STŘEDEČNÍ GLOSY 24.11.2004

Soudci si na platy sáhnout nedají a budou se vehementně domáhat svých 14. platů ve dvanáctiměsíčním roce. Nemám nic proti vysokým platům soudců - jenže 14 platů se jednak budou spravedlivě domáhat ti, kteří by si jich zasloužili víc, ruku v ruce s těmi, kteří by si jich nezasloužili ani pět nebo šest. Jinak řečeno: celý systém odměňování soudců, zcela nezávislý na kvalitě a množství vykonané práce, je mizerný.

Grosstapo ( v tomto případě ten název velice sedí) se opět vycajchnovalo a za naše peníze si nechá pořídit znalecký posudek, zda recesista Mareš, který za vlastní peníze nechal před volbami natisknout a vylepit billboard s Usámou bin Ládinem a heslem I já to myslím úpřímně, nenaplnil trestný čin podpory hnutí směřujících k porušování práv a svobod člověka. Hoši, vyserte se na to a raději chytejte zloděje, kterými se Česko jen hemží, chce se říci lidově.

Grossova vláda přišla na podivuhodnou "třetí cestu" kontroly trajných služeb -"Radu moudrýchů, složenou s tak bezzubých lidí, jako je například Otakar Motejl. Třetích cest ovšem hledat pranic netřeba: tajné služby by z principu měli hlídat opoziční poslanci z příslušného parlamentního výboru. A měli by k tomu mít odpovídající pravomoci, což dnes nemají.
Jenže toho se Stanislav Gross určitě bojí jako čert kříže.


Česko vyváží zbraně za miliardy korun - a exprezident Havel už mlčí. Dobře dělá.

Můj včerejší text z Lidovek:

Tržní zákonitosti prostě platí.

V Česku se hodně pracuje na černo. Proč? Protože neúprosně fungují tržní zákonitosti. Chce-li dnes dát zaměstnavatel pracovníkovi 17.000.- korun měsíčně, přijde ho to, vzhledem k výši odváděného pojistného, nejméně na 23.000.- korun. Přitom zaměstnanci zůstane po zaplacení daní a pojištění v kapse jen 13.700.-
Divíte se pak, že takový člověk raději pracuje na černo za 15. - 16.000.- na ruku, přičemž i zaměstnavatel pěkně ušetří?
A jak se zbavit této práce na černo? Jednoduše: snížit daně na takovou úroveň, kdy se oběma stranám riziko práce na černo nevyplatí. Neboť, opakuji, tržní zákonitosti platí, i kdyby se všichni socialisté světa stavěli na hlavu, a tak i riziko práce na černo má svoji cenu. Je -li vysoká, tedy je-li zisk pro obě strany malý a riziko postihu velké, zájem okamžitě pomíjí.
Letos bylo na nemocenské o 50.000 lidí méně než za stejnou dobu vloni. Což znamená úsporu tří miliard korun. Důvod? Nikoliv nová geniální ministryně zdravotnictví nebo její bolševicko - socialistický návrh reformy zdravotnictví či převratné novinky na trhu s léky, ale opět tržní zákonitosti. V prvních třech dnech marodění se prostě snížily dávky na polovinu - a najednou se padesáti tisícům lidí nevyplatí hrát si na nemocné.
A dovedete si představit kolik zázračných uzdravení a jaké snížení spotřeby léků by způsobilo zavedení poplatků za léky? Kolik miliard by zůstalo na špičkovou léčbu skutečně a vážně nemocných? Dovedete si představit, kolik nemocničních lůžek by se mohlo zrušit, kdyby se v nemocnicích zavedla hotelová taxa? A na jakou úroveň by se za ušetřené peníze mohla dovybavit lůžka skutečně potřebná?
Některé rodiny odmítají pracovat a raději utěšeně parazitují na ostatních. Jsou to vždy nemakačenkové od narození? Ani náhodou. Opět pracují tržní zákonitosti. Jak zjistila studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, kombinace pracovních příjmů, vysokého zdanění a výše sociálních dávek prostě způsobuje, že se mnoha rodinám pracovat nevyplatí, neboť si parazitováním, které dnešní socialistické zákonodárství nejen umožňuje, ale přímo podporuje, přijdou v podstatě na stejné peníze.
Jen nechápu, proč je k takovému zjištění zapotřebí Výzkumného ústavu a jeho studie - ke stejnému závěru by měl bez problémů dojít i adept ekonomického studia při příjímačkách, a pokud ne, neměl by být přijat. Momochodem, přemíra různých Výzkumných ústavů také přispívá k vysokým daním a tak k výše zmíněným nedobrým jevům.
Řešení je opět nasnadě: snížit daně a tím zvýšit mzdy a snížit sociální dávky tak, aby se zatraceně nevyplatilo nepracovat.
Zůstává ovšem jeden problém: proč tak jasné a na člověku nezávislé tržní zákonitosti nevyužívají politikové k tomu, aby tu spoustu nešvarů, nedobrot a lumpáren minimalizovali co nejvíce k nule a naopak prospěli těm, co se chovají řádně?
Odpověď je i tady jasná: protože pracují tržní zákonitosti. A politikové (a za nimi milion úředníků), moc dobře vědí, že jejich moc je přímo úměrná množství přerozdělovaných peněz a množství kulatých razítek, jejíchž bouchnutím se tyto peníze přidělují, a proto o podstatně menším přerozdělování a tím umenšení své moci a důležitosti nechtějí ani slyšet. Ba někteří navíc velmi dobře vědí, že jediným důvodem, proč jsou vůbec voleni je ten, že svým skupinovým klientům slíbí šoupnout do kapes nějaké ty peníze, vytáhnuté z kapes jiným.
A pokud bude v národě dostatek lidí, kteří dávají přednost pohodlnému rovnostářství a přerozdělování před mnohdy nepříjemnou odpovědností postarat se tvrdou prací rukou a hlavy o sebe a svou rodinu, jiné to, bohužel, nebude. Tržní zákonitosti prostě platí.

A staré české přísloví na středu:
Kdož dvěma cestami choditi chce, zadek sobě roztrhnouti musí.