PÁTEČNÍ GLOSY 27.08.2004
Miroslava Macka
I promluvil šéf lidovců Kalousek do duše ODS: chtěli byste vládnout mocensky, holenkové, jinak neumíte, kompromisy jsou vám cizí.
Jde, samozřejmě, o lacinou obhajobu vlastní kolaborace s čím dál tím více levicovou ČSSD, ale vzpomněl jsem si při té příležitosti na text Karla Čapka "O kompromisu", který vyšel v Národní práci v roce 1925 a silně jej panu Kalouskovi doporučuji k přečtení a hlavně k zamyšlení.
Zde je jeho část, pojednávájící o kompromisu politickém.
Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory., je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky., udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude dále prakticky počítat., tomu se ovšem říká fušerská práce. Kompromis je zející rozdíl mezi zásadou a praxí., ale kupodivu se pak neřekne, že je-li tento rozdíl nutný, jsou patrně zásady špatné, ježto se nehodí na skutečné poměry. Chce-li někdo vydojit z hubené krávy sto litrů mléka a nakonec prohlásí, že se prozatím spokojí s těmi třemi litry, co z ní vyždímal, je to politický kompromis.,chcete-li se zbavit kompromisu, odhadněte předem stav krávy a vyhrňte si rukávy s jasným vědomím, že toho nebude víc než tři litry. Politický kompromis je stín politické demagogie., udává velikost rozdílu mezi volebními sliby a skutečnými poměry. Kompromis není choroba kompromisních politiků, nýbrž právě nekompromisních programů. Politika kompromisů je možná opatrná.,ale není přesná.,je jako obchod ve kterém se smlouvá. Je to nevěcnost programu., a je to nejistota v praxi.
Že často opakovaná lež stává se pravdou lze dokázat na větě ze včerejšího rozhovoru MF Dnes, přílohy Léto, s herečkou Danielou Kolářovou. při vzpomínání na své působení v České národní radě totiž říká: "Tehdejší federální ministr financí Václav Klaus prohlásil, že neví, co to jsou špinavé peníze."
Tato věta je opakována neuvěřitelně často, Václav Klaus ji však nikdy neřekl. Vznikla zlomyslně, ba přímo zločinně z jiné jeho věty, kterou reagoval na obavy ze špinavých peněz v malé privatizaci: "Neznám účinnou metodu jak rozlišit čisté a špinavé peníze".
Jednalo se tehdy jen a jedině o peníze, užité v malé privatizaci - a pokud někdo z kritiků zná metodu, jak šlo tehdy účinně a rychle odlišit špinavé a čisté peníze při dražbách různých hospod a prodejen, sem s ní.
Lživou větu "Klaus řekl, že neví, co jsou to špinavé peníze" ovšem budeme slyšet od lidí, kteří Klause neměli a nemají z různých důvodů rádi, nadále.
Můj text ze včerejších Lidovek.
Šmírácký výkon v mizerném kusu
Divadlo: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Hra: Vyslovení důvěry socialistické vládě
V hlavní roli: Stanislav Gross
Nebudu se v této krátké recenzi věnovat obsahu výše zmíněné truchlohry, neboť jde o kus starý, obehraný a tak jako v minulosti již předem odsouzený k brzkému stažení z repertoiru.
Velmi mne ovšem zaujal nový herec ve staré roli, a to zvláště v dlouhém zahajovacím monologu. V tragikomickém monologu, jehož nejkratší zhodnocení by znělo: krátce a dobře dlouhý a špatný. Přesto mi však dovolte věnovat se důkladněji formální, a to hlavně jazykové stránce projevu hlavního představitele.
Lehce monotónním, občas zajíkavým hlasem nejméně padesátkrát použil klišé "budeme se snažit" ba ještě horší "budeme se snažit věnovat", namísto správně českého "vynasnažíme se". Nečeský, složený budoucí čas byl vskutku častou výplní jeho košatého -průjmovitého (vyberte si dle politických sympatií) projevu. Zde několik autentických ukázek: "budeme zavádět opatření", "budeme se jimi snažit zaobírat", "bude se projevovat konkrétně", "budu navrhovat", "budu se snažit ten optimismus šířit", atd., atd, až k hořkému smíchu nad tou lesklou bídou projevu i účinkujícího.
Za zmínku také stojí, že prosté vynechání nejčastěji a zcela zbytečně užitých slov "efektivní, efektivně" by Grossův projev zkrátilo, vzhledem k četnosti jejich žití, zhruba na polovinu., jinak řečeno, vynechání těchto slov by bylo velmi efektivní.
Mnohokrát však také zazněla jiná klišé - moderní až módní cizí slova, a to často v chuchvalcích, jejichž význam byl natolik zastřen, že mohla znamenat vlastně cokoliv. Opět několik příkladů: "způsob vytváření elit", "funkční koordinační mechanismy", "efektivní řízení implementace pobídek", "standardizace veřejných služeb" či "nezanedbatelný evropský kontext".
Jen "parciální negace relativní totality" (pro neznalé, je to díra), chybělo.
Často ovšem taková cizácká klišé mohla být lehce nahrazena srozumitelnou češtinou. Opět pár příkladů: "stabilizace složené daňové kvóty" je přece staré špatné "ponechání vysokých daní" a "tlumení sociálních rozdílů transferem veřejných prostředků" je opět jen nově oprášené zbojnické, tedy loupežnické, jánošíkovské heslo "Bohatým brát, chudým dávat".
Také častokrát v řeči použité slovní spojení "průřezové priority" jde, vzhledem ke zmiňovaným prioritám, zčeštit bez újmy významu na "priority průserové".
A již nikoliv hořce veselý, ale přímo k popukání byl počátek jedné z vět: "Chceme přijmout opatření, která povedou k zamezování plýtvání.."
Cizí slova ovšem, zvláště v množném čísle, dělala našemu tragikomikovi vůbec potíže. Opět jeden příklad za všechny:.. "kriteria, KTERÉ umožní"... , ale třeba šlo jen o přeřeknutí, jako v případě hledání správného tvaru "se vší...se všou...se vší silou".
A jistě jen třešničkou na dortu bylo jediné použití slova "diplomacie" v celém monologu, ovšem s výslovností mile grossovskou "Ďiplomacie".
Není tedy divu, že obecenstvo příliš neposlouchalo, ba nudilo se. Dokonce i většina vlády si hrála s mobilními telefony (doufám jen, že alespoň sledovala boj Šebrleho v Athénách a ne nějaké prasečinky), jen ministr kultury Dostál si způsobně četl a nový ministr vnitra Bublan se přísně rozhlížel a vše a všechny sledoval, jak je jeho novou náplní práce.
Závěr: Příště rozhodně jděte na něco jiného a s jiným představitelem v hlavní roli.
A staré moudro na pátek, nejen pro premiéra, učícího se řeči a letícího na pohřeb Ivana Hlinky vrtulníkem záchranné služby:
Festina lente - Eile mit Weile - Chvátej pomalu.
Jde, samozřejmě, o lacinou obhajobu vlastní kolaborace s čím dál tím více levicovou ČSSD, ale vzpomněl jsem si při té příležitosti na text Karla Čapka "O kompromisu", který vyšel v Národní práci v roce 1925 a silně jej panu Kalouskovi doporučuji k přečtení a hlavně k zamyšlení.
Zde je jeho část, pojednávájící o kompromisu politickém.
Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory., je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky., udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude dále prakticky počítat., tomu se ovšem říká fušerská práce. Kompromis je zející rozdíl mezi zásadou a praxí., ale kupodivu se pak neřekne, že je-li tento rozdíl nutný, jsou patrně zásady špatné, ježto se nehodí na skutečné poměry. Chce-li někdo vydojit z hubené krávy sto litrů mléka a nakonec prohlásí, že se prozatím spokojí s těmi třemi litry, co z ní vyždímal, je to politický kompromis.,chcete-li se zbavit kompromisu, odhadněte předem stav krávy a vyhrňte si rukávy s jasným vědomím, že toho nebude víc než tři litry. Politický kompromis je stín politické demagogie., udává velikost rozdílu mezi volebními sliby a skutečnými poměry. Kompromis není choroba kompromisních politiků, nýbrž právě nekompromisních programů. Politika kompromisů je možná opatrná.,ale není přesná.,je jako obchod ve kterém se smlouvá. Je to nevěcnost programu., a je to nejistota v praxi.
Že často opakovaná lež stává se pravdou lze dokázat na větě ze včerejšího rozhovoru MF Dnes, přílohy Léto, s herečkou Danielou Kolářovou. při vzpomínání na své působení v České národní radě totiž říká: "Tehdejší federální ministr financí Václav Klaus prohlásil, že neví, co to jsou špinavé peníze."
Tato věta je opakována neuvěřitelně často, Václav Klaus ji však nikdy neřekl. Vznikla zlomyslně, ba přímo zločinně z jiné jeho věty, kterou reagoval na obavy ze špinavých peněz v malé privatizaci: "Neznám účinnou metodu jak rozlišit čisté a špinavé peníze".
Jednalo se tehdy jen a jedině o peníze, užité v malé privatizaci - a pokud někdo z kritiků zná metodu, jak šlo tehdy účinně a rychle odlišit špinavé a čisté peníze při dražbách různých hospod a prodejen, sem s ní.
Lživou větu "Klaus řekl, že neví, co jsou to špinavé peníze" ovšem budeme slyšet od lidí, kteří Klause neměli a nemají z různých důvodů rádi, nadále.
Můj text ze včerejších Lidovek.
Šmírácký výkon v mizerném kusu
Divadlo: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Hra: Vyslovení důvěry socialistické vládě
V hlavní roli: Stanislav Gross
Nebudu se v této krátké recenzi věnovat obsahu výše zmíněné truchlohry, neboť jde o kus starý, obehraný a tak jako v minulosti již předem odsouzený k brzkému stažení z repertoiru.
Velmi mne ovšem zaujal nový herec ve staré roli, a to zvláště v dlouhém zahajovacím monologu. V tragikomickém monologu, jehož nejkratší zhodnocení by znělo: krátce a dobře dlouhý a špatný. Přesto mi však dovolte věnovat se důkladněji formální, a to hlavně jazykové stránce projevu hlavního představitele.
Lehce monotónním, občas zajíkavým hlasem nejméně padesátkrát použil klišé "budeme se snažit" ba ještě horší "budeme se snažit věnovat", namísto správně českého "vynasnažíme se". Nečeský, složený budoucí čas byl vskutku častou výplní jeho košatého -průjmovitého (vyberte si dle politických sympatií) projevu. Zde několik autentických ukázek: "budeme zavádět opatření", "budeme se jimi snažit zaobírat", "bude se projevovat konkrétně", "budu navrhovat", "budu se snažit ten optimismus šířit", atd., atd, až k hořkému smíchu nad tou lesklou bídou projevu i účinkujícího.
Za zmínku také stojí, že prosté vynechání nejčastěji a zcela zbytečně užitých slov "efektivní, efektivně" by Grossův projev zkrátilo, vzhledem k četnosti jejich žití, zhruba na polovinu., jinak řečeno, vynechání těchto slov by bylo velmi efektivní.
Mnohokrát však také zazněla jiná klišé - moderní až módní cizí slova, a to často v chuchvalcích, jejichž význam byl natolik zastřen, že mohla znamenat vlastně cokoliv. Opět několik příkladů: "způsob vytváření elit", "funkční koordinační mechanismy", "efektivní řízení implementace pobídek", "standardizace veřejných služeb" či "nezanedbatelný evropský kontext".
Jen "parciální negace relativní totality" (pro neznalé, je to díra), chybělo.
Často ovšem taková cizácká klišé mohla být lehce nahrazena srozumitelnou češtinou. Opět pár příkladů: "stabilizace složené daňové kvóty" je přece staré špatné "ponechání vysokých daní" a "tlumení sociálních rozdílů transferem veřejných prostředků" je opět jen nově oprášené zbojnické, tedy loupežnické, jánošíkovské heslo "Bohatým brát, chudým dávat".
Také častokrát v řeči použité slovní spojení "průřezové priority" jde, vzhledem ke zmiňovaným prioritám, zčeštit bez újmy významu na "priority průserové".
A již nikoliv hořce veselý, ale přímo k popukání byl počátek jedné z vět: "Chceme přijmout opatření, která povedou k zamezování plýtvání.."
Cizí slova ovšem, zvláště v množném čísle, dělala našemu tragikomikovi vůbec potíže. Opět jeden příklad za všechny:.. "kriteria, KTERÉ umožní"... , ale třeba šlo jen o přeřeknutí, jako v případě hledání správného tvaru "se vší...se všou...se vší silou".
A jistě jen třešničkou na dortu bylo jediné použití slova "diplomacie" v celém monologu, ovšem s výslovností mile grossovskou "Ďiplomacie".
Není tedy divu, že obecenstvo příliš neposlouchalo, ba nudilo se. Dokonce i většina vlády si hrála s mobilními telefony (doufám jen, že alespoň sledovala boj Šebrleho v Athénách a ne nějaké prasečinky), jen ministr kultury Dostál si způsobně četl a nový ministr vnitra Bublan se přísně rozhlížel a vše a všechny sledoval, jak je jeho novou náplní práce.
Závěr: Příště rozhodně jděte na něco jiného a s jiným představitelem v hlavní roli.
A staré moudro na pátek, nejen pro premiéra, učícího se řeči a letícího na pohřeb Ivana Hlinky vrtulníkem záchranné služby:
Festina lente - Eile mit Weile - Chvátej pomalu.
P.S.
Moc a moc doporučuji k přečtení článek klinického psychologa Petra Moose "Stydím se za svého premiéra" v dnešních Lidovkách.
Moc a moc doporučuji k přečtení článek klinického psychologa Petra Moose "Stydím se za svého premiéra" v dnešních Lidovkách.