ČTVRTEČNÍ GLOSY 23.09.2004

Miroslava Macka
Miloš Zeman přišel s logickým návrhem, ať je předseda ČSSD volen hlasy všech členů strany. Neuspěje. Kdysi dávno jsem navrhoval v ODS systém, zvaný balloting, tedy korespondenční volbu vedení všemi členy. Systém netřeba vymýšlet, dokonale funguje v leckterých zahraničních spolcích o více členech než mají ČSSD a ODS dohromady. Jenže: manipulace výsledku při takovém hlasování je zatraceně obtížnější až nemožná, na rozdíl od hlasování "voliteli", zvláště, když poslanci a senátoři jsou volitelé "automaticky", ze stanov. Proto tento systém volby byl smeten ze stolu - a totéž se stane s návrhem Miloše Zemana.

Poslanec Kořistka, ač původně tvrdil, že absolvuje sezení na detektoru lži jen tehdy, absolvují-li je i ostatní osočení, náhle změnil názor a nechal si položit 150 otázek, byv přidrátován k policejnímu zařízení (kde je policie vzala, když se u nás nepoužívá, kdo vyšetření vedl a hlavně, kdo je bude analyzovat, a proč se k tomu dnes ráno osobně vyjádřil sám ministr vnitra, se s vysokou pravděpodobností nedozvíme). Ale o to nejde - tento případ, spolu s dobře načasovanou znovuotevřenou "causou LTO", která bude tentokrát propírat opoziční politiky, aniž by, samozřejmě, po čase vedla k jakýmkoliv reálným výsledkům (podle hesla: hoď špínu, něco ulpí vždycky), je jen grossovské "pokračování politiky jinými prostředky". Blbci to ocení příklonem k ČSSD, neuvědomujíce si, že hrana (jak historie nesčíslněkrát dokázala) zazvoní ve finále i jim.
A nikdy si nepoloží otázku, za co vlastně policisté dostávají najednou takový balík peněz navíc, když pracují stejně.

V Grossourkově je ovšem možné zcela vše. Třeba to, že v poslanecké sněmovně se projednává zákon o hluku a tu najednou vystoupí sociálnědemokratický poslanec Krákora (nomen omen) a navrhne přidat k tomuto zákonu paragraf, který by zakázal krajům měnit statut nemocnic z příspěvkových organizací na akciové společnosti.
Ne, to jsem si fakt nevymyslel, to se včera stalo!

A moudrá slova na čtvrtek, tentokrát od Jonathana Swifta:
Národní, cechovní a společenské celky jsem měl odjakživa v nenávisti., s láskou lnu jen k jednotlivci: tak na příklad nenávidím smečku právníků, ale mám rád advokáta X a soudce Y., stejně je tomu s lékaři - o svém řemesle nemluvím - s vojáky, ať už to jsou Angličané, Francouzi, Skotové nebo jiní. Zejména se mi pak hnusí a protiví tvor zvaný člověk, ačkoliv Jana, Petra, Tomáše atd. mám úpřímně rád.