STŘEDEČNÍ GLOSY 23.06.2004

Miroslava Macka

Hlavní důvod, proč se poslanci ČSSD postavili proti Špidlovu plánu požádat ve čtvrtek sněmovnu o hlasování o důvěřě vlády je nasnadě: hlasuje se veřejně a po jménech. Kdežto v sobotu na zasedání ústředního výboru ČSSD se o Špidlovi bude hlasovat tajně.
Leccos to říká o poměrech v ČSSD - přímo ukázková je věta slavného Staníka: Zda dám či nedám Vladimíru Špidlovi důvěru, nyní neřeknu. Hlasování bude tajné.
Největší legrací by ovšem bylo, kdyby pod tlakem obav z toho, že vláda skončí a budou předčasné volby, hlavní socialisté nakonec rozhodli, že Špidla může zůstat v obou funkcích.
Viz opět slavný Staník v dnešních Lidovkách:
LN: Předpokládáte, že za této situace by mohl premiér Špidla svoji pozici předsedy strany obhájit?
G: Já si myslím, že to určitě není vyloučené. Určitě to bude tajné rozhodování a nikdo nikomu přece nemůže vidět do hlavy. ÚVV je nejvyšší autorita mezi sjezdy a jeho rozhodnutí budeme muset všichni respektovat.
LN: Pokládal byste za šťastné řešení, kdyby Vladimír Špidla i po sobotním hlasování v čele ČSSD a tím i koaliční vlády zůstal?
G: Budu pokládat za šťastné řešení to, co bude dávat šanci, že sociální demokracie přestane s vnitřními rozpory. Pokud se dokážeme sjednotit na tom, že současná konstelace je správná, nemám s tím problém.
LN: A může se podle vás ČSSD "vnitřně sjednotit" pod vedením Vladimíra Špidly?
G: (dlouhé mlčení) Na to je v tuto chvíli těžké odpovědět, protože situace teď prostě jednoduchá není. A záleží samozřejmě na ochotě a odpovědnosti každého.
Ach jo.

Můj text z Lidovek:
Drobný návrh k letnímu zamyšlení

Po návratu z několikadenního pobytu v cizině, při kterém jsem si dal bobříky nečtení, neposlouchání a nekoukání, jsem nalezl Česko stejné jako při odjezdu, což by mne jako konzervativce mělo potěšit. Nepotěšilo. Bláznění kolem finále Superstar pokračovalo, přerušované jen blázněním fotbalovým. Bláznění vládních politiků, zvláště socialistů, též neztenčeně pokračovalo, zrovna tak jako Špidlova rozjetá psychóza, projevující se bludy o úspěšném vládnutí.
Ministerský boj o peníze z příštího rozpočtu, včetně těch, co nejsou a nebudou, také zdárně započal ve stejné době jako každoročně. Televizní zpravodajství nadále preferovala bulvární styl. Cyril Svoboda okecával kompromis o Evropské ústavě stejně jako cokoliv jiného. Ministr Škromach sliboval vyšší důchody a sociální dávky všem, zrovna tak jako znovuoživení Gottwaldova hesla "Ať platí bohatí!" s pravidelností návratného tyfu.
Unionistům ve vládě se nechce opustit natrvalo koryta, což je tedy hodně stará vesta. Předseda KDU - ČSL Kalousek se snažil a snaží vytřískat z každé situace pro svoji stranu co nejvíce také zcela po staru, luxovsky. A stejně luxovsky zdůrazňuje, že za mizerné vládnutí mohou jen a jedině socialisté, jako by lidovečtí ministři součástí vlády nebyli a nebyli. Ba i poslanec - opilec Kott je nadále ochoten tuto vládu podržet a jistě jako mnohokrát prohlásí, že politika této vlády se mu přenáramně líbila už v okamžiku, kdy se nechal zvolit na kandidátku ODS.
Také se sem tam rozvodnil nějaký potok, sem tam někdo někoho pro pár korun zavraždil a sem tam nějaký soudce vynesl podivuhodný rozsudek. A léto začalo jako vždy 21. června.
Také cítíte, že by to chtělo nějakou změnu? Jednu vám navrhnu: co byste říkali tomu, že bychom v příštích volbách dali své hlasy jen těm poslancům, kteří nám veřejně slíbí, že první zákon, který v nově zvolené poslanecké sněmovně přijmou, bude zákon o omezení mandátu pro každého poslance, senátora a člena vlády (a omezení jmenování pro šéfy vyjmenovaných vládních úřadů) na jedno jediné čtyřleté období. Jinak řečeno: každý politik zastávající zákonem vyjmenované funkce by mohl být zvolen či jmenován jen jednou jedinkrát, a to na čtyři roky. A utrum, už nikdy víc ani do jiné obdobné funkce. Jednou a dost, a to doživotně.
Výhody? Nezměrné. Navždy bychom se zbavili politiků, kteří si z veřejných funkcí udělali dobře placené zaměstnání a jejich hlavní snahou je proto zákonitě se jich držet zuby nehty, což ovšem velmi často znamená, že nedělají to, co je nezbytné a nejlepší, ale to, na čem profitují jejich potenciální voliči či různé vlivné zájmové skupiny.
Zbavili bychom se politiků, kteří připomínají svým neustálým návratem do různých funkcí dobře odhozený bumerang či apoštoly na pražském orloji.
A možná bychom se konečně dočkali toho, že by se najednou na kandidátkách začala mnohem více objevovat jména lidí, kteří už v životě něco dokázali, za něž už mluví výsledky jejich práce a kteří jdou do politiky s vědomím toho, že je to proto, aby po danou dobu dobře spravovali věci veřejné a ne proto, aby dlouhodobě ukájeli svoje mocenské ambice a nebo v politice hledali snadné, nejraději doživotní živobytí.
A také by asi nikomu nestálo za to ( a těžko by se podařilo) vybudovat si na ty čtyři krátké roky sítě kamarádíčků, lobbyistů a různých skupin a skupinek, napojených na státní rozpočet. Ta úspora!
A ti úspěšní a oblíbení? Ve své solidnosti by jistě vychovali a doporučili (nikoliv zemanovsky) ke zvolení či jmenování své vhodné nástupce. A co hlavního: i případná sebevíce zpackaná, špidlovská volba by se u vědomí neopakovatelnosti snášela mnohem, mnohem lépe. Krásná představa, co říkáte?

A Niccoló Machiavelli, nejen k případnému odstranění Špidly a jeho nahrazení Grossem:
Nikdy neodstraníme nějaké zlo, aniž z toho nevznikne jiné.