STŘEDEČNÍ GLOSY 7.04.2004
Miroslava Macka
Středočeská ČSSD, ovládaná Stanislavem Grossem, vzkázala Miloši Zemanovi svým oficiálním usnesením: Kritika strany v mediích je nepřípustná.
Kdypak jsme naposledy něco takového slyšeli? A od koho?
Kdypak jsme naposledy něco takového slyšeli? A od koho?
Také Vladimír Iljič Špidla zřejmě ztrácí poslední zbytky soudnosti (pokud ovšem někdy nějakou měl). Dnes totiž na otázku MF Dnes, zda se neobává toho, co předpovídá Zeman, totiž že ČSSD mohou "vygumovat" komunisté, odpověděl: "Toho se opravdu neobávám. Sociální demokracie takový problém nemá. Nic neukazuje, že by komunisté přebírali sociálnědemokratické voliče."
Sociolog Antonín Rašek vidí ovšem Špidlu zcela jinak a v MF Dnes mluví o jeho "nepřehlédnutelných" schopnostech: má dlouhodobou vizi, kterou neustále kultivuje. Intenzívně komunikuje s vědecko - výzkumnou základnou, aby obohacoval svoje kroky. Co řekne, představuje jen vrcholek gnoseologického vzdělání, za nímž jsou hluboké znalosti. V.Š. v čele exekutivy je zárukou, že nebude docházet k politické manipulaci s občany.
Takže jen dodávám: Špidlovu vizi znám a v táboritské komuně žít nechci. Zrovna dnes vyšla informace, že jeho neoficiálními našeptávači, které zve do Kramářovy vily a se kterými probírá své kroky, jsou ekologický aktivista Jakub Patočka, filosof Erazim Kohák, ekonom Pavel Mertlík a šéf sněmovny Lubomír Zaorálek, což mně vědecko - výzkumnou základnu opravdu nepřipomíná. "Hluboké gnoseologické vzdělání" není žádnou zárukou, že člověk je úspěšným manažerem, spíše naopak. A neznám větší manipulaci s občany, než byly Špidlovy předvolební sliby a slavná věta Zdroje budou a také politika, který by si více liboval ve čtení svodek tajných služeb, ale to by možná pan Rašek označil za "kultivaci vize" nebo "obohacování kroků". .
P.S. Informace o této utajené skupině poradců na klidu v ČSSD rozhodně nepřidají.
Takže jen dodávám: Špidlovu vizi znám a v táboritské komuně žít nechci. Zrovna dnes vyšla informace, že jeho neoficiálními našeptávači, které zve do Kramářovy vily a se kterými probírá své kroky, jsou ekologický aktivista Jakub Patočka, filosof Erazim Kohák, ekonom Pavel Mertlík a šéf sněmovny Lubomír Zaorálek, což mně vědecko - výzkumnou základnu opravdu nepřipomíná. "Hluboké gnoseologické vzdělání" není žádnou zárukou, že člověk je úspěšným manažerem, spíše naopak. A neznám větší manipulaci s občany, než byly Špidlovy předvolební sliby a slavná věta Zdroje budou a také politika, který by si více liboval ve čtení svodek tajných služeb, ale to by možná pan Rašek označil za "kultivaci vize" nebo "obohacování kroků". .
P.S. Informace o této utajené skupině poradců na klidu v ČSSD rozhodně nepřidají.
Zatím jsem jen prolistoval knihu Jiřího Suka "Labyrintem revoluce - Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize (Od listopadu 1989 do června 1990)", takže na jakékoliv hodnocení si rozhodně netroufám. Obávám se též, že ty nejzajímavější děje a věci (dva příklady za všechny: cesta Petra Kučery k moci či hospodaření levicové Obrody v "propachtované" tiskárně) se stejně nikdy nedozvíme. Pár připomenutí je ovšem velmi zajímavých, například slova Václava Klause z jeho článku v Lidovkách z 1. července 1990: "Po zcela neúspěšném čtyřicetiletém experimentu s ekonomickým ( a sociálním) systémem, který předřazoval rozdělování před vytvářením bohatství, se chceme - alespoň někteří z nás - navrátit k normálnímu pořádku, podle kterého mezi vytvářením a rozdělováním existuje nerozdělitelné spojení. Tímto systémem je tržní ekonomika, a to tržní ekonomika bez jakéhokoliv adjektiva předřazeného před klíčové slovo tržní."
Slovenští voliči jsou většinově velmi podobní českým, jen jsou úpřímnější. Viz jejich autentické odpovědi po odchodu z volebních místností:
"Volil jsem Kukana. Je to sice komunista, ale hraje tenis." "Já jsem si vybral Gašparoviče, učil moji mámu."
Stejně úpřímné odpovědi mnoha českých voličů by pak musely znít: "Volil jsem...sice.....ale má senza kozy." "Já jsem si zase vybral.....chodil s mojí mámou do VÚMLu. (Pro nepamětníky: Večerní universita marxismu - leninismu.)
"Volil jsem Kukana. Je to sice komunista, ale hraje tenis." "Já jsem si vybral Gašparoviče, učil moji mámu."
Stejně úpřímné odpovědi mnoha českých voličů by pak musely znít: "Volil jsem...sice.....ale má senza kozy." "Já jsem si zase vybral.....chodil s mojí mámou do VÚMLu. (Pro nepamětníky: Večerní universita marxismu - leninismu.)
Včerejší článek z Lidovek:
O hokejovém finále, zdravotnictví a místech, ze kterých na stát není vidět.
Myslím, že všichni reformátoři zdravotnictví by měli povinně prostudovat důsledky prodeje vstupenek na zápasy hokejového finále mezi Slavií Praha a Zlínem v nové pražské Sazka Aréně.
Vysoká poptávka, zásluhou nejen atraktivního hokeje, ale i možnosti shlédnout novou halu, se měla logicky promítnout do ceny vstupenek. Někdo však, zřetelně bez průzkumu trhu, "nasadil" netržní "lidové" vstupné 100.- a 200.- korun.
Průzkum trhu shrnul jeden z neuspokojených zákazníků větou, citovanou deníkem Právo: "Nešlo nám tolik o hokej, ten si vychutnáme v televizi. Chtěli jsme vidět novou halu a to za relativně nízké vstupné, protože na jiné akce to bude mnohem dražší. Chtěl jsem dát po dvou stovkách za lepší sedadla, jenže nebyla ani ta levnější po stokoruně."
Stalo se totiž, co se zákonitě stát muselo - většinu lístků skoupili těsně před oficiálním zahájením prodeje překupníci (Sazka i prodejci to samozřejmě promtně popírají, nikdo jim však nevěří) a již je vesele začali nabízet zájemcům za cenu tržní, mnohonásobně vyšší. Mimochodem za cenu, za kterou je měla nabízet Sazka.
Vysoká, neboť tržními mechanismy téměř neregulovaná poptávka po zdravotnických službách a často netržní, umělé ceny způsobují v českém zdravotnictví v podstatě totéž: spousta operací je "vyprodána" na měsíce a měsíce dopředu, "na černo", za cenu tržní, jsou ovšem k dispozici ihned, bez čekání. (Ministerstvo zdravotnictví i operatéři to stejně jako Sazka a prodejci hokejových vstupenek též neúčinně popírají a též jim nikdo nevěří.)
Poskytovatel služby v obou případech přichází o peníze, které by mohl investovat do dalšího rozvoje, stát v obou případech přichází o daně, za které by mohl budovat nezbytnou moderní infrastrukturu, sloužící jak nemocným, tak hokejovým fanouškům, pár šťastlivců se známými a konexemi získává oboje služby za nízkou, netržní cenu, ostatní si buď připlatí na černém trhu nebo služby oželí. V případě zdravotnictví je to ovšem nepříjemnější: bez hokeje se přece jen obejdete snázeji než bez kyčelního implantátu.
Obávám se ovšem, že v případě hokejových lístků se "poskytovatel hokeje" promptně poučí, v případě zdravotnictví většina politiků nikdy. Ne, že by byli tak hloupí, právě naopak: jde jim totiž v prvé řadě o znovuzvolení a dovedou si velmi dobře představit, že by v případě zdravotnictví jejich socialismem zblblí voliči nadávali stejně jako hokejoví fanoušci, kdyby najednou stáli před nutností platit tržní vstupné.
Ale ať už vás štve to, že jste nedostali vstupenky na hokej, bláznivý systém českého zdravotnictví, nebo cokoliv jiného, zkuste si zajít do zahrady nebo do lesa, pořádně se rozhýbejte a zadýchejte prací nebo chůzí do kopce, zhluboka si properte plíce jarním vzduchem, nezapomeňte (jste-li v lese, neboť na zahradě jde o věc samozřejmou) hrábnout rukou do vlhké půdy, promnout ji mezi prsty, důkladně k ní přičichnout a nechat se omámit její jarní vůní, plnou zvláštní touhy, smyslnosti, kyprosti a plodnosti.
A určitě vás při tom napadne, že na světě, bez ohledu na zpackaný prodej hokejových vstupenek, socialistické zdravotnictví, vychytralé politiky a bůhví co ještě, je spousta krásných, příjemných a hezkých míst, ze kterých na stát není vidět, a které jsou plné úžasných, vzrušivých věcí, které nikdo zatím nezreguloval a nezdanil.
Tak si je pořádně užijte.
O hokejovém finále, zdravotnictví a místech, ze kterých na stát není vidět.
Myslím, že všichni reformátoři zdravotnictví by měli povinně prostudovat důsledky prodeje vstupenek na zápasy hokejového finále mezi Slavií Praha a Zlínem v nové pražské Sazka Aréně.
Vysoká poptávka, zásluhou nejen atraktivního hokeje, ale i možnosti shlédnout novou halu, se měla logicky promítnout do ceny vstupenek. Někdo však, zřetelně bez průzkumu trhu, "nasadil" netržní "lidové" vstupné 100.- a 200.- korun.
Průzkum trhu shrnul jeden z neuspokojených zákazníků větou, citovanou deníkem Právo: "Nešlo nám tolik o hokej, ten si vychutnáme v televizi. Chtěli jsme vidět novou halu a to za relativně nízké vstupné, protože na jiné akce to bude mnohem dražší. Chtěl jsem dát po dvou stovkách za lepší sedadla, jenže nebyla ani ta levnější po stokoruně."
Stalo se totiž, co se zákonitě stát muselo - většinu lístků skoupili těsně před oficiálním zahájením prodeje překupníci (Sazka i prodejci to samozřejmě promtně popírají, nikdo jim však nevěří) a již je vesele začali nabízet zájemcům za cenu tržní, mnohonásobně vyšší. Mimochodem za cenu, za kterou je měla nabízet Sazka.
Vysoká, neboť tržními mechanismy téměř neregulovaná poptávka po zdravotnických službách a často netržní, umělé ceny způsobují v českém zdravotnictví v podstatě totéž: spousta operací je "vyprodána" na měsíce a měsíce dopředu, "na černo", za cenu tržní, jsou ovšem k dispozici ihned, bez čekání. (Ministerstvo zdravotnictví i operatéři to stejně jako Sazka a prodejci hokejových vstupenek též neúčinně popírají a též jim nikdo nevěří.)
Poskytovatel služby v obou případech přichází o peníze, které by mohl investovat do dalšího rozvoje, stát v obou případech přichází o daně, za které by mohl budovat nezbytnou moderní infrastrukturu, sloužící jak nemocným, tak hokejovým fanouškům, pár šťastlivců se známými a konexemi získává oboje služby za nízkou, netržní cenu, ostatní si buď připlatí na černém trhu nebo služby oželí. V případě zdravotnictví je to ovšem nepříjemnější: bez hokeje se přece jen obejdete snázeji než bez kyčelního implantátu.
Obávám se ovšem, že v případě hokejových lístků se "poskytovatel hokeje" promptně poučí, v případě zdravotnictví většina politiků nikdy. Ne, že by byli tak hloupí, právě naopak: jde jim totiž v prvé řadě o znovuzvolení a dovedou si velmi dobře představit, že by v případě zdravotnictví jejich socialismem zblblí voliči nadávali stejně jako hokejoví fanoušci, kdyby najednou stáli před nutností platit tržní vstupné.
Ale ať už vás štve to, že jste nedostali vstupenky na hokej, bláznivý systém českého zdravotnictví, nebo cokoliv jiného, zkuste si zajít do zahrady nebo do lesa, pořádně se rozhýbejte a zadýchejte prací nebo chůzí do kopce, zhluboka si properte plíce jarním vzduchem, nezapomeňte (jste-li v lese, neboť na zahradě jde o věc samozřejmou) hrábnout rukou do vlhké půdy, promnout ji mezi prsty, důkladně k ní přičichnout a nechat se omámit její jarní vůní, plnou zvláštní touhy, smyslnosti, kyprosti a plodnosti.
A určitě vás při tom napadne, že na světě, bez ohledu na zpackaný prodej hokejových vstupenek, socialistické zdravotnictví, vychytralé politiky a bůhví co ještě, je spousta krásných, příjemných a hezkých míst, ze kterých na stát není vidět, a které jsou plné úžasných, vzrušivých věcí, které nikdo zatím nezreguloval a nezdanil.
Tak si je pořádně užijte.
A Henry Hazlitt před více než padesáti léty:
Peníze z daní na financování obecních bytů zničí stejné množství pracovních míst v jiných oborech, jako jich vytvoří v obecní výstavbě.
Peníze z daní na financování obecních bytů zničí stejné množství pracovních míst v jiných oborech, jako jich vytvoří v obecní výstavbě.