PÁTEČNÍ GLOSY 30.04.2004

Miroslava Macka

Dnes a v příštích dnech budeme svědky mediálních i jiných orgií, doprovázejících náš vstup do EU. Přitom se toho zase tolik nezmění: tak jako v minulosti budou o všech našich opravdu důležitých věcech rozhodovat velmoci, jen nástroje k tomu použité budou modernější a tudíž sofistikovanější.

To, že po pár dnech "války" mezi novým ministrem zdravotnictví Kubínyim a šéfkou Všeobecné zdravotní pojišťovny Musílkovou, se dočteme o tom, že protikorupční služba policie začala prošetřovat podezření na úplatkářství ve VZP, je jistě jen náhoda a ne "pokračování politiky jinými prostředky", že Staníku?

Také "válka" mezi Vladimírem Mlynářem a Stanislavem Grossem při předprovatizačních hrátkách kolem Telecomu vyznívá zcela ve prospěch Grosse. Jak je vidět, Mlynářovo ministerstvo informatiky byla a je opravdu jen trafika pro jednoho unionistu, které o ničem nerozhoduje.

I já jsem získal spolu s mnoha dalšími v novinách vloženou samolepku se státní značkou CZ a s textem, ve kterém mi havarovaný ministr zahraničí Svoboda přeje mnoho šťastných kilometrů po společné Evropě. Náklad samolepky byl prý 500.000 kusů, tedy pěkných pár statisíc z našich kapes.
Průšvih je v tom, že příslušná dopravní vyhláška nařizuje, že státní značka musí být bílá s černým okrajem, zatímco svobodovská je modrá se žlutými hvězdičkami a bílým CZ.
Stálo by za to zjistit, kdo nákup této samolepky zařizoval ( tedy, kdo shrábl provizi) a kdo ji vyráběl. Velice bych se divil, kdyby to nebyli členové lidoveckého bratrstva kočičí pracky.

Konečně jsem si mohl přečíst nějaký text, který napsal Vladimír Iljič Špidla zřejmě sám: v dnešní MF Dnes vyšel totiž ke vstupu Česka do EU článeček s titulkem "Češi nejsou jako kostka cukru". Tak bezpohlavní a sterilní text člověk tak hned nevidí a nelze se tedy divit kandidátce do EP Dolly Buster, že v dlouhém rozhovoru v Lidovkách nazývá premiéra "pan Špidlo".

A Henry Hazlitt, v roce 1946 netušící, že vznikne také "národní evropskounijní průmysl":

Mimořádný růst výdajů na sociální programy byl doprovázen vznikem "národního sociálního průmyslu", který ve Velké Británii sestává z 5 milionů veřejných a soukromých zaměstnanců, rozdělujících platby a služby 50 milionům zájemců.