Smyslné, moderní a působivé

Časopis Folklor 6/04
Není to reklama na čokoládu, sbírku básní, či film. Není to ani placená reklama události, o které Vám chci vyprávět. Jednak proto, že náš časopis je místem, na jehož stránkách se setkává mnoho lidí uchvácených jednou ideou - životem folkloru. Jak je známo, idealismus je k nezaplacení. Za druhé: Mnoho let v Luhačovicích připravuje skupina nadšenců svým úsilím další "domeček krásy", a ten je již znám široko, daleko. Vydělává a přináší dividendy nikoliv svým pořadatelům (jak bychom si dle ekonomických pravidel mohli myslet), ale svým uživatelům. Téměř pohádkovým způsobem Folklorní sdružení České republiky s přáteli již po dvanácté pořádá skvělou zábavu pro své mladé kamarády a milovníky lidové hudby i tance v krásném prostředí moravských lázní - XII. mezinárodní festival dětských folklorních souborů Písní a tancem (9. - 12. září 2004).
Smyslem podobných setkání je vzájemné poznávání lidí, tvorby jejich národů, porovnávání cest a způsobů jejího přetváření. Nemusí mít mezinárodní jméno, aby se popral s úkolem shromáždit soubory, a zvlášť dětské, dát představením tvar, v němž každý z nich bude patřičně představen a ukáže se v celé své kráse. Tentokrát byl program věnován hudebním skladatelům s výrazným zájmem o českou lidovou kulturu a folklor. V úvodních slovech se publikum v krátkosti seznámilo s podstatou vztahu L. Janáčka, B. Smetany, A. Dvořáka a dalších tvůrců a sběratelů, kteří se snažili uměleckými postupy chopit se hudebního bohatství národa. Nezůstalo jen u slov, na scéně zněly i jejich skladby. Výborný nápad měly členky Tanečního studia Ladislavy Košíkové z Uherského hradiště. Ztvárnily Říkadla L. Janáčka. V krátkých tanečních miniaturách choreografie přesvědčivě vystihla výraz hudby, její mnohabarevnost a dětskou spontánnost. Tance na jevišti měly svěží vzhled a obohatily hudbu svou obrazností. Celkový dojem nerušily ani kostýmy, jenž nekopírovaly folklorní. Naopak. Vypadaly moderně a jistě zaujaly mladé publikum. Tím chci zdůraznit jednu z možných cest oživení lidového dědictví a jeho soudobého vyznění, a to jak v umělém ztvárnění, tak i v původní podobě.
Dramaturgické řešení dalších vystoupení představovalo různé přístupy. Každý byl svým způsobem přesvědčivý, ale ne každý držel krok se současností. Zdá se, že doba uspořádaných, velkolepých a unifikovaných produkcí není nejvhodnější formou práce s dětskými soubory. Perspektivu vidím ve tvaru menších forem, syžetově blízkých dětem, srozumitelnějších a zábavnějších. Mohli bychom pochválit české soubory a děti z Trenčína za výběr a zábavné provedení tradičních dětských her. I taková kompozice je scénicky náročná, ale účinkující motivuje svojí jasností a jednoduchostí. Mnohem méně tak riskujeme, aby děti nebyly odrazeny nezáživnou prací. Očekáváme, že se podle lidových motivů budou rodit náměty, skladby a hry, aby je mohli choreografové i jejich tanečníci s neutuchajícím zájmem a nadšením i nadále ztvárňovat.
Přijmeme-li pravidlo Konec dobrý - všechno dobré, můžeme konstatovat, že se letošní ročník festivalu vydařil. Ano, tak to bylo: účinkující netrpělivě očekávali, kdy přijdou na řadu, potichu si zpívali, poskakovali na melodie jim málo známých, ale již ne po dvou dnech cizích písní. Doznívaly poslední melodie na scéně a při poslechu dlouhé táhlé melodie Panovy flétny rumunského chlapce ovládlo scénu i její okolí, ba celé Lázeňské náměstí čarovné ticho. Jako by se pradávné tajemství života uzavíralo v jediném náhrdelníku poutavých zvuků. Anebo to způsobil duch festivalu?
Hosté a účinkující odjeli. Město jako osiřelé dítě ztichlo. Začalo pršet.

Nikolinka Prokopieva