STŘEDEČNÍ GLOSY 9.02.2005
Miroslava Macka
No, a je to! Stačilo jedno krátké emotivní v ystoupení v poslanecké sněmovně a veškeré naše pochybnosti a spekulace o financování bytu a podnikání manželky premiéra (na státní zkoušku z němčiny a studium práv nepřišla řeč) se rázem rozplynuly jako pára nad hrncem.
Stanislav Gross nikdy nelhal, nikdy nemlžil, nikdy si neprotiřečil, všechny ty bláboly, co nám v posledních dnech namluvil on, jeho strýc Vik a podivný poklízeč od kraviček Rod jsou jen zlou manipulací novinářů, kteří za to budou u soudů pěkně pykat, ba i nových zákonů s náhubky se dočkají.
I připomněl mi náš soudruh premiér jeden starý, dobrý vtip: manžel se vrátí domů a najde manželku in flagranti. Ta neváhá a praví: Alfréde, přece nevěříš vlastním očím víc než mně!
Lidovky dnes ovšem přinesly informace, že podivuhodný Vikův (Grossův) věřitel Rostislav Rod je pacientem jihlavské psychiatrické léčebny a že nevyhledal on Grosse, ale Grossovi lidé jeho. Ta informace v jednom sedí: opravdu si připadám jako v blázinci - ovšem v tom aspoň ředitel bývá normální.
Bývalý nejprospěšnější (!!!) politik, exsenátor Václav Fischer, zanechal exekutorům prázdný byt a zmizel v Německu, odkud promlouvá a promlouvá přímo grossovsky - bude velmi zajímavé sledovat, co se z toho vyvrbí.
Nezávislý zelený senátor Štětina je jedním z politiků, žádající zákaz jak nacistických, tak komunistických symbolů. Jak řekl včera v ČT 1, znamenalo by to například, že Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) by musela vypustit z názvu adjektivum "komunistická" a musela se tak změnit na moderní levicovou stranu.
Hleďme, jak jednoduché: máte-li starého trabanta, uloupněte jeho umělohmotný emblém s názvem, nalepte trojcípou hvězdu - a máte hned moderního mercedesa.
Můj text ze včerejších Lidovek:
Svět už zdaleka není tím, čím býval.
Ach, ano, je to tak. Svět už zdaleka není tím, čím býval. To ovšem pranic neznamená, že se mění k horšímu, jak se snaží tvrdit všichni konzervativní škarohlídové, právě naopak. Dnes a denně totiž můžeme pozorovat změny, které svědčí o zřetelném směrování světa k lepšímu, ke šťastnějším zítřkům. Zde několik ukázkových až zářných příkladů z posledních dnů.
Bývaly kdysi dávno, ale ne zase tak hrozně dávno, doby, kdy si každý trouba věšel všechna svoje vysvědčení, výuční listy, diplomy, čestné doktoráty, vyznamenání a další ocenění pěkně úhledně zarámované na stěnu kanceláře, dílny, ordinace či bytu, aby je každý měl pěkně na očích a mohl tak zhodnotit a ocenit majitelovy odborné kvality a projevit mu patřičnou úctu.
Kampak ale dnes s takovým chlubením, s takovým vyvyšováním! Takový sedmý náměstek ministra vnitra Jiří Vacek je tak skromný odborník, že nejen nikde nevystavil, ale ani si neuschoval vysvědčení ze střední školy, neřku -li inženýrský diplom, a to dokonce ze zahraničí.
A dřív? Kdyby napsal do Německa, kde ty školy absolvoval, ti Prušáci by mu promptně, až s nepříjemnou germánskou důkladností, vyhledali ztracené záznamy, učinili z nich kopie a obratem mu je patřičně okolkované a oštemplované, expres rekomando poslali.
Dnes, v lepším světě, se ovšem i Němci chovají uvolněněji, méně škrobeně a méně byrokraticky, takže se vsaďte, že v archivech žádné Vackovy vysvědčení a diplomy ani nenajdou, neřkuli aby je poslali - to ovšem neznamená, že bychom mu neměli věřit, že ty školy vystudoval. To jen svět se nám trošku změnil k lepšímu.
A nebo třeba takový poslanec Kott: bývaly podivné doby, kdy by poslance, který přeběhne ze strany, na jejíž kandidátce byl zvolen, k opozici a který nejen pije, ale přímo chlastá a ještě to zapírá, vyhodili za takovou zradu a lhaní ( jak by to tehdy nazvali) z okna ven. A ten chudák by neměl kam jít a jistě by se upil k smrti...
Ale kdepak dnes! Poslanec Kott je přijat s otevřenou náručí, poctivě se léčí a je za svůj statečný čin odměněn další fukcí s platovým navýšením více než 10.000.-měsíčně a může tak být nadále dětem i naivním dospělým příkladem, že v životě to chodí zatraceně jinak, než v pohádkách. A to je přece dobře, ne?
Nebo si vezměte další zajímavou figuru z posledních dnů - bývalého novináře Rostislava Roda, jednoho z těch, co elegantně před lety uloupli Mladé frontě to nejcennější co měla, čtenáře, a pěkně se na tom napakovali, a který se dnes stará o kravičky v kravíně. Dříve by při jeho televizní skeči, v níž vysvětluje, jak se mu před léty zželelo poslanečka Grosse a tak zajel za jeho strýcem, jehož žena ho učila na základce a řekl mu: hele, já se na to nemůžu dívat, tady máš devětset tisíc a strč to tomu Staníkovi, ať si může koupit pořádný byt a nemusí přitom sušit hubu, ale o mně ze skromnosti nemluv, tak dříve by lidé při takové scéně vřeštěli smíchem a plácali se do kolen a slzeli a řvali nadšením.
Ovšem dnes, po všech těch Novotách, Country estrádách a Tele - Teletech? Jsme mnohem a mnohem náročnější a kdejaký komik nás hned tak nedostane. Proto to ticho, nikde ani hláseček, ani zatlesknutí - svět se změnil k lepšímu a my s ním.
A do čtvrtice: když kdysi dávno nějaká diva na plátně, přes něž hustě "pršelo", zamžikala řasami, našpulila rtíky a vydechla nějaká ta naivní slovíčka, dámy slzely do kapesníku, pánové mlčky pokyvovali hlavami, producenti si mnuli ruce a z divy se stala když už ne holywoodská, tak berlínská hvězda, kterou záhy znal opravdu každý, Goebbelse nevyjímaje.
A dnes? Když se na nedělní obrazovce objevila poslankyně ČSSD Kupčová, zamávala řasami, našpulila rtíky a krouceně zašveholila: "Pan premiér odpovídá ohledně svého bytu stále stejně a nelže, jen mluví s určitými obměnami", nedočká se ani nějaké české ceny, neřku-li nabídky ze zahraničních ateliérů, o osobním pozvání třeba od Lukašenka ani nemluvě. Jak je to možné? No, svět přece už zdaleka není tím, čím býval. Jsme mnohem a mnohem otrlejší.
Anebo blbější?
Staré české přísloví:
Pošli osla do Paříže, komoň z něho nebude.
A výjimečně jedno nové, velmi se v těchto dnech hodící:
Platit za idiota v očích blbce je požitkem největšího labužníka.
Vážení a milí,
stále ještě máte možnost objednat si knížku, kterou jsme napsali a vydali s mojí paní a která se nazývá "Jak se stát labužníkem aneb kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich), a to na adrese m.vitovcova@volny.cz
Podrobnosti a ukázka z knížky v glose ze den 20. ledna t.r.
Stanislav Gross nikdy nelhal, nikdy nemlžil, nikdy si neprotiřečil, všechny ty bláboly, co nám v posledních dnech namluvil on, jeho strýc Vik a podivný poklízeč od kraviček Rod jsou jen zlou manipulací novinářů, kteří za to budou u soudů pěkně pykat, ba i nových zákonů s náhubky se dočkají.
I připomněl mi náš soudruh premiér jeden starý, dobrý vtip: manžel se vrátí domů a najde manželku in flagranti. Ta neváhá a praví: Alfréde, přece nevěříš vlastním očím víc než mně!
Lidovky dnes ovšem přinesly informace, že podivuhodný Vikův (Grossův) věřitel Rostislav Rod je pacientem jihlavské psychiatrické léčebny a že nevyhledal on Grosse, ale Grossovi lidé jeho. Ta informace v jednom sedí: opravdu si připadám jako v blázinci - ovšem v tom aspoň ředitel bývá normální.
Bývalý nejprospěšnější (!!!) politik, exsenátor Václav Fischer, zanechal exekutorům prázdný byt a zmizel v Německu, odkud promlouvá a promlouvá přímo grossovsky - bude velmi zajímavé sledovat, co se z toho vyvrbí.
Nezávislý zelený senátor Štětina je jedním z politiků, žádající zákaz jak nacistických, tak komunistických symbolů. Jak řekl včera v ČT 1, znamenalo by to například, že Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) by musela vypustit z názvu adjektivum "komunistická" a musela se tak změnit na moderní levicovou stranu.
Hleďme, jak jednoduché: máte-li starého trabanta, uloupněte jeho umělohmotný emblém s názvem, nalepte trojcípou hvězdu - a máte hned moderního mercedesa.
Můj text ze včerejších Lidovek:
Svět už zdaleka není tím, čím býval.
Ach, ano, je to tak. Svět už zdaleka není tím, čím býval. To ovšem pranic neznamená, že se mění k horšímu, jak se snaží tvrdit všichni konzervativní škarohlídové, právě naopak. Dnes a denně totiž můžeme pozorovat změny, které svědčí o zřetelném směrování světa k lepšímu, ke šťastnějším zítřkům. Zde několik ukázkových až zářných příkladů z posledních dnů.
Bývaly kdysi dávno, ale ne zase tak hrozně dávno, doby, kdy si každý trouba věšel všechna svoje vysvědčení, výuční listy, diplomy, čestné doktoráty, vyznamenání a další ocenění pěkně úhledně zarámované na stěnu kanceláře, dílny, ordinace či bytu, aby je každý měl pěkně na očích a mohl tak zhodnotit a ocenit majitelovy odborné kvality a projevit mu patřičnou úctu.
Kampak ale dnes s takovým chlubením, s takovým vyvyšováním! Takový sedmý náměstek ministra vnitra Jiří Vacek je tak skromný odborník, že nejen nikde nevystavil, ale ani si neuschoval vysvědčení ze střední školy, neřku -li inženýrský diplom, a to dokonce ze zahraničí.
A dřív? Kdyby napsal do Německa, kde ty školy absolvoval, ti Prušáci by mu promptně, až s nepříjemnou germánskou důkladností, vyhledali ztracené záznamy, učinili z nich kopie a obratem mu je patřičně okolkované a oštemplované, expres rekomando poslali.
Dnes, v lepším světě, se ovšem i Němci chovají uvolněněji, méně škrobeně a méně byrokraticky, takže se vsaďte, že v archivech žádné Vackovy vysvědčení a diplomy ani nenajdou, neřkuli aby je poslali - to ovšem neznamená, že bychom mu neměli věřit, že ty školy vystudoval. To jen svět se nám trošku změnil k lepšímu.
A nebo třeba takový poslanec Kott: bývaly podivné doby, kdy by poslance, který přeběhne ze strany, na jejíž kandidátce byl zvolen, k opozici a který nejen pije, ale přímo chlastá a ještě to zapírá, vyhodili za takovou zradu a lhaní ( jak by to tehdy nazvali) z okna ven. A ten chudák by neměl kam jít a jistě by se upil k smrti...
Ale kdepak dnes! Poslanec Kott je přijat s otevřenou náručí, poctivě se léčí a je za svůj statečný čin odměněn další fukcí s platovým navýšením více než 10.000.-měsíčně a může tak být nadále dětem i naivním dospělým příkladem, že v životě to chodí zatraceně jinak, než v pohádkách. A to je přece dobře, ne?
Nebo si vezměte další zajímavou figuru z posledních dnů - bývalého novináře Rostislava Roda, jednoho z těch, co elegantně před lety uloupli Mladé frontě to nejcennější co měla, čtenáře, a pěkně se na tom napakovali, a který se dnes stará o kravičky v kravíně. Dříve by při jeho televizní skeči, v níž vysvětluje, jak se mu před léty zželelo poslanečka Grosse a tak zajel za jeho strýcem, jehož žena ho učila na základce a řekl mu: hele, já se na to nemůžu dívat, tady máš devětset tisíc a strč to tomu Staníkovi, ať si může koupit pořádný byt a nemusí přitom sušit hubu, ale o mně ze skromnosti nemluv, tak dříve by lidé při takové scéně vřeštěli smíchem a plácali se do kolen a slzeli a řvali nadšením.
Ovšem dnes, po všech těch Novotách, Country estrádách a Tele - Teletech? Jsme mnohem a mnohem náročnější a kdejaký komik nás hned tak nedostane. Proto to ticho, nikde ani hláseček, ani zatlesknutí - svět se změnil k lepšímu a my s ním.
A do čtvrtice: když kdysi dávno nějaká diva na plátně, přes něž hustě "pršelo", zamžikala řasami, našpulila rtíky a vydechla nějaká ta naivní slovíčka, dámy slzely do kapesníku, pánové mlčky pokyvovali hlavami, producenti si mnuli ruce a z divy se stala když už ne holywoodská, tak berlínská hvězda, kterou záhy znal opravdu každý, Goebbelse nevyjímaje.
A dnes? Když se na nedělní obrazovce objevila poslankyně ČSSD Kupčová, zamávala řasami, našpulila rtíky a krouceně zašveholila: "Pan premiér odpovídá ohledně svého bytu stále stejně a nelže, jen mluví s určitými obměnami", nedočká se ani nějaké české ceny, neřku-li nabídky ze zahraničních ateliérů, o osobním pozvání třeba od Lukašenka ani nemluvě. Jak je to možné? No, svět přece už zdaleka není tím, čím býval. Jsme mnohem a mnohem otrlejší.
Anebo blbější?
Staré české přísloví:
Pošli osla do Paříže, komoň z něho nebude.
A výjimečně jedno nové, velmi se v těchto dnech hodící:
Platit za idiota v očích blbce je požitkem největšího labužníka.
Vážení a milí,
stále ještě máte možnost objednat si knížku, kterou jsme napsali a vydali s mojí paní a která se nazývá "Jak se stát labužníkem aneb kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich), a to na adrese m.vitovcova@volny.cz
Podrobnosti a ukázka z knížky v glose ze den 20. ledna t.r.
Dodatečně s potěšením zařazuji čtyřverší z roku 1968, dokonale ovšem platné i dnes. Za zaslání děkuji čtenáři R.F.
Šla Bída bez gatí,
potkala ji Fráze,
nechali se spolu oddati,
dostali byt v Praze.
Šla Bída bez gatí,
potkala ji Fráze,
nechali se spolu oddati,
dostali byt v Praze.