PÁTEČNÍ GLOSY 19.03.2004

Miroslava Macka
Docela jsem se pochechtával nad tím, kterak včera ráno Radiožurnál v "očekávaných událostech" oznamoval návštěvu prezidenta Klause v Senátu: Senát navštíví "nástupce prezidenta Havla."
Klobouk dolů, antiklausovci!
Brusel vidí hospodaření Špidlovlády stejně jako opozice, tedy mnohem horší, než se nám Vladimír Iljič a jeho gang snaží namluvit: ke zveřejněným dluhům státního rozpočtu totiž připočetl zcela logicky i stamiliardy státních záruk a dluhy měst a obcí.
Spousta občanů však stále vstává i chodí spát se staročeskou "My si dáme zahrát, on to někdo zaplatí" na rtech. Komu není rady, tomu není pomoci....
Pravdu má Karel Steigerwald když ve včerejších Lidovkách tvrdí, že potřebujeme vládu, která řekne "Nic vám nedáme, starejte se sami", neboť to by rozhýbalo zem, ale takovou vládu že nikdo nezvolí.
Navrhuji proto následující řešení: vypsat referendum, ve kterém by lidé dali (nebo nedali) prezidentovi na dvakrát šest měsíců "diktátorské" pravomoci, které by jemu (a kvalitnímu týmu za ním) umožnily stávající bordel co nejvíce přeměnit na funkční stát.
Nemyslím si, že by to byl všelék, ale rozhodně by taková časově omezená autokracie vydala lepší výsledky než jakákoliv budoucí koaliční, kompromisnická vláda.
Jenže k vítězství v takovém referendu aby člověk v dnešním světě měl dispozici nejméně televizi Nova a Český rozhlas k tomu. Takže počítejme spíš s tím, že bordel nadále zůstane.
Navíc spousta malých "pravicových" stran se chystá na "velký sjednocovací třesk", aby to z důvodů osobní uraženosti a nesnášenlivosti natřela ODS a ještě více tak rozbila již tak rozbitou politickou scénu.
A poznámka nakonec: tito lidé se svojí snahou za každou cenu se vydrápat k moci, jen aby ukojili svoje minulé odeesácké mindráky, jsou pro tuto zemi důsledky svého počínání mnohem nebezpečnější než KSČM.
Svátek svatého Patricka opustil Irsko a rychle se šíří světem. Není divu, vždyť stále platí staré přísloví, že "jest tré důvodů k napití: dobré jídlo, posezení s přáteli a jakýkoliv důvod jiný".
Zemi v noci těsně minul malý asteroid, který by prý i při dopadu na zem větších škod nenadělal. Určitě by to bylo méně škod, než kolik napáchal v myslích těch, co se dívali, americký film Drtivý dopad. To byl tedy kalibr!
Také jsem včera dostal následující dopis "na uvítanou" a jen mne mrzí, že byl podepsán jen šifrou, rád bych totiž s pisatelem navázal kontakt a jal se ho přesvědčovat, aby pokračoval v pilování svého stylu, ten ve světě teď moc letí. Takže, prosím, ozvěte se mi a nestyďte se za svoje jméno a adresu.

"Tohle nám opravdu nedělejte, milý pane doktore! Všichni jsme se napětím drželi za ruce a tak tiše, pokradmu, abychom to nezakřikli si navzájem sdělovali jakou smrtí jste asi sešel. Padali věci jako autohavárie , nemoc ale i vražda a sebevražda. A teď tohle , vy se zase ozvete!
Vůbec si neumíte představit to hrozné zklamání že ještě pořád žijete a zabíráte tu místo! Ale nic, jak se říká kdo si počká ten se dočká. A vzhledem k Vašemu věku, to až tak dlouho trvat nebude , kdy na oslavu vašeho chcípnutí bouchnem šampáňo a budem se moc, moc radovat!"

P.S. A co se týká mé smrti, už jsem se dávno rozhodl: být zastřelen v pětasedmdesáti in flagranti žárlivým manželem.
A Henry Hazlitt k dnešku:
Vládní podpora úvěrů spočívá v tom, že vláda poskytuje úvěry lidem, kteří by úvěry od soukromých věřitelů nedostali. Jinými slovy: vláda vstupuje s cizími penězi (penězi daňových poplatníků) do rizik, do kterých by soukromí věřitelé s vlastními penězi nešli.