PÁTEČNÍ GLOSY 3.09.2004
Miroslava Macka
Za mnoho miliard budujeme železniční koridor. Za mnoho miliard jsem si nechali vyrobit vlakové supersoustavy Pendolino. Zřejmě se v nich nesvezeme, neboť jsou "neslučitelné" s českými tratěmi.
Odmítám to chápat.
Geniální zkratku ke Grossově billboarditidě vymyslel novinář Ondřej Štindl: Ještě pořád není tak zle. Skutečně bít na poplach bude potřeba v okamžiku, kdy premiérovo foto bude doprovázet slogan "Myslím to vážně".
Drobným nedopatřením, odevzdáním karlovarských kandidátek do voleb do krajského zastupitelstva na Ředitelství silnic a dálnic namísto na Krajském úřadu pomalu ale jistě končí US - DEU v české politice. Nesolidní začátek, kolaborace se socialisty a neslavný konec, to jsou milníky této strany v kostce.
Dle Lidových novin "Britové oslavují Kunderu" a to hlavně jeho román "Nesnesitelná lehkost bytí". I americký film podle této knihy, nedávno uváděný v televizi, je pravou perlou - vzhledem k americké představě o českých reáliích konce šedesátých let je to dokonalá crazy komedie, v níž nezestárly jen ženská ňadra a zadky.
Měli-li občané Západu stejně "kvalitní" informace o veškerém dění u nás, už se nedivím, že pro ně byl Alexander Dubček neohroženým bojovníkem proti komunismu.
Čtenář glos a autor brilantních textů P.J. mi napsal dlouhý dopis, z něhož vyjímám:
Já nepopírám osobní a osobnostní kvality J. Boka a jemu podobných, jsou však všichni důkazem určité nepraktičnosti
a nepoužitelnosti pro řešení konkrétních a praktických problémů společnosti.
Zásadní měrou přispěli k pádu komunismu, nyní je nepřítel odstraněn a řady disidentů se bezradně motají v současné svobodě a více či méně úspěšně se vyrovnávají s nově vzniklou konstelací. Mnozí trpí syndromem letitých válečných veteránů, kteří už neumějí žít v míru a paradoxně zjišťují, že jim nepřítel, kterého nakonec udolali,
vlastně k náplni života chybí.
Začínají se projevovat rozpory v řadách, které kdysi společný nepřítel stmeloval, vyvstávají osobnostní a vzdělanostní rozdíly, z bývalých
spojenců jsou dnes odpůrci a mnohdy až nepřátelé. Mnozí nepochopili, nebo nechtějí pochopit, že nová doba už nepotřebuje bojovníky, ale vzdělané pracanty s rozhledem a ochotou pustit se do nevděčné a sysifofské práce při nápravě komunistických zvěrstev v politice i v hospodářství. Přitom se lze snadno dopustit jiných chyb, život ukazuje, že není jenom černá a bílá a je třeba řešit problémy, které komunismus neznal nebo je zametal pod koberec či zavíral do kriminálu. Tohle všechno řada bývalých disidentů
buď neuměla nebo nechtěla umět, a tak znovu začala protestovat a kritizovat hlava nehlava, aniž by rozlišovala podstatné od méně významného.
Objevují se skalní a militantní antikomunisté typu P. Cibulky, skupina, která se stahuje do ústraní a nechce mít se současnými kormidelníky "nic společného" (sem myslím patří i J. Bok a spol.) a objevují se i ti, které vlna polistopadového nadšení vynesla
do míst nejvyšších (V. Havel, J. Dienstbier, A. Dubček). Nyní tu máme i dalšího předlistopadového disidenta a polistopadového "realistu" S. Karáska, který se aktivně podílí na "reformách" vlády ČSSD a snad si i myslí, že co Karásek (z boží vůle) činí, to
dobře činí.
A na pátek stále platná slova Karla Čapka, nejen k billboardové kampani Stanislava Grosse:
Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.
Odmítám to chápat.
Geniální zkratku ke Grossově billboarditidě vymyslel novinář Ondřej Štindl: Ještě pořád není tak zle. Skutečně bít na poplach bude potřeba v okamžiku, kdy premiérovo foto bude doprovázet slogan "Myslím to vážně".
Drobným nedopatřením, odevzdáním karlovarských kandidátek do voleb do krajského zastupitelstva na Ředitelství silnic a dálnic namísto na Krajském úřadu pomalu ale jistě končí US - DEU v české politice. Nesolidní začátek, kolaborace se socialisty a neslavný konec, to jsou milníky této strany v kostce.
Dle Lidových novin "Britové oslavují Kunderu" a to hlavně jeho román "Nesnesitelná lehkost bytí". I americký film podle této knihy, nedávno uváděný v televizi, je pravou perlou - vzhledem k americké představě o českých reáliích konce šedesátých let je to dokonalá crazy komedie, v níž nezestárly jen ženská ňadra a zadky.
Měli-li občané Západu stejně "kvalitní" informace o veškerém dění u nás, už se nedivím, že pro ně byl Alexander Dubček neohroženým bojovníkem proti komunismu.
Čtenář glos a autor brilantních textů P.J. mi napsal dlouhý dopis, z něhož vyjímám:
Já nepopírám osobní a osobnostní kvality J. Boka a jemu podobných, jsou však všichni důkazem určité nepraktičnosti
a nepoužitelnosti pro řešení konkrétních a praktických problémů společnosti.
Zásadní měrou přispěli k pádu komunismu, nyní je nepřítel odstraněn a řady disidentů se bezradně motají v současné svobodě a více či méně úspěšně se vyrovnávají s nově vzniklou konstelací. Mnozí trpí syndromem letitých válečných veteránů, kteří už neumějí žít v míru a paradoxně zjišťují, že jim nepřítel, kterého nakonec udolali,
vlastně k náplni života chybí.
Začínají se projevovat rozpory v řadách, které kdysi společný nepřítel stmeloval, vyvstávají osobnostní a vzdělanostní rozdíly, z bývalých
spojenců jsou dnes odpůrci a mnohdy až nepřátelé. Mnozí nepochopili, nebo nechtějí pochopit, že nová doba už nepotřebuje bojovníky, ale vzdělané pracanty s rozhledem a ochotou pustit se do nevděčné a sysifofské práce při nápravě komunistických zvěrstev v politice i v hospodářství. Přitom se lze snadno dopustit jiných chyb, život ukazuje, že není jenom černá a bílá a je třeba řešit problémy, které komunismus neznal nebo je zametal pod koberec či zavíral do kriminálu. Tohle všechno řada bývalých disidentů
buď neuměla nebo nechtěla umět, a tak znovu začala protestovat a kritizovat hlava nehlava, aniž by rozlišovala podstatné od méně významného.
Objevují se skalní a militantní antikomunisté typu P. Cibulky, skupina, která se stahuje do ústraní a nechce mít se současnými kormidelníky "nic společného" (sem myslím patří i J. Bok a spol.) a objevují se i ti, které vlna polistopadového nadšení vynesla
do míst nejvyšších (V. Havel, J. Dienstbier, A. Dubček). Nyní tu máme i dalšího předlistopadového disidenta a polistopadového "realistu" S. Karáska, který se aktivně podílí na "reformách" vlády ČSSD a snad si i myslí, že co Karásek (z boží vůle) činí, to
dobře činí.
A na pátek stále platná slova Karla Čapka, nejen k billboardové kampani Stanislava Grosse:
Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.