STŘEDEČNÍ GLOSY 9.06.2004
Miroslava Macka
Sto stran prý bude potřebovat česká vláda na to, aby popsala spoustu úspěchů a drobné neúspěchy poloviny svého řádného funkčního období. Většině lidí ovšem stačí na tento popis jedno slovo.
Exministryně Součková se brání tomu, že by protizákonně, neboť bez výběrového řízení, přihodila mnohamilionový kšeft advokátovi v kauze Diag Human. Šlo prý o utajovanou skutečnost, a v takovém případě výběrového řízení netřeba.
Možná. Neprozradila však metodu svého výběru: vytáhla jméno advokáta z klobouku? Píchla prstem do náhodně vybraného brněnského telefonního sezmanu? Jde o jejího spolužáka? Kámoše exministra Fišera? Příbuzného? Donátora místní ČSSD?
Hlídací psi demokracie, tato otázka na paní exministryni dosud nepadla.
Možná. Neprozradila však metodu svého výběru: vytáhla jméno advokáta z klobouku? Píchla prstem do náhodně vybraného brněnského telefonního sezmanu? Jde o jejího spolužáka? Kámoše exministra Fišera? Příbuzného? Donátora místní ČSSD?
Hlídací psi demokracie, tato otázka na paní exministryni dosud nepadla.
Můj včerejší text z Lidovek:
Škoda facky, která padne vedle
Pokud by člověk uvažoval chladně účelově, nemělo by k volbám do Evropského parlamentu skoro smysl chodit a bylo by rozhodně lepší a přívětivější strávit čas voleb jinou bohulibou činností. Tento s velkou pompou volený parlament má totiž na rozdíl od nevolených ( a tedy nikomu příliš zodpovědných) evropských byrokratů velice malé pravomoci a možnost ovlivňovat ty nejdůležitější, podstatné věci, přičemž Rada ministrů a Evropská komise umějí docela dobře jeho rozhodnutí obcházet. Navíc se česká dvacetičtyřčlenná reprezentace v tomto mnohasetčlenném shromáždění téměř ztrácí a příslovečným jazýčkem na vahách by mohla být čas od času jedině při své nerozborné názorové jednotnosti.Což ovšem při obvyklých roztříštěných volebních výsledcích, způsobených českou mentalitou rozdělování přízně a hlasů tak, aby jenom proboha náhodou někdo příliš nevyrostl, nebyl příliš silný, nebyl příliš úspěšný, pranic, pranic nehrozí. Takže pravděpodobnost, že by se česká europarlamentní reprezentace chovala a jednala (feministky prominou) "jako jeden muž" a mohla se tak úspěšně domlouvat se silnějšími a vlivnějšími evropskoparlamentními zastoupeními a uskupeními a lépe tak prosazovat to, co je pro Česko prospěšné a výhodné, je opravdu velice, převelice malá. Pravděpodobnost partajního politikaření a využívání českou politikou neušpiněných europoslanců k mediálnímu působení na české politické scéně, pak zase značná.
Je to ovšem škoda nejen v tomto případě: voliči si sice vždy přejí nehádající se, pracovitou, silnou a schopnou vládu či parlament - v tomto případě silné hájení českých zájmů v Unii - ovšem již zcela tradičně a paradoxně roztrušují (od slova trus) svoje hlasy tak, že je v podstatě nemožné takovou silnou, jednolitou a proto efektivní vládu sestavit.
V případě stejně názorově rozkouskovaného parlamentu evropského pak bude z téhož důvodu velmi obtížné až nemožné nacházet a přijmout jednotné české stanovisko, jednotný postoj a proto jednotné hlasování, byť by se Dolly Buster snažila své kolegy i mimo parlamentní sezení přesvědčovat sebevíce a "páter Josef" Zieleniec pořádal různá zákulisní sezení den co den. Obávám se ovšem, že i při těchto volbách to lepší nebude, ale nakonec, děláme si to sami a tak dobře nám tak.
Existuje ovšem jeden velice silný racionální důvod, proč k těmto volbám rozhodně jít: máme vzácnou příležitost se téměř jako v referendu vyjádřit k politice současné vlády, k politice současných vládních stran. A tuto příležitost bychom si rozhodně neměli nechat ujít. Vždyť jít k volbám a hlasovat opozičně, tedy pro někoho jiného než pro některou z vládních stran, je pro tu ohromnou a stále rostoucí většinu lidí, nespokojených se současným vládním výkonem, se současnou správou státu, se současným příšerným plýtváním našimi vysokými daněmi, v podstatě povinností. Neboť nic nemůže být prospěšnější, než když této vládě - nevládě nastavíme těmito volbami pořádně zrcadlo, aby viděla, jak zatraceně křivou má hubu a svým hlasováním v nich, volebními výsledky, jí vytneme řádnou facku.
Byla by veliká škoda nechat si tuto příležitost ujít. Takže: všichni s úsměvem k volbám a ukažme vládě, co si o jejím dosavadním výkonu myslíme. Dejme jí pořádný výchovný políček. A pokud se k tomu ještě zamyslíme a přijdeme na to, že tříštit hlasy se ve volbách domácích i evropských nevyplácí, dodáme volbám do Evropského parlamentu dvojí solidní smysl.
Škoda facky, která padne vedle
Pokud by člověk uvažoval chladně účelově, nemělo by k volbám do Evropského parlamentu skoro smysl chodit a bylo by rozhodně lepší a přívětivější strávit čas voleb jinou bohulibou činností. Tento s velkou pompou volený parlament má totiž na rozdíl od nevolených ( a tedy nikomu příliš zodpovědných) evropských byrokratů velice malé pravomoci a možnost ovlivňovat ty nejdůležitější, podstatné věci, přičemž Rada ministrů a Evropská komise umějí docela dobře jeho rozhodnutí obcházet. Navíc se česká dvacetičtyřčlenná reprezentace v tomto mnohasetčlenném shromáždění téměř ztrácí a příslovečným jazýčkem na vahách by mohla být čas od času jedině při své nerozborné názorové jednotnosti.Což ovšem při obvyklých roztříštěných volebních výsledcích, způsobených českou mentalitou rozdělování přízně a hlasů tak, aby jenom proboha náhodou někdo příliš nevyrostl, nebyl příliš silný, nebyl příliš úspěšný, pranic, pranic nehrozí. Takže pravděpodobnost, že by se česká europarlamentní reprezentace chovala a jednala (feministky prominou) "jako jeden muž" a mohla se tak úspěšně domlouvat se silnějšími a vlivnějšími evropskoparlamentními zastoupeními a uskupeními a lépe tak prosazovat to, co je pro Česko prospěšné a výhodné, je opravdu velice, převelice malá. Pravděpodobnost partajního politikaření a využívání českou politikou neušpiněných europoslanců k mediálnímu působení na české politické scéně, pak zase značná.
Je to ovšem škoda nejen v tomto případě: voliči si sice vždy přejí nehádající se, pracovitou, silnou a schopnou vládu či parlament - v tomto případě silné hájení českých zájmů v Unii - ovšem již zcela tradičně a paradoxně roztrušují (od slova trus) svoje hlasy tak, že je v podstatě nemožné takovou silnou, jednolitou a proto efektivní vládu sestavit.
V případě stejně názorově rozkouskovaného parlamentu evropského pak bude z téhož důvodu velmi obtížné až nemožné nacházet a přijmout jednotné české stanovisko, jednotný postoj a proto jednotné hlasování, byť by se Dolly Buster snažila své kolegy i mimo parlamentní sezení přesvědčovat sebevíce a "páter Josef" Zieleniec pořádal různá zákulisní sezení den co den. Obávám se ovšem, že i při těchto volbách to lepší nebude, ale nakonec, děláme si to sami a tak dobře nám tak.
Existuje ovšem jeden velice silný racionální důvod, proč k těmto volbám rozhodně jít: máme vzácnou příležitost se téměř jako v referendu vyjádřit k politice současné vlády, k politice současných vládních stran. A tuto příležitost bychom si rozhodně neměli nechat ujít. Vždyť jít k volbám a hlasovat opozičně, tedy pro někoho jiného než pro některou z vládních stran, je pro tu ohromnou a stále rostoucí většinu lidí, nespokojených se současným vládním výkonem, se současnou správou státu, se současným příšerným plýtváním našimi vysokými daněmi, v podstatě povinností. Neboť nic nemůže být prospěšnější, než když této vládě - nevládě nastavíme těmito volbami pořádně zrcadlo, aby viděla, jak zatraceně křivou má hubu a svým hlasováním v nich, volebními výsledky, jí vytneme řádnou facku.
Byla by veliká škoda nechat si tuto příležitost ujít. Takže: všichni s úsměvem k volbám a ukažme vládě, co si o jejím dosavadním výkonu myslíme. Dejme jí pořádný výchovný políček. A pokud se k tomu ještě zamyslíme a přijdeme na to, že tříštit hlasy se ve volbách domácích i evropských nevyplácí, dodáme volbám do Evropského parlamentu dvojí solidní smysl.
A Niccoló Machiavelli:
Bez statečných obránců je každá hora, každé jezero, každé nepřístupné místo rovinou.
Bez statečných obránců je každá hora, každé jezero, každé nepřístupné místo rovinou.