ČTVRTEČNÍ GLOSY 17.06.2004

Miroslava Macka
V ČSSD se schyluje k podivuhodnému řešení: ďonutit Špidlu k odchodu ze stranické funkce, čímž by podle vlivných členů "neztratil tvář" a mohl zůstat ve funkci premiéra. Občané ovšem vrazili volební facku vládní ČSSD ne kvůli tomu, jak je veden Lidový dům, to je všem - mimo socialisty - zcela lhostejné, ale kvůli tomu, jak Špidla a jeho gang vedli a vedou tento stát. Udržením Špidly na místě premiéra by ČSSD vystrčila na občany holou prdel - a ještě by měla drzost nazývat to "neztratit tvář".
Odpověď na otázku, proč ODS tak unáhleně vyjela po mandátu vlády cokoliv za Česko mezinárodně dojednávat, zřejmě padá na vrub přílišné euforii z výsledků voleb do Evropského parlamentu a z následné kocoviny.
Vláda bohužel tento mandát de iure i de facto má, i když je pravdou, že slušná vláda by jej nevyužila. Ovšem vlády a ministři v tomto vesměs slušní nebývají a konají dle svého (a nikoliv dle občanova) do poslední chvíle.
Viz jeden příklad za všechny - bývalý ministr zahraničí Dienstbier na poslední chvíli před odchodem z funkce také najmenoval do funkcí velvyslanců pěknou řádku hochů, co spolu mluví. Ale takových příkladů byse našlo!
Reakce ODS je také krásnou ukázkou toho, že v případě vlády, která se historicky znemožňuje sama, je většinou lépe ji při takovém konání vlastním činěním nerušit.
Ne, aby Vás napadlo, že nepopřené informace o tom, kterak Špidla prosazoval domluvu s firmou Diag Human a tajně se sešel s jejím právníkem, Kalouskem a Špidlou vehementně popřená informace exministryně Součkové, že Špidla jí tvrdil, že to je tak "domluveno s Kalouskem", nepopřená informace o kamarádství šéfa KDU - ČSL Kalouska a šéfa Diag Human Šťávy a nepopiratelná informace, že jedním z advokátů Šťávy ve sporu se státem je bývalý místopředseda vlády Kalvoda, jsou nějaké kamínky mozaiky, skládající docela zřejmý, ryze český obraz kamarádíčků.
Určitě je to jen nějaká nepodstatná shoda okolností.
Jak pěkně připomněl ke Dni daňové svobody analytik PPF Pavel Kohout, typické "žaláře národů" a další zlé monarchie vybíraly před 1. světovou válkou od lidí na daních kolem 10% HDP. Po válce už evropští politikové s potěšením ponechali mimořádné válečné zdanění: ve Francie 27,6%, v Británii 26,2%, v Německu 25% HDP, na rozdíl od USA, kde zůstalo zdanění na 12,1%.
Druhá světová válka učinila totéž a zvedla celkové zdanění vesměs na hodnotu 40 - 50 % a v některých státech ještě více.
A jak píše P. Kohout: "Chuť moci a peněz omálila politiky natolik, že začali lidem namlouvat, že stát je schopen se o občana postarat lépe než lidé sami o sebe. Dnes, po desítkách let vymývání mozků, je vlaná část veřejnosti ochotna tomu nesmyslu uvěřit."
Můj závěr: i když s vysokou pravděpodobností nelze tento souboj, jako souboj s každou blbostí, nikdy vyhrát, nesmí se nikdy přestat bojovat.
"Prospěch vlasti vyžaduje, abych mlčel," opakuje do zblbnutí premiér Špidla na otázky, co ho vedlo k podivným jednáním v cause Diag Human (nyní vyšlo zase najevo, že to byl v době, kdy zastupoval odvolaného ministra zdravotnictví, on, kdo povolil této firmě obchod s krví a krevními deriváty.
Špidla se jako obvykle mýlí - ku prospěchu vlasti by bylo, aby okamžitě odešel z čela vlády.
Anglické noviny spekulují o zdravotním stavu prfemiéra Blaira, který na tiskové konferenci, kde vypočítával úspěchy své vlády, najednou zcela ztratil nit svého hovoru.
To se naštěstí u nás stát nemůže: o duševním zdraví našeho premiéra spekulovat nemusíme.
A Niccoló Machiavelli:
Člověk se nad neštěstím příliš rmoutí, štěstí se mu pak brzy omrzí.