. To můj kolega byl upřímnější - podle slavného
Kmotra říkal, že existují nabídky, které se neodmítají...
Koupil jsem si včera v antikvariátu brožurku "Můj poměr ke KSČ" s podtitulkem "Projevy z řad pracující inteligence", která vyšla v roce 1946.
Texty jsou to většinou prapodivné, někteří z oslovených se zřetelně vykrucovali, další se snažili zadat si co nejméně, jiní se v chvále zase mohli přetrhnout.
Na ukázku dva zajímavé příspěvky od dnes velmi ceněných malířů:
Václav Špála: Těžko malíři mluviti do filosofie a k vědeckým poznatkům. Vyšel jsem z malých poměrů, kde se šetřilo každým haléřem. Už od dětství mám v sobě sociální smysl, který jsem si dále četbou a pozorováním ujasňoval. Pak život moderního malíře je u nás životem proletáře. V mladých letech jsem dlouho nic neprodával a tehdy jsem dosti strádal.
Toyen: Můj kladný poměr ke KSČ je příliš starého data, než aby nebyl dostatečně znám. Co k němu ještě přibylo v poslední době, je zejména obdiv nad odolností, kterou procházely stranické kádry v době nejhoršího teroru a nad odhodlaností a prostou proletářskou samozřejmostí, s jakou dovedla jedna směna za druhou kráčet uvědoměle a s rozvahou na smrt. KSČ považuji za nejdynamičtější složku Národní fronty, neboť i při zásadě parity dovedla, dík cílevědomosti svého postupu, propracovat se na místo vedoucí.
Staré české přísloví:
Tím řeka není horší, že z ní psi pijí.
Knížka "Jak se stát labužníkem aneb Kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich) je dotisknuta a objednat si ji můžete na internetové adrese m.vitovcova@volny.cz a podrobnosti o knize a ukázku z ní si stále můžete přečíst v glosách ze dne 20. ledna tohoto roku.