STŘEDEČNÍ GLOSY 14.01.2004

Miroslava Macka

Zdá se, že vládu postihla velmi virulentní infekce, napadající a poškozující mozkové buňky. Jak jinak si vysvětlit její vážně míněný pokus ustavit nad čtrnácti kraji ještě sedm vyšších správních celků, které by od krajů převzaly některé pravomoce ( a hlavně peníze na přerozdělování).
Ale možná je to jen pokus tímto způsobem řešit zvyšující se nezaměstnanost.

Josef Vavřík je jméno nového spasitele české politiky. Tak se totiž jmenuje šéf přípravného výboru nové, údajně pravicové strany Evropská demokratická unie ČR, která se chce na přelomu února a března zaregistrovat.
Podle výše zmíněného šéfa chce mít už koncem letošního roku 100.000 členů.
Závěr? Další akcentovaná osobnost se vydala na dráhu spasitele české pravicové politiky. Stranu i jejího přípravného šéfa možno ihned zapomenout.
Ale možná se mýlím a nejde o žádného mesiáše, ale o vyčuránka, který si spočítal, že z občanstva, silně nespokojeného s vládou, by mohl utrhnout v příštích volbách alespoň tři procenta voličů a vydělat si tak na "čtyřletou" solidní kancelář, auto, sekretářky a mobily, a to bez přílišných počátečních nákladů a s téměř nulovým podnikatelským rizikem. Uvidíme.

Proč to při převozu dvou mladíků, odsouzených v Thajsku k dlouholetým trestům za pašování heroinu, do české věznice, muselo vypadat jako při policejních manévrech, není mi jasné.
Jsem přesvědčen, že kdyby si pro ně odletěli dva přiměřeně inteligentní, přeměřeně tělesně vybavení a přiměřeně ozbrojení strážci, dopravili by je na místo určení stejně bezpečně a mnohem levněji, než se stalo.

Činže se bude několik let zvyšovat o deset procent ročně, hlásá podtitulek na dnešní první straně Práva. Což není pravda. Takto zdvihat se bude, pokud se současná vládní koalice nakonec tak skutečně dohodne, jen regulované nájemné, což je zatracený rozdíl. Neregulované činže budou spíše stagnovat ba někde i klesat.

Potichoučku, polehoučku se poslanci předem připravili na novoroční zvýšení DPH u telefonních služeb, tedy jejich zdražení. V rozpočtu na rok 2004 už je připraveno 2,5 milionu korun na zvýšení poslaneckého "telefonného" ze šesti tisíc měsíčně na tisíc sedm. Z našich kapes, jak jinak.
Doporučení: seznam poslanců, kteří pro toto navýšení již tak nehorázné výhody zdvihnou ruku uschovat a při příštích volbách tyto poslance rozhodně nevolit.

Můj včerejší text z Lidovek ( to zas bude řevu!):


Už dlouho ve mně nevybudila nějaká zpráva tolik pochybovačných otázek, jako ta, kterou jsem v neděli ráno slyšel v Radiožurnálu. Ta zpráva zněla, že v Polsku se toho dne uskuteční za účasti jednoho sta tisíc dobrovolníků ohromná tradiční dobročinná akce, která má přinést miliony a miliony zlotých na nákup lékařských přístrojů pro dětská oddělení nemocnic.
Zde jsou.
Je opravdu zcela zřejmé a průkazné, že právě inkubátory a další přístroje pro dětská oddělení (jak říkala ranní zpráva) jsou tou nejlepší investicí do polského (ale samozřejmě nejen polského) zdravotnictví a nezachránily by tyto peníze, vložené jinam, například do rozvoje záchranné služby či prevence nádorů více životů nebo by více nezkvalitnily život více obyvatel?
Není tedy hlavním důvodem směrování výnosů této akce vědomí, že se takto vybere mnohem více peněz, neboť odmítnout přispět na "umírající" děti je mnohem obtížnější než odmítnout příspěvek například na léčbu artróz nebo výzkum nádorových onemocnění?
Nezhorší taková nárazová investice do jednoho velmi úzkého segmentu zdravotnictví, navíc zcela neprovázaná s dalšími opatřeními ve zdravotnickém systému, celkové financování zdravotnictví, neboť každý nový přístroj, zrovna tak jako každé nové lůžko či každý nový lék si vždy najde svoje pacienty?
Je moudré a nezbytné zachraňovat všechny, které současná technika umožňuje zachránit?
A nebude tedy tato investice mít v konečném účtování na svědomí více lidských životů a více lidského trápení než kolik jich momentálně zachraňuje?
Nebylo by výhodnější věnovat čas a energii statisíce lidí spíše nátlaku na politiky, aby připravili a prosadili takový systém zdravotnictví, v němž by nebylo nutné nárazovámi akcemi podporovat nějakou součást zdravotnického systému, neboť ten by byl financován velmi racionálně, tedy tržně, a finanční prostředky by tedy byly přednostně směrovány tam, kde by co nejefektivněji pracovaly pro hlavní a jediný cíl zdravotnictví, tedy udržení a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva?
Takový systém zdravotnictví, v němž by zdravotní pojišťovny nasmlouvávaly pro své klienty jen ty služby a v takovém rozsahu, na které občané sebe a své rodiny pojistily - jinak řečeno, o množství konkrétních přístrojů by rozhodovala poptávka a nikoliv ctižádostiví primáři, výrobci zainteresovaní ministerští úředníci nebo jiné vychytralé zájmové skupiny?
Takový systém zdravotnictví, v němž by lidé, kteří pojistili své (i ještě nenarozené) děti či vnoučata, měli jistotu, že se jim v případě skutečné vážné potřeby dostane toho nejlepšího možného ošetření?
Vysvětlil by někdo z politiků těmto lidem to, co by v tom okamžiku asi dobře chápali, totiž že nechtějí-li platit nesmyslně vysoké zdravotní pojištění, měli by nejen své děti a svá vnoučata, ale i sebe pojistit jen na takovéto vážné situace a nechtít po zdravotnictví každou prkotinu "bezplatně?"
Jak se na takových akcích spolupodepisují osobní ambice primářů a ukájení jejich medicinského libida bez ohledu na celek?
Nevypovídá věta zprávy o samolepkách s červeným srdcem, které nosí na ulicích odchytávaní dárci, že nemít takovou samolepku "se nesluší", o podivném morálním nátlaku na "dobrovolné" dárce?
Dočkáme se někdy světa, v němž nebudou jednorázové, mediálně skvěle uchopitelné, falešně morálně podbarvené, na emoce, nikoliv na rozum působící akce preferovány před solidní, každodenní a tudíž nepopulární prací na zlepšení nekvalitního systému, a to nejen zdravotnického?

Rochefoucauld pak vzkazuje:
Teprve peníze vytáhnou na světlo všechny naše ctnosti a neřesti.