ČTVRTEČNÍ GLOSY 25.03.2004

Miroslava Macka
Děkuji všem za upozornění na hrubku, kterou jsem - jak jinak - "vyrobil" v glose o uzákonění spisovné češtiny: "...komunisté předložili návrh zákona, který nařizuje užívání spisovné mluvy hlasately..". Jak vidím, je nutné po sobě číst texty několikrát, neboť různým přepisováním, škrtáním, dopisováním a "slepováním" kousků poznámek či vět lehce vznikne hrubka jako hrom. Zkusím se napravit.
Někteří čtenáři z mé včerejší glosy o neobvyklém zatčení kladenského primátora usoudili, že jsem zastáncem financování hokeje (nebo jiného sportu) z městských (či jiných veřejných) prostředků.
V žádném případě. Ve světě podle Macka by vybíral stát daně opravdu jen na věci nezbytně, neboť výhodně, společné (nezbytná vnitřní a vnější ochrana a obrana, včetně zahraniční politiky, společná měna) a vše ostatní by si lidé nakupovali (či nenakupovali) z podstatně větší sumy peněz, která by jim vzhledem k minimálnímu zdanění zůstala, sami. Lístky na hokej, na fotbal, do divadla, do kina, na parkoviště, na vjezd na dálnici, atd., vždy podle svých vlastních preferencí. A pokud by někdo chtěl dobrovolně podpořit svůj oblíbený sport, svoje divadlo, svoje koníčky, proč ne....
A jsem si samozřejmě vědom, že ohromná spousta lidí, držících se dnes jako klíšťata zdrojů veřejných financí, by spustila hrozný řev, že bez jejich unikátních, nenahraditelných, nezbytných, veřejně prospěšných služeb by se zhroutil svět. Samozřejmě by se nezhroutil, jen by se museli zatraceně hbitě ohánět v konkurenci a mnozí by rychle zjistili, že o jejich unikátní, nenahraditelné, atd. služby nikdo za skutečnou, nedotovanou cenu nestojí, neboť za nic nebo za velmi málo stojí ty jejich služby.
Papež při obdržení výroční ceny (Karla Velikého, tuším) prohlásil: Mým snem je Evropa, v níž věda a ekonomika nejsou ve službách nesmyslné konzumní společnosti, ale ve službách blaha lidí.
No jo, ale co když snem většiny Evropanů je právě ta "nesmyslná" konzumní společnost?
Pan J.T. mi až z Holadska poslal mail, reagující na následující část mého článku v Lidovkách:
'Dnes, zrovna v tuto chvíli, nemálo evropských politiků hlásá, že "vyřeší-li"
se problém Palestinců, nastane začátek konce islámské agrese a klid a mír
nakonec zavládne alespoň Evropou.'
'Obávám se však, že jsme, my Evropané, ve své překultivované změkčilosti
nepoučitelní a nadále budeme raději naslouchat mámivým hlasům politiků,
našeptávajících nám: nedráždit, neprovokovat, naslouchat jim, navštěvovat je,
snažit se je pochopit, pomáhat jim,v lecčem jim vyjít vstříc, dohodnout se s
nimi.'

To není překultivovaná změkčilost, to je nějaká zcestná touha po sebezničení.
Zdá se, že to vypukne vždycky, když se ukáže nějaký dostatečně tvrdý fanatik,
jakéhokoliv ražení.
A mám pro to pěkný příklad (ze kterého mě, přiznám se, trochu zamrazilo...).
Tady v Nizozemí v neděli zemřela princezna Juliana, takto královna matka. V
každém městě se po ní jmenují ulice, náměstí a kdejaká chatrč. Takže bych
očekával, že její úmrtní bude něco jako státní smutek a neštěstí pro
obyvatelstvo Nizozemí.
No, možná, že je, ale nejeví se to tak.
V pondělní televizi (Nederland 2) bylo ex-královně Julianě věnováno celkem 17
vteřin vysílacího času ve zprávách. V těchže zprávách pak bylo věnováno
celkem 4 minuty, 45 vteřin smrti šejka Jassina, šéfa Hammasu. Včetně toho, co
si myslí ten a onen Palestinský potentát, včetně širokého a bouřlivého
odsouzení Izraele.... Protinázor, tj. vyjádření kohokoliv z Izraele vůbec
nebyl publikován. Prostě, psychologická masáž jako hrom.
Já myslím, že Evropa jako taková už (vlastním přičiněním) většinu 'boje' s
agresivními islámskými fundamentalisty prohrála.
Tak jak jste napsal vy - ustupovat, změkčovat, usmiřovat....
K tomu jenom dodávám, že také nestačím zírat, když se dozvídám, že britský ministerský předseda Blair navštíví libyjského Kaddáfího(součást "osy zla") a nabídne mu vojenskou pomoc. Nad Skotskem do vzduchu vyhozené letadlo a další a další špinavosti jsou tedy zapomenuty....
Dá se čekat, že příští rok bude Kaddáfí navržen na Nobelovu cenu míru. Uff.
A Henry Hazlitt:
Propustí-li země úředníky, bude se jí dařit o mnoho lépe, protože bývalí úředníci si budou muset hledat soukromá pracovní místa nebo založit soukromé firmy. Místo, aby byli parazity, stanou se produktivními muži a ženami.