STŘEDEČNÍ GLOSY 16.02.2005
Miroslava Macka
Zdá se, že příznivcům Stanislava Grosse konečně došlo, jaké nebezpečí mu hrozí na březnovém sjezdu ČSSD: navzdory hlasité veřejné podpoře nemusejí delegáti v tajných volbách nakonec pro Grosse hlasovat. A tak se už v předstihu ozývají hlasy, podobné hlasu předsedy ČSSD Pardubického kraje Miroslava Váni, který říká: "Dospěli jsme k názoru, že nejdůstojnější bude, když se každý postaví a před ostatními řekne: mám takové a takové názory a jsem připraven v tajných volbách volit toho či onoho kandidáta".
Zajímavý příklad důstojnosti, co říkáte?
Předpokládané stalo se skutkem: za podivuhodnou smlouvu mezi ČSSD a advokátem Zdeňkem Altnerem mohou jen a jedině ti dva bývalí funkcionáři, kterým soudní projednávání nemůže už politicky uškodit: Miloš Zeman a Ivo Svoboda. A vsaďte se, že nakonec za to bude moci jen Svoboda.
A další předpoklad se pochopitelně též potvrdil: ČSSD nedovolila advokátu Altnerovi o okolnostech jeho smlouvy s ČSSD a smlouvě samé cokoliv říci.
A do třetice se předpoklad stal skutkem: lidovecký "drogový expert" Vacek odstoupil ze své funkce sedmého náměstka ministra vnitra i ze svých stranických funkcí. Jaksi se mu nepodařilo doložit vzdělání, kterým se léta chlubil a ještě si na tiskovce svými nejasnými vyjádřeními zadělal na další průšvihy, které ovšem už nikoho nebudou zajímat.
Publicista Zdeněk Švácha mi provluvil z duše, když ve včerejší MF Dnes m.j. napsal: "Znamená to vytvořit prostředí, v němž budou chtít bohatí lidé žít a investovat. Bezpečnost, vymahatelné právo, solidnost, vstřícnost. Ale i kvalitní hotely s uctivým personálem. Bezvadné restaurace a kulturní zařízení, do kterých obsluha nepustí lůzu v hadrech. Firmy nabízející luxusní zboží a služby. Místa, kde se lidé určité úrovně mohou scházet, aniž je bude obtěžovat každý, kdo si zamane.
V Česku není tento proces ani odstartován. Společnost s bohatými lidmi jedná buď podlézavě, nebo s drzostí. Jsou terčem nenávisti a chtivosti zároveň. Byrokracie s nimi jedná se zatrpklou sprostotou. Restauratéři, prodejci, taxikáři a další s mužickou mazaností..."
Dodávám, že jen moje obdobné zkušenosti by vydaly na několikadílnou knihu.
Lidovci se "konečně" probudili a Kalouskovými ústy požadují schůzku téměř všech parlamentních stran ke Grossově multiaféře. Socialistům se to nelíbí a nazývají lidovce všelijakými jmény, většinou historicky docela oprávněnými. Pokud však bude v Česku existovat stávající volební systém a stávající (ne)možnost odvolat premiéra či vládu, Grossů a lidovců se v politice nezbavíme.
Ze studijních důvodů jsem včera shlédl první díl dlouho avizovaného seriálu "On je žena!" na Nově a musím říct, že měl všechna tři T: byl vskutku neuvěřitelně tupý, trapný a tristní.
Můj včerejší text z Lidovek:
Posledních pár dnů jsem strávil ve Švýcarsku, v zemi, která se sílícím zaujetím nadále odolává snahám o "zunijnění" svého života, ovšem i tam jsem narazil na zdroje podivuhodných informací o dění v naší Evropské unii.
Nejprve jsem během hotelové snídaně při listování časopisem Business Week došel ke článku slovutné profesorky londýnské Business School Laury d´Andrey Tysonové, ve kterém se radovala nad souběhem jevů a dějů, které konečně pořádně roztočí přešlapující unijní ekonomiku.
Tyto ingredience dle Tysonové jsou: rozšíření EU o deset nových členů s nižšími náklady práce, výhrůžný tlak velkých podniků ze západní Evropy na odbory a zaměstnance, že přesunou svoje výrobní aktivity více na Východ, velké minulé investice do informačních a komunikačních technologií, silné Euro, nutící evropské výrobce zvyšovat produktivitu práce a zvláště a především čerstvý pětiletý plán nové Evropské komise v čele s Josém Manuelem Barrosem na zvýšení flexibility unijního trhu práce prostřednictvím zrušení všelikých regulací a omezení, novelizováním rigidních stávajících zákoníků práce a hlavně zeštíhlením současného přebujelého sociálního systému.
O den později jsem opět při hotelové snídani narazil v International Herald Tribune na článek, citující současného nejmocnějšího a nejvlivnějšího Čecha, kdysi neúspěšného českého premiéra a nynějšího eurokomisaře Vladimíra Špidly (vždy znovu a znovu kroutím nevěřícně hlavou, kdože nás to reprezentuje) a jeho plán na "vyvážení" výše citovaných plánovaných prorůstových opatření.
Plán na oživení ekonomiky je dle Špidly (a dalších evropských socialistů)totiž třeba neustále "vyvažovat" zvýšeným důrazem na sociální jistoty a ochranu životního prostředí, tedy setrvalým či zvýšeným přerozdělováním, a to za užití nových, neopotřebovaných, ostrých nástrojů: nadnárodních, evropskounijních kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a zákonně zvýšenou rolí odborů při řízení podniků, zvláště při zásadních rozhodnutích, zrovna tak jako přísnější ekologickou legislativou.
Jeden hot, druhý čehý, chce se okamžitě říct. Nebo jeden krok kupředu a dva zpátky...
Druhý postřeh ze Švýcarska se Evropské unie netýká jen zdánlivě. Zastavili jsme se po večeři s mojí paní v jednom curyšském baru na skleničku před spaním a při usrkávání šampaňského naslouchali unylé hudbě (jeden příklad za všechny - ústřední motiv z filmu Doktor Živago) znuděného klavíristy, který se každou chvíli zadíval toužebně na hodinky a sem tam do not.
Po chvilce to moje drahá nevydržela, šla za ním a poprosila ho, jestli by nezahrál něco jazzu. Klavírista -původem Ind, žijící léta v Kanadě - nejprve řekl, že to nejde, neboť majitel baru vyžaduje, aby hrál "náladovou" hudbu, kterou si tu lidé přejí a kterou mu sám vybírá, ale po zjištění, že majitel momentálně v baru není, se dal rychle přesvědčit a pustil se s vervou do hry. Zpaměti vysekl ´Round midnight a Blue Monk od Thelonia Monka, pak Take Five od Brubecka, nádhernou jazzovou improvizaci Donaldsonovy Love me or leave me a pokračoval pak ve stejném duchu a stylu podle jednotlivých přání okamžitě oživlých a nadšených návštěvníků.
Byl to nádherný večer.
Když jsme po půlnoci vycházeli z baru na ulici, klavírista náhle spustil nudnou odrhovačku a my viděli vcházet naducaného člověka, zřejmě majitele baru. Toho, co tak dobře ví, jaké skladby jeho zákazníci chtějí poslouchat.
Staré české přísloví:
Která jest svině prašivá, ráda se drbe o jiné.
Vážení a milí,
stále ještě máte možnost objednat si knížku, kterou jsme napsali a vydali s mojí paní a která se nazývá "Jak se stát labužníkem aneb kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich), a to na adrese m.vitovcova@volny.cz
Podrobnosti a ukázka z knížky v glose ze den 20. ledna t.r.
Zajímavý příklad důstojnosti, co říkáte?
Předpokládané stalo se skutkem: za podivuhodnou smlouvu mezi ČSSD a advokátem Zdeňkem Altnerem mohou jen a jedině ti dva bývalí funkcionáři, kterým soudní projednávání nemůže už politicky uškodit: Miloš Zeman a Ivo Svoboda. A vsaďte se, že nakonec za to bude moci jen Svoboda.
A další předpoklad se pochopitelně též potvrdil: ČSSD nedovolila advokátu Altnerovi o okolnostech jeho smlouvy s ČSSD a smlouvě samé cokoliv říci.
A do třetice se předpoklad stal skutkem: lidovecký "drogový expert" Vacek odstoupil ze své funkce sedmého náměstka ministra vnitra i ze svých stranických funkcí. Jaksi se mu nepodařilo doložit vzdělání, kterým se léta chlubil a ještě si na tiskovce svými nejasnými vyjádřeními zadělal na další průšvihy, které ovšem už nikoho nebudou zajímat.
Publicista Zdeněk Švácha mi provluvil z duše, když ve včerejší MF Dnes m.j. napsal: "Znamená to vytvořit prostředí, v němž budou chtít bohatí lidé žít a investovat. Bezpečnost, vymahatelné právo, solidnost, vstřícnost. Ale i kvalitní hotely s uctivým personálem. Bezvadné restaurace a kulturní zařízení, do kterých obsluha nepustí lůzu v hadrech. Firmy nabízející luxusní zboží a služby. Místa, kde se lidé určité úrovně mohou scházet, aniž je bude obtěžovat každý, kdo si zamane.
V Česku není tento proces ani odstartován. Společnost s bohatými lidmi jedná buď podlézavě, nebo s drzostí. Jsou terčem nenávisti a chtivosti zároveň. Byrokracie s nimi jedná se zatrpklou sprostotou. Restauratéři, prodejci, taxikáři a další s mužickou mazaností..."
Dodávám, že jen moje obdobné zkušenosti by vydaly na několikadílnou knihu.
Lidovci se "konečně" probudili a Kalouskovými ústy požadují schůzku téměř všech parlamentních stran ke Grossově multiaféře. Socialistům se to nelíbí a nazývají lidovce všelijakými jmény, většinou historicky docela oprávněnými. Pokud však bude v Česku existovat stávající volební systém a stávající (ne)možnost odvolat premiéra či vládu, Grossů a lidovců se v politice nezbavíme.
Ze studijních důvodů jsem včera shlédl první díl dlouho avizovaného seriálu "On je žena!" na Nově a musím říct, že měl všechna tři T: byl vskutku neuvěřitelně tupý, trapný a tristní.
Můj včerejší text z Lidovek:
Posledních pár dnů jsem strávil ve Švýcarsku, v zemi, která se sílícím zaujetím nadále odolává snahám o "zunijnění" svého života, ovšem i tam jsem narazil na zdroje podivuhodných informací o dění v naší Evropské unii.
Nejprve jsem během hotelové snídaně při listování časopisem Business Week došel ke článku slovutné profesorky londýnské Business School Laury d´Andrey Tysonové, ve kterém se radovala nad souběhem jevů a dějů, které konečně pořádně roztočí přešlapující unijní ekonomiku.
Tyto ingredience dle Tysonové jsou: rozšíření EU o deset nových členů s nižšími náklady práce, výhrůžný tlak velkých podniků ze západní Evropy na odbory a zaměstnance, že přesunou svoje výrobní aktivity více na Východ, velké minulé investice do informačních a komunikačních technologií, silné Euro, nutící evropské výrobce zvyšovat produktivitu práce a zvláště a především čerstvý pětiletý plán nové Evropské komise v čele s Josém Manuelem Barrosem na zvýšení flexibility unijního trhu práce prostřednictvím zrušení všelikých regulací a omezení, novelizováním rigidních stávajících zákoníků práce a hlavně zeštíhlením současného přebujelého sociálního systému.
O den později jsem opět při hotelové snídani narazil v International Herald Tribune na článek, citující současného nejmocnějšího a nejvlivnějšího Čecha, kdysi neúspěšného českého premiéra a nynějšího eurokomisaře Vladimíra Špidly (vždy znovu a znovu kroutím nevěřícně hlavou, kdože nás to reprezentuje) a jeho plán na "vyvážení" výše citovaných plánovaných prorůstových opatření.
Plán na oživení ekonomiky je dle Špidly (a dalších evropských socialistů)totiž třeba neustále "vyvažovat" zvýšeným důrazem na sociální jistoty a ochranu životního prostředí, tedy setrvalým či zvýšeným přerozdělováním, a to za užití nových, neopotřebovaných, ostrých nástrojů: nadnárodních, evropskounijních kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a zákonně zvýšenou rolí odborů při řízení podniků, zvláště při zásadních rozhodnutích, zrovna tak jako přísnější ekologickou legislativou.
Jeden hot, druhý čehý, chce se okamžitě říct. Nebo jeden krok kupředu a dva zpátky...
Druhý postřeh ze Švýcarska se Evropské unie netýká jen zdánlivě. Zastavili jsme se po večeři s mojí paní v jednom curyšském baru na skleničku před spaním a při usrkávání šampaňského naslouchali unylé hudbě (jeden příklad za všechny - ústřední motiv z filmu Doktor Živago) znuděného klavíristy, který se každou chvíli zadíval toužebně na hodinky a sem tam do not.
Po chvilce to moje drahá nevydržela, šla za ním a poprosila ho, jestli by nezahrál něco jazzu. Klavírista -původem Ind, žijící léta v Kanadě - nejprve řekl, že to nejde, neboť majitel baru vyžaduje, aby hrál "náladovou" hudbu, kterou si tu lidé přejí a kterou mu sám vybírá, ale po zjištění, že majitel momentálně v baru není, se dal rychle přesvědčit a pustil se s vervou do hry. Zpaměti vysekl ´Round midnight a Blue Monk od Thelonia Monka, pak Take Five od Brubecka, nádhernou jazzovou improvizaci Donaldsonovy Love me or leave me a pokračoval pak ve stejném duchu a stylu podle jednotlivých přání okamžitě oživlých a nadšených návštěvníků.
Byl to nádherný večer.
Když jsme po půlnoci vycházeli z baru na ulici, klavírista náhle spustil nudnou odrhovačku a my viděli vcházet naducaného člověka, zřejmě majitele baru. Toho, co tak dobře ví, jaké skladby jeho zákazníci chtějí poslouchat.
Staré české přísloví:
Která jest svině prašivá, ráda se drbe o jiné.
Vážení a milí,
stále ještě máte možnost objednat si knížku, kterou jsme napsali a vydali s mojí paní a která se nazývá "Jak se stát labužníkem aneb kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich), a to na adrese m.vitovcova@volny.cz
Podrobnosti a ukázka z knížky v glose ze den 20. ledna t.r.