STŘEDEČNÍ GLOSY 31.03.2004
Miroslava Macka
Chlapecký Staník už není nejpopulárnějším českým politikem! Nahradil jej brucewillisovsky mužný Telička. Show must go on.
Proto Grossova popularita jistě neklesla z důvodu, že v Praze již bylo přepadeno 14 peněžních ústavů, přičemž žádný z pachatelů nebyl dosud dopaden.
Proto Grossova popularita jistě neklesla z důvodu, že v Praze již bylo přepadeno 14 peněžních ústavů, přičemž žádný z pachatelů nebyl dosud dopaden.
Český Špidla a evropský Prodi si notovali, že plán udělat z Evropy kontinent s dynamickým ekonomickým růstem je jako yetti - všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl.
Zapomněli ovšem dodat důvod tohoto jevu: vládnutí levicových politiků typu Špidly a Prodiho v Evropě.
Zapomněli ovšem dodat důvod tohoto jevu: vládnutí levicových politiků typu Špidly a Prodiho v Evropě.
Zvláště v českém zákonodárství by bylo načase přestat objevovat Ameriku a funkční, osvědčené zákony přejímat ze zahraničí. Třeba ten německý o ústavních soudcích, kteří opustí svůj úřad až tehdy, je-li za ně zvolen zástupce. Česká nefunkčnost soudu, způsobená naschvály senátu prezidentovi, tak nehrozí.
Škoda, že matky některých poslanců, diskutujících včera o zákazu potratů, po jejich početí tuto možnost nevyužily.
Henry Hazlitt:
Přes ohromující důkazy, že produktivita práce je zásadním určujícím faktorem mezd, je tento závěr obvykle opomíjen nebo zesměšňován odborovými předáky a velkou skupinou levicových ekonomických pisálků.
Přes ohromující důkazy, že produktivita práce je zásadním určujícím faktorem mezd, je tento závěr obvykle opomíjen nebo zesměšňován odborovými předáky a velkou skupinou levicových ekonomických pisálků.
A můj včerejší článek z Lidovek na závěr:
JAK PROMĚNIT PARAZITY NA PRODUKTIVNÍ MUŽE A ŽENY ?
Ekonom Henry Hazlitt, slavný zastánce svobodného trhu, napsal již v roce 1946 ve své knize "Ekonomie v jedné lekci" tyto moudré věty o úřednících: "Nezbytní policisté, požárníci, uklízeči ulic, soudci, zákonodárci, prostě úředníci, vykonávající produktivní služby, jsou tak důležití jako kdokoliv v soukromém sektoru. Co se týká úředníků zbytečných, můžeme být rádi, jsou-li to neproduktivní flákači. Dnes jsou, bohužel, spíše energickými reformátory, pilně dělající vše pro to, aby odradili podnikatele od jejich činnosti. Zemi, která se zbaví přebytečných úředníků se bude dařit mnohem lépe, protože bývalí úředníci si budou muset hledat soukromá pracovní místa nebo založit soukromé firmy. Místo aby byli parazity, stanou se produktivními muži a ženami."
Moc by mne zajímalo, jak by komentoval dnešní situaci v Česku, v němž se roztahuje 450.000 úředníků na 10 milionů obyvatel (a to jsou jen ti, placení přímo ze státního rozpočtu), tedy jeden úředník na 23 občanů, včetně kojenců a starců nad hrobem - a ještě by chtěli v dvanáctiměsíčním roce nejraději čtrnáct navýšených platů.
Připočetl-li bych k tomuto počtu úředníků ještě počet osobodní, které musejí občané trávit vyplňováním nesmyslných vyhlášek, nařízení a žádostí a pochůzkami po úřadech a poštách a přepočetl je na další "úředníky proti své vůli", toto číslo by bylo jistě ještě děsivější.
Kampaně typu "úředníci do výroby" či závazkové hnutí jistě nepomohou, přemnožené úředníky lze vyhubit jen a jedině přes krmelce: žádné definitivy a platové třídy, ale smluvní plat (se špičkovým platem pro skutečně špičkové pracovníky) za jasně definovaný výkon a obecná povědomost, že platy se zvednou o pět, deset, dvacet či padesát procent jen a jedině tehdy, když se stejná práce ve stejné či lepší kvalitě udělá s menším počtem zaměstnanců (o pět, deset, dvacet či padesát procent), tedy vzroste-li přiměřeně produktivita nezbytné práce.
Na stesky, že už i v dnešním přemnoženém počtu pracují jako mourovatí, nedám. Připadají mně totiž jako nářky člověka, který by ráno naložil kolečko písku, převezl je o sto metrů dál, vyklopil, znovu naložil, zavezl zpět, vyklopil, znovu naložil a takto se dřel celý den: jeho konečný pracovní výsledek by totiž byl v lepším případě jedno převezené kolečko písku o sto metrů dál, v horším případě ani to ne. Pochvalu by si on, ale hlavně ti, co by mu takovou nesmyslnou práci nařídili, v obou případech jistě nezasloužili, o platu, neřku -li čtrnáct platech, ani nemluvě.
Možná by bylo rychlým řešením stávajícím úředníkům rovnou navrhnout, že zvládnou-li stejnou práci v polovičním počtu, budou mít od zítřka platy dvojnásobné. Úspory za kanceláře, otop, osvětlení, atd. by nebyly zanedbatelné, takže celkově bychom na tom vydělali. Nemluvě o tom, že méně úředníků rovná se méně "energických reformátorů". Za pokus by to stálo.
Existuje ovšem ještě jedno rychlé řešení. Karel Havlíček Borovský napsal v "Králi Lávrovi" před více než 140 lety, následující postřeh:
Po Češích je doma vždycky malý sled/ ale všude jinde naplňují svět:/ muzikanty, jezdce, harfenice,/ ouředníky, sirky ze Sušice/ najdeš všude hned.
Což takhle přebytečné úřednictvo zase exportovat - a to nejen do Bruselu? Jistě jim rádi připlatíme na jízdenku či letenku, ovšem nikoliv zpáteční.
A na závěr: jsem moc zvědavý, zda-li některá politická strana bude mít namísto snůšky obecných frází ve svém volebním programu konkrétní řešení tohoto nemalého a stále narůstajícího problému. Rád jí dám svůj hlas.
JAK PROMĚNIT PARAZITY NA PRODUKTIVNÍ MUŽE A ŽENY ?
Ekonom Henry Hazlitt, slavný zastánce svobodného trhu, napsal již v roce 1946 ve své knize "Ekonomie v jedné lekci" tyto moudré věty o úřednících: "Nezbytní policisté, požárníci, uklízeči ulic, soudci, zákonodárci, prostě úředníci, vykonávající produktivní služby, jsou tak důležití jako kdokoliv v soukromém sektoru. Co se týká úředníků zbytečných, můžeme být rádi, jsou-li to neproduktivní flákači. Dnes jsou, bohužel, spíše energickými reformátory, pilně dělající vše pro to, aby odradili podnikatele od jejich činnosti. Zemi, která se zbaví přebytečných úředníků se bude dařit mnohem lépe, protože bývalí úředníci si budou muset hledat soukromá pracovní místa nebo založit soukromé firmy. Místo aby byli parazity, stanou se produktivními muži a ženami."
Moc by mne zajímalo, jak by komentoval dnešní situaci v Česku, v němž se roztahuje 450.000 úředníků na 10 milionů obyvatel (a to jsou jen ti, placení přímo ze státního rozpočtu), tedy jeden úředník na 23 občanů, včetně kojenců a starců nad hrobem - a ještě by chtěli v dvanáctiměsíčním roce nejraději čtrnáct navýšených platů.
Připočetl-li bych k tomuto počtu úředníků ještě počet osobodní, které musejí občané trávit vyplňováním nesmyslných vyhlášek, nařízení a žádostí a pochůzkami po úřadech a poštách a přepočetl je na další "úředníky proti své vůli", toto číslo by bylo jistě ještě děsivější.
Kampaně typu "úředníci do výroby" či závazkové hnutí jistě nepomohou, přemnožené úředníky lze vyhubit jen a jedině přes krmelce: žádné definitivy a platové třídy, ale smluvní plat (se špičkovým platem pro skutečně špičkové pracovníky) za jasně definovaný výkon a obecná povědomost, že platy se zvednou o pět, deset, dvacet či padesát procent jen a jedině tehdy, když se stejná práce ve stejné či lepší kvalitě udělá s menším počtem zaměstnanců (o pět, deset, dvacet či padesát procent), tedy vzroste-li přiměřeně produktivita nezbytné práce.
Na stesky, že už i v dnešním přemnoženém počtu pracují jako mourovatí, nedám. Připadají mně totiž jako nářky člověka, který by ráno naložil kolečko písku, převezl je o sto metrů dál, vyklopil, znovu naložil, zavezl zpět, vyklopil, znovu naložil a takto se dřel celý den: jeho konečný pracovní výsledek by totiž byl v lepším případě jedno převezené kolečko písku o sto metrů dál, v horším případě ani to ne. Pochvalu by si on, ale hlavně ti, co by mu takovou nesmyslnou práci nařídili, v obou případech jistě nezasloužili, o platu, neřku -li čtrnáct platech, ani nemluvě.
Možná by bylo rychlým řešením stávajícím úředníkům rovnou navrhnout, že zvládnou-li stejnou práci v polovičním počtu, budou mít od zítřka platy dvojnásobné. Úspory za kanceláře, otop, osvětlení, atd. by nebyly zanedbatelné, takže celkově bychom na tom vydělali. Nemluvě o tom, že méně úředníků rovná se méně "energických reformátorů". Za pokus by to stálo.
Existuje ovšem ještě jedno rychlé řešení. Karel Havlíček Borovský napsal v "Králi Lávrovi" před více než 140 lety, následující postřeh:
Po Češích je doma vždycky malý sled/ ale všude jinde naplňují svět:/ muzikanty, jezdce, harfenice,/ ouředníky, sirky ze Sušice/ najdeš všude hned.
Což takhle přebytečné úřednictvo zase exportovat - a to nejen do Bruselu? Jistě jim rádi připlatíme na jízdenku či letenku, ovšem nikoliv zpáteční.
A na závěr: jsem moc zvědavý, zda-li některá politická strana bude mít namísto snůšky obecných frází ve svém volebním programu konkrétní řešení tohoto nemalého a stále narůstajícího problému. Rád jí dám svůj hlas.