PONDĚLNÍ GLOSY 13.09.2004
Miroslava Macka
"Gross vyšel vstříc příznivcům techna", hlásá hlavní titulek dnešních Lidovek a článek informuje o tom, že premiér přislíbil aktivistovi Pencovi, že "něco učiní" pro to, aby se technoparty mohly konat ve vojenských prostorech. Domnívám se sice, že premiér by neměl něco slibovat za vojáky, ale budiž. Problém totiž vidím v něčem jiném: vždyť co bránilo a brání organizátorům technoparty domluvit se s kýmkoliv ochotným a za úplatu úměrnou pravděpodobně vzniklým škodám + zisk si najmout vhodné pozemky?
Obávám se ovšem, že premiérova nabídka byla "gratis" - a případné nemalé škody nakonec zaplatíme všichni.
Firma Boeing si stěžovala, že výběrové řízení na letadla pro ČSA za deset miliard korun je spíše šité na míru společnosti Airbus.
Jak naivní - copak Američanům nebylo jasné, že "umístění" Tvrdíka do ČSA bylo prvním krokem k nákupu Airbusů?
Výsledek výběrového řízení to jen potvrdí, uvidíte.
Včerejšek byl příjemný den, po dlouhém suchu dokonce spadl i zahradnický deštík, a tak jsem se, rozmazlen pohodou, rozhodl, že si zpestřím život nějakou tou masochistickou drobnůstkou. I pustil jsem na sebe první díl nového seriálu televize Nova "Pojišťovna štěstí".
První scéna u výtahu byla slibná: připadalo mi, že jde o parodii parodie, byť k bratřím Marxům měla sto světelných let - proč by si ovšem člověk v neděli večer neměl dopřát nějaký ten úlet.
Jenže, ouha - jen chvilička a už jsem si připadal jako v Dietlově Okresu na severu (co v něm hrál Moučka, mimochodem docela dobře, okresního stranického tajemníka), jen namísto OV KSČ se nacházely v obdobných kulisách kanceláře pojišťovny a dialogy rozhodně nedosahovaly ani té nejnižší dietlovské kvality.
Děj se ovšem rychlem přesunul na autobusovou zastávku, na níž z autobusu vystoupila rozevlátá Yveta Blanarovičová, nakoukla, zřetelně coby úplný cizinec, na papírek s adresou a hned suverénně odkráčela přes trávník k jakési uličce. Teda, tomu říkám orientační smysl!
Ale už je tu jiné prostředí, žijeme přece rychle: Kateřina Brožová, ňadra pušatá ap, se stěhuje s prepubescentní dcerou do nového domu a po krátké přestřelce se stěhováky ( hraje asi mrchu) zahovoří k dceři: "Dokázala jsem to, dostala jsem stavební povolení..."
Víc nevím, vypnul jsem to.
Čtyři minuty, devatenáct vteřin. Přece jenom nejsem takový masochista....
Jaksi přestávám rozumět mluvenému slovu: podle všech dostupných informací z tu- i cizozemska bouchlo ve čtvrtek cosi v Severní Koreji na hranici s Čínou. Být to jaderný výbuch, víme to, samozřejmě, do pár minut, na to je nejen družicový monitoring na vysoké úrovni. Přesto se o tom spekuluje a Nova v nedělních večerních zprávách dokonce oznamuje "Severní Korea PRAVDĚPODOBNĚ utajila výbuch....
Zkuste se zamyslet nad faktem, že zrovna Velká Británie, Francie a Nizozemsko, tedy státy s velkým počtem asylantů a přistěhovalců jiných národností a ras mají nejnižší věk trestné odpovědnosti v Evropě.
V poslední době jsem několikrát zaznamenal v mediích krásný obrat "bude nezbytné posílit analytickou činnost". Co myslíte, dal by se nazvat poznatek strýce Františka ze Saturnina, že lít vodu do kyseliny je blbost, výsledkem posílené analytické činnosti? Přesně tak to totiž na mne působí.
Zítra vyjde v Lidovkách můj článek "Optimistou snadno a rychle".
Karel Čapek k dnešku:
Ponižuje nás, že volíme poslance, kteří nejsou našimi poslanci; že svěřujeme všechnu moc ve státě parlamentu, jenž není již parlamentem; že naším jménem jsou dělány zákony a reformy, jež nejsou dobrými zákony a reformami. Pro nás, kdo nejsme politiky, je demokracie jistý systém kreditu; volíce tu nebo onu stranu, svěřujeme jí svůj morální souhlas; ponižuje nás, je-li ho zneužito k věcem nedobrým. I mým hlasem bude přijímána nemravná volební reforma; i můj hlas byl spolusčítán, když byla svoboda tisku uražena tiskovou novelou. Stydím se za to, jako bych byl spoluviníkem; to jest to politické ponížení, ve kterém žiji.
Obávám se ovšem, že premiérova nabídka byla "gratis" - a případné nemalé škody nakonec zaplatíme všichni.
Firma Boeing si stěžovala, že výběrové řízení na letadla pro ČSA za deset miliard korun je spíše šité na míru společnosti Airbus.
Jak naivní - copak Američanům nebylo jasné, že "umístění" Tvrdíka do ČSA bylo prvním krokem k nákupu Airbusů?
Výsledek výběrového řízení to jen potvrdí, uvidíte.
Včerejšek byl příjemný den, po dlouhém suchu dokonce spadl i zahradnický deštík, a tak jsem se, rozmazlen pohodou, rozhodl, že si zpestřím život nějakou tou masochistickou drobnůstkou. I pustil jsem na sebe první díl nového seriálu televize Nova "Pojišťovna štěstí".
První scéna u výtahu byla slibná: připadalo mi, že jde o parodii parodie, byť k bratřím Marxům měla sto světelných let - proč by si ovšem člověk v neděli večer neměl dopřát nějaký ten úlet.
Jenže, ouha - jen chvilička a už jsem si připadal jako v Dietlově Okresu na severu (co v něm hrál Moučka, mimochodem docela dobře, okresního stranického tajemníka), jen namísto OV KSČ se nacházely v obdobných kulisách kanceláře pojišťovny a dialogy rozhodně nedosahovaly ani té nejnižší dietlovské kvality.
Děj se ovšem rychlem přesunul na autobusovou zastávku, na níž z autobusu vystoupila rozevlátá Yveta Blanarovičová, nakoukla, zřetelně coby úplný cizinec, na papírek s adresou a hned suverénně odkráčela přes trávník k jakési uličce. Teda, tomu říkám orientační smysl!
Ale už je tu jiné prostředí, žijeme přece rychle: Kateřina Brožová, ňadra pušatá ap, se stěhuje s prepubescentní dcerou do nového domu a po krátké přestřelce se stěhováky ( hraje asi mrchu) zahovoří k dceři: "Dokázala jsem to, dostala jsem stavební povolení..."
Víc nevím, vypnul jsem to.
Čtyři minuty, devatenáct vteřin. Přece jenom nejsem takový masochista....
Jaksi přestávám rozumět mluvenému slovu: podle všech dostupných informací z tu- i cizozemska bouchlo ve čtvrtek cosi v Severní Koreji na hranici s Čínou. Být to jaderný výbuch, víme to, samozřejmě, do pár minut, na to je nejen družicový monitoring na vysoké úrovni. Přesto se o tom spekuluje a Nova v nedělních večerních zprávách dokonce oznamuje "Severní Korea PRAVDĚPODOBNĚ utajila výbuch....
Zkuste se zamyslet nad faktem, že zrovna Velká Británie, Francie a Nizozemsko, tedy státy s velkým počtem asylantů a přistěhovalců jiných národností a ras mají nejnižší věk trestné odpovědnosti v Evropě.
V poslední době jsem několikrát zaznamenal v mediích krásný obrat "bude nezbytné posílit analytickou činnost". Co myslíte, dal by se nazvat poznatek strýce Františka ze Saturnina, že lít vodu do kyseliny je blbost, výsledkem posílené analytické činnosti? Přesně tak to totiž na mne působí.
Zítra vyjde v Lidovkách můj článek "Optimistou snadno a rychle".
Karel Čapek k dnešku:
Ponižuje nás, že volíme poslance, kteří nejsou našimi poslanci; že svěřujeme všechnu moc ve státě parlamentu, jenž není již parlamentem; že naším jménem jsou dělány zákony a reformy, jež nejsou dobrými zákony a reformami. Pro nás, kdo nejsme politiky, je demokracie jistý systém kreditu; volíce tu nebo onu stranu, svěřujeme jí svůj morální souhlas; ponižuje nás, je-li ho zneužito k věcem nedobrým. I mým hlasem bude přijímána nemravná volební reforma; i můj hlas byl spolusčítán, když byla svoboda tisku uražena tiskovou novelou. Stydím se za to, jako bych byl spoluviníkem; to jest to politické ponížení, ve kterém žiji.