STŘEDEČNÍ GLOSY 5.01.2005
Miroslava Macka
Spousta lidí se morálně pohoršuje nad tím, že stát zdaňuje i SMS, jejichž prostřednictvím lidé zasílají pomoc obětem zemětřesení a tsunami v jihovýchodní Asii.
Kupodivu se léta nepohoršují nad stejně nemorálním zdaněním veškeré práce, podnikavosti, učebních pomůcek, výrobních prostředků či úspor, které je stejně, ne-li více nemravné. Bohužel jsme si na tyto dlouhodobé nemravné daně už zvykli. Což je chyba. Veliká.
Ať přemýšlím jak přemýšlím, nenalézám ve vyhlášení dnešního státního smutku ani špetku racia. Proč dnes, dny a dny po katastrofě? Proč zpozdilá gesta namísto včasných činů?
Ministerstvo financí chce obcím, které se příliš zadlužuly, zabránit přístupu ke státním dotacím. "Je potřeba omezit růst veřejného dluhu", zní vysvětlení.
To je sice velmi chvályhodné, ale co takhle začít pěkně seshora a nejprve zabránit lidem, kteří nás na vládní úrovni každoročně příšerně zadlužují, přístup k vládnutí?
V politice beze zbytku platí, že cokoliv může být použito proti politikovi, je proti němu beze zbytku použito: viz čerstvý příklad ze Švédska.
Tamní ministryně zahraničí byla toho večera, kdy nastalo zemětřesení v Asii, v divadle, a to pochopitelně s vypnutým mobilem.
V té době dorazila na švédskou ambasádu v Thajsku zpráva o ničivé vlně a množství Švédů v oblasti.
Švédský tisk ovšem napsal: Řadu hodin poté, co ničivé vlny tsunami zaplavily jihoasijské plíže, se ministryně zahraničí vypravila do divadla."
Jako v bondovce, jako v bondovce! Pět šanonů se závěry policejního vyšetřování causy Kořistka - Dalík - Večerek dopravili do budovy ostravského okresního soudu, kde sídlí státní zastupitelství, dva policisté protikorupční služby v turistickém batohu a v igelitce z hypermarketu.
Přestože vláda neustále mluví o zpřísnění vyplácení sociálních dávek, ministerstvo práce a sociálních věcí letos vyplatí o 18% více peněz než vloni, a to téměř 334 miliardy korun. Což je o 27 miliard více, než kolik ministrestvo má na letošek v rozpočtu.
Můj včerejší text z Lidovek:
Dvě variantní vzpomínky na budoucnost.
Po patřičné vnitrostranické masáži (sestavené obdobně jako skotské střiky ze dvou proudů - slibů a výhrůžek) a po vhodně načasované vněstranické slovní dělostřelecké přípravě vyráží Stanislav Gross na jarní sjezd ČSSD a převálcovává ve volbách jak Zdeňka Škromacha, tak další kandidáty, přesvědčené důchodcem - mstitelem Zermanem ke kandidatuře. Většina delegátů pochopí neuvěřitelné možnosti Grossovy oportunistické politiky, zahalené do frází o "hlavních evropských proudech" a "moderních solidárních systémech", zrovna tak jako možnosti jeho "českoblairovského" programu a neobloží ho místopředsedy a dalšími funkcionáři ani z levicově smýšlejících socialistů, ani se Zemanových mstitelů.
Stranicky posílený Gross pak vykopne bez problémů Škromacha a další nepohodlné levičáky z vlády, nahradí je svými věrnými a započne (opět dle Blaira, tedy s vykradenými a patřičně nalakovanými hesly pravice) uskutečňovat alespoň část nezbytných reforem, samozřejmě za ryčných mediální fanfár o úspěších.
Zhrzený Škromach a pár dalších buď uvnitř ČSSD upadne v brzké zapomenutí, spíše však prásknou dveřmi a odejdou. Budou-li jejich poradci chytří, pomohou jak Škromachovi, tak dalším "odejitým" rychle založit "moderní" levicovou stranu, která bude mít jeden jediný úkol: spojit se - alespoň předvolebně koaličně - s postgrebeníčkovskou KSČM (vsázel bych na Dolejše), která pochopitelně vypustí přídavné jméno "komunistická" z názvu.
Otevřená náruč těchto stran, zahrnující voličstvo od pravého středu do nejlevějšího leva, pak za přispění mladých, neokoukaných, "odbornických" tváří, části novinářů, oslněných "moderním" programem nového Grossova vedení, dostatku peněz na nákladnou reklamu, nové televize Nova, jejíž majitelé si nemohou už dnes Grosse vynachválit a bezradnosti pravice, náhle s vybrakovanými hesly a natlačené do neevropského, nemoderního, necharismaticky nudného prava, tak pomůže těmto stranám k dostatku hlasů na sestavení středolevé vlády.
A i kdyby nějaký ten hlas chyběl, stále zůstává v zásobě "státotvorný" Kalousek, ochotný se podílet na jakékoliv vládě složené z "demokratických stran", mezi něž jistě započítá i komunisty, co se už tak nejmenují. A tak jako ve Velké Británii bude trvat pravici léta a léta, než se jí podaří vzpamatovat se, pokud ovšem vůbec, neboť Evropská unie bude čím dál tím méně tolerovat výstředníky, mluvící o národních zájmech, vlastní daňové či sociální politice nebo o právech občanů na soukromí.
Je tu ovšem i vývojová varianta B. Stanislav Gross sice na jarním sjezdu ČSSD zvítězí, zemanovská a levičácká skupina bude však natolik silná, že z něj udělá sendvič, z obou stran pěkně obložený a tudíž nepříliš hybný. Škromach a spol. za této situace pochopitelně neopustí ani vedení ČSSD ani vládu a odejiti a vyměněni budou jen nezajímavé nuly - Emmerová, Mlynář a podobně.
Veškeré reformy se pak poplíží tempem "jeden krok kupředu a dva zpět", vždy za patřičných mediálních přestřelek sociálně demokratických oportunistů a levičáků.
KSČM sice změní vedení, ale nikoliv název a tak zatím zůstane stranou "nedemokratickou", ač léta registrovanou ministerstvem vnitra, tedy dle zákona programem i stanovami nutně demokratickou. (Ale na takové paradoxy jsme si už v Česku dávno zvykli).
Topolánek a ODS zůstane na koni, a přes občasné snahy o další "kořistkování" zvítězí ve volbách natolik, že bude moci se stále "státotvorným" Kalouskem, případně nějakým lehce nadpětiprocentním sdružením "nezávislých" kandidátů, vytvořit vládu.
Ta pak bude vládnout - nevládnout kompromisně až kompromisnicky, neboť pidipartneři ODS nic jiného nedovolí, ale na to jsme už také více než zvyklí.
A na závěr: co se týká pravděpodobnosti těchto variant, vidím to dnes, bohužel, tak padesát na padesát. Proto také píšu tento text: tímto "preemptying maneuvre" Vás všechny chci předem varovat, abyste v žádném případě nesedli na lep případné variantě A.
A staré české přísloví:
Kolik mlynářů, tolik měr, kolik farářů, tolik věr.
Kupodivu se léta nepohoršují nad stejně nemorálním zdaněním veškeré práce, podnikavosti, učebních pomůcek, výrobních prostředků či úspor, které je stejně, ne-li více nemravné. Bohužel jsme si na tyto dlouhodobé nemravné daně už zvykli. Což je chyba. Veliká.
Ať přemýšlím jak přemýšlím, nenalézám ve vyhlášení dnešního státního smutku ani špetku racia. Proč dnes, dny a dny po katastrofě? Proč zpozdilá gesta namísto včasných činů?
Ministerstvo financí chce obcím, které se příliš zadlužuly, zabránit přístupu ke státním dotacím. "Je potřeba omezit růst veřejného dluhu", zní vysvětlení.
To je sice velmi chvályhodné, ale co takhle začít pěkně seshora a nejprve zabránit lidem, kteří nás na vládní úrovni každoročně příšerně zadlužují, přístup k vládnutí?
V politice beze zbytku platí, že cokoliv může být použito proti politikovi, je proti němu beze zbytku použito: viz čerstvý příklad ze Švédska.
Tamní ministryně zahraničí byla toho večera, kdy nastalo zemětřesení v Asii, v divadle, a to pochopitelně s vypnutým mobilem.
V té době dorazila na švédskou ambasádu v Thajsku zpráva o ničivé vlně a množství Švédů v oblasti.
Švédský tisk ovšem napsal: Řadu hodin poté, co ničivé vlny tsunami zaplavily jihoasijské plíže, se ministryně zahraničí vypravila do divadla."
Jako v bondovce, jako v bondovce! Pět šanonů se závěry policejního vyšetřování causy Kořistka - Dalík - Večerek dopravili do budovy ostravského okresního soudu, kde sídlí státní zastupitelství, dva policisté protikorupční služby v turistickém batohu a v igelitce z hypermarketu.
Přestože vláda neustále mluví o zpřísnění vyplácení sociálních dávek, ministerstvo práce a sociálních věcí letos vyplatí o 18% více peněz než vloni, a to téměř 334 miliardy korun. Což je o 27 miliard více, než kolik ministrestvo má na letošek v rozpočtu.
Můj včerejší text z Lidovek:
Dvě variantní vzpomínky na budoucnost.
Po patřičné vnitrostranické masáži (sestavené obdobně jako skotské střiky ze dvou proudů - slibů a výhrůžek) a po vhodně načasované vněstranické slovní dělostřelecké přípravě vyráží Stanislav Gross na jarní sjezd ČSSD a převálcovává ve volbách jak Zdeňka Škromacha, tak další kandidáty, přesvědčené důchodcem - mstitelem Zermanem ke kandidatuře. Většina delegátů pochopí neuvěřitelné možnosti Grossovy oportunistické politiky, zahalené do frází o "hlavních evropských proudech" a "moderních solidárních systémech", zrovna tak jako možnosti jeho "českoblairovského" programu a neobloží ho místopředsedy a dalšími funkcionáři ani z levicově smýšlejících socialistů, ani se Zemanových mstitelů.
Stranicky posílený Gross pak vykopne bez problémů Škromacha a další nepohodlné levičáky z vlády, nahradí je svými věrnými a započne (opět dle Blaira, tedy s vykradenými a patřičně nalakovanými hesly pravice) uskutečňovat alespoň část nezbytných reforem, samozřejmě za ryčných mediální fanfár o úspěších.
Zhrzený Škromach a pár dalších buď uvnitř ČSSD upadne v brzké zapomenutí, spíše však prásknou dveřmi a odejdou. Budou-li jejich poradci chytří, pomohou jak Škromachovi, tak dalším "odejitým" rychle založit "moderní" levicovou stranu, která bude mít jeden jediný úkol: spojit se - alespoň předvolebně koaličně - s postgrebeníčkovskou KSČM (vsázel bych na Dolejše), která pochopitelně vypustí přídavné jméno "komunistická" z názvu.
Otevřená náruč těchto stran, zahrnující voličstvo od pravého středu do nejlevějšího leva, pak za přispění mladých, neokoukaných, "odbornických" tváří, části novinářů, oslněných "moderním" programem nového Grossova vedení, dostatku peněz na nákladnou reklamu, nové televize Nova, jejíž majitelé si nemohou už dnes Grosse vynachválit a bezradnosti pravice, náhle s vybrakovanými hesly a natlačené do neevropského, nemoderního, necharismaticky nudného prava, tak pomůže těmto stranám k dostatku hlasů na sestavení středolevé vlády.
A i kdyby nějaký ten hlas chyběl, stále zůstává v zásobě "státotvorný" Kalousek, ochotný se podílet na jakékoliv vládě složené z "demokratických stran", mezi něž jistě započítá i komunisty, co se už tak nejmenují. A tak jako ve Velké Británii bude trvat pravici léta a léta, než se jí podaří vzpamatovat se, pokud ovšem vůbec, neboť Evropská unie bude čím dál tím méně tolerovat výstředníky, mluvící o národních zájmech, vlastní daňové či sociální politice nebo o právech občanů na soukromí.
Je tu ovšem i vývojová varianta B. Stanislav Gross sice na jarním sjezdu ČSSD zvítězí, zemanovská a levičácká skupina bude však natolik silná, že z něj udělá sendvič, z obou stran pěkně obložený a tudíž nepříliš hybný. Škromach a spol. za této situace pochopitelně neopustí ani vedení ČSSD ani vládu a odejiti a vyměněni budou jen nezajímavé nuly - Emmerová, Mlynář a podobně.
Veškeré reformy se pak poplíží tempem "jeden krok kupředu a dva zpět", vždy za patřičných mediálních přestřelek sociálně demokratických oportunistů a levičáků.
KSČM sice změní vedení, ale nikoliv název a tak zatím zůstane stranou "nedemokratickou", ač léta registrovanou ministerstvem vnitra, tedy dle zákona programem i stanovami nutně demokratickou. (Ale na takové paradoxy jsme si už v Česku dávno zvykli).
Topolánek a ODS zůstane na koni, a přes občasné snahy o další "kořistkování" zvítězí ve volbách natolik, že bude moci se stále "státotvorným" Kalouskem, případně nějakým lehce nadpětiprocentním sdružením "nezávislých" kandidátů, vytvořit vládu.
Ta pak bude vládnout - nevládnout kompromisně až kompromisnicky, neboť pidipartneři ODS nic jiného nedovolí, ale na to jsme už také více než zvyklí.
A na závěr: co se týká pravděpodobnosti těchto variant, vidím to dnes, bohužel, tak padesát na padesát. Proto také píšu tento text: tímto "preemptying maneuvre" Vás všechny chci předem varovat, abyste v žádném případě nesedli na lep případné variantě A.
A staré české přísloví:
Kolik mlynářů, tolik měr, kolik farářů, tolik věr.