STŘEDEČNÍ GLOSY 29.12.2004

Je po Vánocích a v novinách se proto pochopitelně objevují různé rady, kterak zhubnout - jednoduché i složité, vědecké i šamanské. Znovu a znovu mne fascinuje, kterak se dá okecávat, pokrucovat a ignorovat přírodní zákon zachování hmoty a energie: vždyť by stačilo říct "chcete-li zhubnout, vydávejte více energie než přijímáte". Tečka. Propagátoři a výrobci různých diet a dietních preparátů by ovšem přišli o nemalý kšeft.

Můj text ze včerejších Lidovek:

Plaidoyer za zimní slunovrat.

Jaksi mi ten letošní čas vánoční připomínal čím dál tím více nelítostný dělostřelecký souboj: z jedné strany hromadně a bez ustání pálily houfnice a moždíře nabídek půjček a úvěrů na kdejaké tradiční i netradiční vánoční dárky, doprovázené neutuchajícími salvami raketometů vtíravých reklam na vše možné a nemožné a hromadným užitím otravných plynů různých charitativních dobročinitelů z řad známých, méně známých i doposud neznámých umělců, využívajících sentimentu Vánoc k navýšení své popularity prostřednictvím naplňování dobročinných kont cizími penězi, přičemž z druhé strany jim odpovídala neméně silná kanonáda vemlouvavých a nabádavých intelektuálních hlasů, zavrhující "protagonisty konzumu, povrchní zábavy a mocenských her, kteří přitom mluví o křesťanských svátcích", odsuzující "nelítostnou soutěž v rozdávání dárků" a zapomnění, že "křesťanské Vánoce jsou přece svátky chudých, ponížených a osamělých" a připomínající, že "Vánoce jsou tu přece pro to, aby přinášely naději, naději příchodu Boha."
Ta úděsná bipolarita letošních, ale nejen letošních, Vánoc (předvánoční reklamní snahy o vymývání mozků jsme si užili všichni dost a dost a předchozí věty v uvozovkách jsou vskutku autentické, v rozhlase zaslechnuté protivýpady) nedala se prostě přehlédnout.
A jak už to při takových, nejen slovních a nejen vánočních, nelítostných řežích bývá, jaksi se v té palbě zešikovaných znepřátelených protistran ztrácela a ztrácí ohromná, mlčící spousta těch, kteří stejně jako já kašlou na předvánoční nákupní horečku až šílenství, kteří se tak jako já nedají nalákat sebebarnumštější reklamou k nákupu veskrze užitečných, avšak zbytných a zbytečných vymyšlůvek a výrobků (a to nejen před Vánoci, ale nikdy), kteří stejně tak jako já obdarovávají svoje bližní dárečky a dárky většinou ryze nepraktickými anebo ryze osobními, a to nikoliv proto, že je zrovna v kalendáři nějaké umělé datum, ale proto, že milují úsměv ve tvářích a záblesk radosti v jejich očích.
Kteří však také stejně jako já kašlou na katolicky laděné Vánoce, plné řečí o pokoře a chudobě v bohatých ornátech v pozlacených chrámech.
Ztrácí se prostě v té zuřivé palbě spousta nás pohanů, kteří si nenechali z mozku a hlavně ze srdce ukrást a nábožensky přeonačit zimní slunovrat, ten fantastický okamžik obratu, obratu k lepšímu, kdy se opět začíná protahovat den, přibývat světla a kdy je pochopitelně nejvhodnější čas si připomenout, že zima a tma nepovládnou navždy, že zase přijde jaro, slunce, teplo, vůně čerstvě rozorané země, zelených proutků, plodivé síly, kůzlat a vůbec mláďat, vůně života. Že v neúprosném toku času stále žijeme, stále můžeme milovat, stále jsme milováni.
A netřeba nám k tomuto každoročnímu připomenutí vzkříšení přírody a k naší živočišné radosti přidávat ani hory pozemských darů, ani pohádky o zmrtvýchvstání nadpozemšťana a životu věčném.
A proto, my pohané, slavíme Vánoce po svém: dobře se v době zimního slunovratu, vespolek s milými a blízkými, najíme a napijeme, abychom se dočkali jara v plné síle a pak se přichoulíme ke svému druhovi nebo družce, neboť čas takto strávený utíká velmi, velice, převelice rychle a my už se nemůžeme dočkat doby, kdy začnou pukat ledy, zelenat se meze, děvčatům se zapalovat lýtka a chasníkům svrbět ruce.
Buď pochválen zimní slunovrat!


V roce 1933 se Karel Čapek zasazoval u prezidenta T. G. Masaryka za návrat Antonína Švehly do politiky. Nepovedlo se a vztahy mezi Čapkem a Masarykem zřejmě hlavně kvůli tomu značně ochladly.
Zajímavá jsou ovšem Masarykova slova o Švehlovu názoru na pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše, která tehdy pronesl: "O Benešovi měl Švehla říct, že je neštěstím pro republiku a jeho politika že povede národ do zkázy! No něco takového...!"

A staré české přísloví nakonec:
Unavenému koni i ocas těžek.