PÁTEČNÍ GLOSY 28.05.2004

Miroslava Macka

Myslím, že Česku (ale nejen Česku) by slušel zákon, který by zakazoval v době 12 měsíců přede volbami zvedat platy státním zaměstnancům a zvyšovat sociální dávky i důchody, neboť nelze najít větší příklad korupce, než když tak vláda v předvolebním čase činí. V Česku se ovšem schyluje k specialitě: vláda chce rozdat před evropskými volbami části národa peníze, které vytáhne z kapes jiné části národa až v budoucnu, neboť v současnosti jí na úplatky chybí čtyří miliardy korun.
Ministr dluhů Sobotka hodlá pro peníze hrábnout do Konsolidační agentury, tedy zmenšit splácení starých dluhů, tedy zvětšit dluh.
Naštěstí s tím zatím lidovci a unionisté nesouhlasí. Uvidíme, zda blížící se volby nezpůsobí zázrak a peníze se náhle někde "nenajdou".

Typickým způsobem jedná EU: chybí překladatelé, kteří by obrovské množství dokumentů, které chrlí, překládali do národních jazyků. Unie to řeší pochopitelně socialisticky: apelem na úředníky, aby psali úsporné texty a přijmutím externích překladatelů. Jen závazkové hnutí a úderníci zatím chybějí.
Nejlogičtější řešení, tedy naopak vyházení úředníků,chrlící zbytné a zbytečné předpisy se pochopitelně nekoná.

Psychologové ukazovali lidem různé fotografie Billa Clintona a George W. Busche a přišli na to, že Bush vybuzuje v lidech agresivitu, a to nikoliv jen u svých politických odpůrců.
Ha, to je zřejmě vysvětlení frankesteinských předvolebních billboardů, na kterých například senátorka Roegnerová vybudí děsivý úlek svojí počítačově vyžehlenou, nepřirozenou tváří. Zřejmě tvůrci vyzkoušeli před použitím tyto billboardy na dobrovolnících a zjistili, že úlek vede k vyšším volebním výsledkům.
P.S. Naposledy jsem se tak vylekal při jízdě po dálnici, kdy na mne bez varování vyskočila mrtvolně zpotvořená tvář Hany Zagorové, nabízející své nové CD. Divím se, že se obě dámy s tvůrci nesoudí, přišly by si na pěkné peníze.

Můj včerejší text z Lidovek na téma omezení násilí a sexu v komerčních televizich zákonem:

Nad zprávou o senátním slyšení, které má přispět k zákonnému omezení zobrazovaného násilí a sexu na televizních obrazovkách, a to hlavně komerčních televizí, jen kroutím hlavou a kladu si spoustu doplňujících otázek.
Proč ta podivná nedůslednost? Neobjevuje se snad násilí a sex i v jiných mediích? Není proto tento atak, mířený hlavně na stanice komerční, také snahou získat potlačením nepříjemně vlezlé a úspěšné konkurence těchto pořadů více prostoru pro sebe, pro své pořady, pro své pravdy, pro svá vidění světa?
Chtějí-li diskutující "alespoň upozornit na nebezpečný vliv televizních programů na formování a ovlivňování názorů a postojů diváků nežádoucím směrem", zmíní se i o jiných, pro některé lidi nežádoucích (například politických), vlivech, včetně těch, které často na obrazovce sami šíří?
Jinak řečeno, přiznají tedy konečně, že televize je ohromný ovlivňovací mocenský nástroj a že jej léta užívá, využívá a někdy zneužívá nikým nevolená malá skupinka lidí? Neměla by se tedy diskuse ubírat hlavně tímto směrem?
Je-li násilí a sex na obrazovkách opravdu hlavním zdrojem násilí mladistvých, jak tvrdí odborníci, bylo snad v době předtelevizní ve světě násilí mnohem méně? Není snad příčina mnohem, mnohem složitější a případné potlačení jednoho vlivu vůbec nic nevyřeší? Vyřešila snad prohibice problém s pitím alkoholu a potlačily rozhlasové rušičky zprávy ze světa za železnou oponou? Zamezil vůbec někdy něčemu nějaký zákaz?
Bude případný zákaz některých filmů na obrazovkách následován zákazem jejich distribuce půjčovnami a v budoucnu i jinými elektronickými cestami, neboť bez toho by si zájemci o násilí a sex stejně kdykoliv přišli na své a nový zákon by byl jen obvyklým plácnutím do vody?
Budou diskutující požadovat i zákaz informování o reálném násilí ve světě a televizní zprávy tak budou selankovitou podívanou o krásách světa, zatímco reálné násilí pokvete kolem našich odvrácených zraků dál?
Není namísto zákazů stokrát účinnější nabídnout lepší, a tudíž s nadšením akceptovanou náhradní zábavu, což zná každý rodič solidně vychovávaného dítěte? Nebylo by tedy účinější, kdyby mužové pera namísto planého diskutování o zákazech seděli u psacích stolů a tvořili konkurenceschopné, neboť kvalitní televizní pořady? Nebyla by každá taková kapička stokrát účinnější než vodopád planých slov?
Nevšimli si diskutující, že každá televize má vpravo či vlevo dole takový čudlík, kterým jde vypnout?
Obávám se však, že na většinu svrchu položených otázek senátní slyšení odpověď nepřinese, ba obávám se, že o to tomuto slyšení vůbec nejde.
A tak snad na závěr připomenu ušlechtilým drakobijcům slova Niccoló Machiavelliho, který věděl své: Je veliký rozdíl mezi životem, jaký se žije a životem, jaký by se měl žít. Ti, kdož přihlížejí jen k tomu, co by se mělo dít, a ne k tomu, co se skutečně děje, spíše zaniknou, než se udrží.

Nicolló Machiavelli:
Je lepší nechat si vyrvat najetek násilím, než strachem z násilí.