PÁTEČNÍ GLOSY 2.07.2004

Miroslava Macka

Stanislav Gross se určitě velice vynasnaží, aby uplatil ministerským křeslem či jinou prebendou odpadlé unionisty či někoho z ODS, neboť má ohromnou motivaci: strach.
Neboť přijít o místo ministra vnitra či premiéra v sobě skrývá jedno veliké nebezpečí: na ministerstvo vnitra může přijít člověk, který zmapuje Grossovy minulé praktiky, neboť vše uklidit nelze, zvláště ne lidskou paměť. A loyalita úředníků k padlému politikovi je pranepatrná, rozhodně mnohem nižší než k novému pánovi.
Lze tedy očekávat, že Gross zabojuje o novou vládu jako lev - a svoji snahu bude vysvětlovat ohromnou odpovědností k Česku a k jeho občanům.

Pokud si ze současného stavu politikové nevezmou ponaučení a neshodnou se na novém, většinovém volebním systému, bude to škoda veliká, převeliká. Pokusme se je občanským a mediálním tlakem k tomu donutit.

Na Slovensku po půl roce fungování důchodové reformy poklesl dluh systému na méně než polovinu, na 12,5 miliard slovenských korun. V V Česku po posledním půlroce chybí na důchodovém účtu 6 miliard korun českých.
A předpokládaný nový vládní slepenec žádnou solidní reformu důchodového systému z principu udělat nemůže.

Se zlomyslným potěšením jsem si přečetl kupu mailů, které mi přišly coby reakce na moji stručnou včerejší glosu "Konečně víme, s kým budou hrát Řekové ve finále o titul mistra Evropy ve fotbale: je to Portugalsko".
Obsah měly tyto reakce většinou velmi podobný až stejný, zde jeden příklad za všechny od čtenáře dr. J.B.:
Vážený pane Macku,
chápu, že fotbal je pro Vás zřejmě silně okrajovou záležitostí, že možná jen tušíte, že se hraje na trávníku s míčem, nicméně vypustit výrok, že soupeřem Řeků ve finále je Portugalsko, by se nepovedlo ani větším fotbalovým ignorantům. Předpokládám, že nejen tomu navzdory zvítězí náš tým nad Řeckem a naopak soupeřem Portugalců bude Česko.
Hodně zdaru a méně pletení se do věcí, o kterých nevíte.
S pozdravem....
Takže na revanš: fotbal, tedy spíše čutanou jsem hrál od malička, byť na jednu branku a s hlavním pravidlem "tři rohy = elva".
Fotbalové zápasy jsem zvláště za svého působení v Ostravě pravidelně navštěvoval, zvláště proto, že mnoho prvoligových fotbalistů bylo mými pacienty a někteří i kamarády (jeden příklad za všechny: Pepík Haspra).
Fotbalová pravidla mám v malíčku a dokážu si vzpomenout na lecjaké zajímavé zápasy. Opět jeden příklad za všechny - finále Poháru mistrů evropských zemí mezi Realem Madrid a Benfikou Lisabon v roce 1962, který pokládám za nejlepší utkání ve fotbalové historii. Výsledek 5:3 pro Madrid, s famózním útokem Puskas - di Stefano - Gento (nezapomenutelné úprky na levém křídle s centry do pokutového území - dokonalé "padající suché listí") a s neméně famózním mladíčkem Eusebiem v dresu Benfiky.
Nejsem též sportovní budižkničemu, mám za sebou nějaké ty krosy a maratony, ba dokonce jsem byl krátký čas členem štafety, která držela světový rekord v nezvyklé disciplině 100 x 1 km.
Na rozdíl od většiny čtenářů jsem nebyl přesvědčen, že šance na vítězství jsou 50:50, neboť psychika a z ní vyplývající štěstí není vůbec zanedbatelná - a role jasných favoritů, hýčkaných světovým tiskem, byla velmi zavazující, svazující a ošidná.
Takže moje úvaha byla samozřejmě prvoplánovitě jednovětnou provokací, nikoliv však nepodepřenou racionální úvahou, která mně v tomto případě dokonale vyšla.
Na oblíbenosti mi to dozajista nepřidá, rozhodně ne u lidí typu dr. J.B., ale na druhé straně jsem se bavil při čtení rozhořčených a rozhorlených reakcí čtenářů i při vlastním fotbale docela dost.
Hlavně však: nevztekejte se a nermuťte se - na světě zůstává ještě hodně krásných a příjemných věcí, které si můžete vychutnat.

A Niccoló Machiavelli:
Nenávist vzniká ze strachu nebo závisti.