STŘEDEČNÍ GLOSY 28.01.2004

Miroslava Macka

Dámy a pánové, kteří jste vhodili při referendu o vstupu Česka do EU do urny lístek s ANO, zdalipak jste věděli, že to též znamená, že zaplatíme ze svých kapes nějakou jednu, jednu a půl miliardy navíc za zdravotní pojištění nezaopatřených rodinných příslušníků u nás pracujících cizinců, kteří ovšem zůstali v cizině? Jinak řečeno: Když bude u nás pracovat například slovenský dělník, který bude mít doma nepracující manželku a pět dětí, přibudou tito lidé do našeho systému.Totéž platí pro cizince, pobírající český důchod ( jde hlavně o Slováky a Poláky). Platit ovšem budeme ceny, obvyklé v místě jejich bydliště. Takže půjde-li o občana například finského, ceny finské. A to studie tvrdí, že může jít i o sumu dvojnásobnou, nemluvě o nákladech administrativních.
Fakt jste to věděli?

A co horšího, Všeobecná zdravotní pojišťovna o tomto problému dávno věděla, vypracovala studie a odhady nákladů, ministerstvo zdravotnictví a vláda ovšem dělaly mrtvého brouka. Zřejmě, aby nás před referendem příliš nevyděsily, ale hlavně asi proto, že jde o ministryni a vládu zcela neschopné.

Blíží se nebezpečí, že by se Vladimír Železný opět mohl stát majitelem Novy ( prvoinstanční soud alespoň tak rozhodl) a tak není divu, že mu bude v nejbližších dnech sděleno několik obvinění, za které mu hrozí až dvanáct let. Neboť jeho návrat a případné televizní "splácení" aktů minulých, musí leckoho přímo děsit.

Text ze včerejších Lidovek:

Pod tíhou všech těch valících se informací, jaká že to daň bude ještě v příštích dnech, týdnech a měsících zvýšená, neboť přerozdělovači domácí i cizí potřebují nutně další a další hromady peněz na svoje opakované pokusy konečně prošlapat cestu ke "světlým" zítřkům, v nichž každý bude dostávat podle svých (nikdy nekončících) potřeb a pod návalem dalších informací o tom či onom následném zvýšení cen, není pak divu, že člověk rád utíká z příšerné reality do růžových snů.
Do snů, že člověk by přece měl a mohl být alespoň natolik svobodný, aby se nemusel stěhovat málem do jiné planetární soustavy, když netouží žít pohromadě a být tak moc solidární s těmi, kteří si nepatrnou většinou tyto přerozdělovače zvolili, aby za ně a pro ně tahali peníze z kapes ostatních.
Do snů, že by člověk mohl zůstat v kraji kde se narodil, ve své vlasti, a přitom by se takto nemusel nechat okrádat.
Chtělo by to "jen" vytvořit nový, virtuální stát ve státě, který by se skládal ze všech občanů, kteří chtějí žít a usilovně pracovat bez toho, že by většinu současných veřejných služeb a úřadů ke své práci a životu požadovali a nevynuceně potřebovali a kteří jsou také přesvědčeni, že přílišná míra solidarity jen zvětšuje počet a protahuje délku rukou, natahovaných k dalším a dalším podporám, dávkám, přídavkům, a příspěvkům.
Občan takového virtuálního státu by pak platil ze svých daní jen ty služby, které skutečně využívá: platil by například rád podstatně vyšší dálniční mýtné, neboť tím, že by neplatil ze svých daní údržbu a ztráty železnic a sanace leteckých společností, které pranic neužívá, by na tom dozajista ještě vydělal. A nebo by naopak rád platil vyšší cenu železničního jízdného.
Zaplatil by jistě rád patřičně vysoké kolkovné, když by potřeboval služby nějakého zcela nezbytného úřadu, neboť by ze svých daní neplatil ani haléř na provoz úřadů, které nejen nepotřebuje, ale které navíc pokládá za zcela zbytečné až škodlivé. (Dva namátkou vybrané příklady za všechny: třeba senát a krajské úřady, které by pak žily z peněz těch, kteří jsou o jejich nezbytnosti přesvědčeni.)
Občan tohoto virtuálního státu by se mohl pojistit jen na ty budoucí zdravotní problémy, na jejichž léčbu by mu nestačily prostředky z jeho podstaně vyšších úspor, neboť by se nemusel nuceně podílet na spolufinancování kde jaké zbytné a zbytečné prkotiny pro všechny.
Občan virtuálního státu by se nemusel důchodově pojistit, pokud by se dobrovolně rozhodl, že si raději na stáří našetří sám nebo vychová své potomstvo tak, že se stáří nebude muset obávat.
Občan tohoto virtuálního státu by nemusel ať chce či nechce nakupovat ze svých daní stíhačky, pokud by došel k přesvědčení, že supermoderní letadla, která mají potíže s tím létat v noci, jsou mu platná jak mrtvému zimník. Za ušetřené peníze by si ovšem mohl "nakoupit" třeba na jeho potřeby šité kvalitní služby policie, takže by mu každou chvíli zloději nevyloupili sklep, chatu, byt či neukradli kolo nebo auto.
Občan tohoto virtuálního státu by rád zaplatil vysoké vstupné na oblíbený balet, neboť by mu jeho příjmy neužíraly dotace kde jakému plátku, který si nikdy nehodlá přečíst či kdejakému souboru, jehož představení nikdy nehodlá navštívit.
Občan tohoto státu by si nemusel povinně vydržovat plejádu ministrů, hejtmanů, vedoucích úřadů a vedoucích odborů a jejich sekretářky, asistenty, poradce a šoféry, ale za svoje peníze by vyžadoval podstatně menší počet podstatně kvalitnějších správců věcí veřejných, které by platil jen a jedině za kvalitně prokázané služby, a to dodatečně, po jejich splnění, tak jak bývá zvykem u všech slušných mistrů svého řemesla.
Samozřejmě, že nechci nutit všechny přerozdělovače a jejich klienty, aby v takovém státu byli nuceni žít. Ať si klidně nadále žijí v tom svém socialismu. Ale za své, které si mohou přerozdělovat a přerozdělovat mezi sebou dle libosti. Nás ostatní ať pak nechají žít za naše a podle našeho.

A Rochefoucauld na dnešek a k dnešku?
Čest bez poskvrny stojí velké peníze.