ČTVRTEČNÍ GLOSY 16.12.2004
Miroslava Macka
Komunisté podrželi Grosse a ČSSD a zabránili tak Kalouskovi a lidovcům přihrát pár miliard z rozpočtu zemědělcům, tedy jedné z volebních opor lidovců. Že by tak komunisté učinili zadarmo, bez nějaké budoucí protislužby, je nepravděpodobné (čti: nemožné).
Obávám se, že tato dohoda nás v budoucnu přijde na ještě větší peníze.
K výši schodku rozpočtu a k neustálému žití na dluh (a k vytváření tak celých vrstev a skupin občanů, kteří si na tyto peníze zvykli jako na drogu), už se ani nechci vyjadřovat. Jediným řešením je vykopat tyto politiky ven - problém je v tom, že s přibývajícím počtem závisláků na rozpočtových penězích přibývá i potenciálních voličů rozhazovačné levice. Příšerné.
Ondřej Neff se v dnešních Lidovkách vrací k mé glose o cikánské rodině ze Slovenska, parazitující v Ostravě na našem sociálním systému, respektive činí obecnější úvahu na téma "Jak vyzrát na nemakačenky".
A dochází k několika logickým, a bohužel tristním, závěrům:
"Nemakačenko má důležitou úlohu v systému fungování sociálního státu - dává práci úředníkům, kteří mu umožňují žít na podušce z dávek.."
"Představte si fungování státu, kde by občan měl volbu: beru dávky a nevolím, platím daně a volím. Jakpak dlouho by asi vydrželo parazitování na státní kase? Kohopak by asi volili občané, kteří daně platí? Jak dlouho by se na politické špičce udržel takový Zdeněk Škromach. Jakpak dlouho by vydržel socialistický systém nákupu volebních hlasů? Kolik nemakačenků by táhlo do země, kde by takové pořádky fungovaly?...Když se to takhle napíše na papír, zní to surově až sprostě. Je to hnusné a sprosté a asociální. Však to taky nikde zavedeno nebude. Zneužívání sociálních dávek se může stát tématem pro volby, však o zneužívání nejvíc mluví sociální demokracie, který ho - zase nejvíc - podporuje. Nezmění se nic."
Chápu názor Ondřeje Neffa a v podstatě s ním souhlasím.
Jen si myslím, spolu s Janem Werichem, že pro tuto příšernost platí stejná zásada jako pro blbost: souboj s ní nikdy nemůžeme vyhrát, ale nikdy nesmíme přestat bojovat.
No, to je ale překvapení! Poslanci si zase nezrušili superkrálovskou výsadu, doživotní imunitu. Myslím, že napříště by bylo záhodno učinit následující: chtít po každém, ale úplně každém kandidátovi do poslanecké sněmovny vlastnoručně podepsaný slib, že se o zrušení této nehoráznosti v případě zvolení zasadí.
Mimochodem, tato metoda by šla uplatnit i v jiných případech.
Čtenář P.J. mi zaslal následující dopis:
Vážený pane doktore,
přečetl jsem si Váš článek ve včerejších "Lidovkách", který jen vykreslil letitou schizofrenii běžné kontinentálně-evropské demokratické justice, která v rámci nekritického hájení "lidských práv" dlouhodobě a stále více přestává respektovat zásadu zdravého selského rozumu.
Jak jinak si totiž vysvětlit, že příslušné instituce, jaté svou "nezávislostí", vehementně chrání a prosazují práva pachatelů a zlotřilců, zatímco práva obětí a poškozených je nechávají celkem v klidu. Příklad, který uvádíte, je samozřejmě modelový. Chudák zloděj, pracující převážně v noci a bez pevné pracovní doby, utrpěl újmu vinou zlotřilého hamouna, který z čiré lakoty nastražil
na našeho nočního snaživce nástroj, jenž mu způsobil zranění při výkonu jeho nelehké
profese. Nikoho z povolaných přece nezarazí, že náš malý chudák zloděl lezl tam, kde neměl
co pohledávat, že jeho "bebí" musí zkrátka brát jako " riziko podnikání" v daném oboru a že dostal jen to, co si zasloužil. Tento přístup by totiž byl hluboce nehumánní.
A že se věci mají tak, jak říkám, je zcela průzračně patrné již z toho, že jméno okradeného (lumpa) je uvedeno ve sdělovacích prostředcích s plnou parádou, zatímco jméno zloděje (chudáka) tamtéž uvedeno není nebo nanejvýš v iniciálách.
S přátelským pozdravem Váš
P.J.
A staré dobré české přísloví:
Vlk lapen jsa, anebo sere anebo kúše.
Obávám se, že tato dohoda nás v budoucnu přijde na ještě větší peníze.
K výši schodku rozpočtu a k neustálému žití na dluh (a k vytváření tak celých vrstev a skupin občanů, kteří si na tyto peníze zvykli jako na drogu), už se ani nechci vyjadřovat. Jediným řešením je vykopat tyto politiky ven - problém je v tom, že s přibývajícím počtem závisláků na rozpočtových penězích přibývá i potenciálních voličů rozhazovačné levice. Příšerné.
Ondřej Neff se v dnešních Lidovkách vrací k mé glose o cikánské rodině ze Slovenska, parazitující v Ostravě na našem sociálním systému, respektive činí obecnější úvahu na téma "Jak vyzrát na nemakačenky".
A dochází k několika logickým, a bohužel tristním, závěrům:
"Nemakačenko má důležitou úlohu v systému fungování sociálního státu - dává práci úředníkům, kteří mu umožňují žít na podušce z dávek.."
"Představte si fungování státu, kde by občan měl volbu: beru dávky a nevolím, platím daně a volím. Jakpak dlouho by asi vydrželo parazitování na státní kase? Kohopak by asi volili občané, kteří daně platí? Jak dlouho by se na politické špičce udržel takový Zdeněk Škromach. Jakpak dlouho by vydržel socialistický systém nákupu volebních hlasů? Kolik nemakačenků by táhlo do země, kde by takové pořádky fungovaly?...Když se to takhle napíše na papír, zní to surově až sprostě. Je to hnusné a sprosté a asociální. Však to taky nikde zavedeno nebude. Zneužívání sociálních dávek se může stát tématem pro volby, však o zneužívání nejvíc mluví sociální demokracie, který ho - zase nejvíc - podporuje. Nezmění se nic."
Chápu názor Ondřeje Neffa a v podstatě s ním souhlasím.
Jen si myslím, spolu s Janem Werichem, že pro tuto příšernost platí stejná zásada jako pro blbost: souboj s ní nikdy nemůžeme vyhrát, ale nikdy nesmíme přestat bojovat.
No, to je ale překvapení! Poslanci si zase nezrušili superkrálovskou výsadu, doživotní imunitu. Myslím, že napříště by bylo záhodno učinit následující: chtít po každém, ale úplně každém kandidátovi do poslanecké sněmovny vlastnoručně podepsaný slib, že se o zrušení této nehoráznosti v případě zvolení zasadí.
Mimochodem, tato metoda by šla uplatnit i v jiných případech.
Čtenář P.J. mi zaslal následující dopis:
Vážený pane doktore,
přečetl jsem si Váš článek ve včerejších "Lidovkách", který jen vykreslil letitou schizofrenii běžné kontinentálně-evropské demokratické justice, která v rámci nekritického hájení "lidských práv" dlouhodobě a stále více přestává respektovat zásadu zdravého selského rozumu.
Jak jinak si totiž vysvětlit, že příslušné instituce, jaté svou "nezávislostí", vehementně chrání a prosazují práva pachatelů a zlotřilců, zatímco práva obětí a poškozených je nechávají celkem v klidu. Příklad, který uvádíte, je samozřejmě modelový. Chudák zloděj, pracující převážně v noci a bez pevné pracovní doby, utrpěl újmu vinou zlotřilého hamouna, který z čiré lakoty nastražil
na našeho nočního snaživce nástroj, jenž mu způsobil zranění při výkonu jeho nelehké
profese. Nikoho z povolaných přece nezarazí, že náš malý chudák zloděl lezl tam, kde neměl
co pohledávat, že jeho "bebí" musí zkrátka brát jako " riziko podnikání" v daném oboru a že dostal jen to, co si zasloužil. Tento přístup by totiž byl hluboce nehumánní.
A že se věci mají tak, jak říkám, je zcela průzračně patrné již z toho, že jméno okradeného (lumpa) je uvedeno ve sdělovacích prostředcích s plnou parádou, zatímco jméno zloděje (chudáka) tamtéž uvedeno není nebo nanejvýš v iniciálách.
S přátelským pozdravem Váš
P.J.
A staré dobré české přísloví:
Vlk lapen jsa, anebo sere anebo kúše.