STŘEDEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka
Co se do nás euronadšenci nahustili, kterak se budeme muset přizpůsobit vzorným způsobům, které panují v Evropské unii a rychle zapomenout na český divoký kapitalismus! Jak vidno z průšvihu italské firmy Parmalat (a nejen z něho), nejsou "tunely" zdaleka jen českou specialitou a Česko na tom v tomto směru rozhodně není hůř než leckterý "vzorný" člen EU. Oči rozšířené nadšením ovšem nikdy neoplývají ostrým zrakem a často přečasto vidí smítko ve vlastním oku, aniž by viděly břevna v oku nadšeně velebeného.
Můj text ze včerejších Lidovek:
Zpráva o stavu Česka aneb kterak ušetřit na předvolebních kampaních
Závěrem roku se již tradičně roztrhl pytel se spoustou anket, statistik, bilancování, výročních zpráv a auditů a tak mne napadlo, že by nebylo špatné, kdyby se takového výročního bilancování musela povinně ujmout i vláda. Zákonem by totiž měla nařízeno, které údaje musí k 31.12. široce zveřejnit, přičemž zákon by netradičně myslel i na sankce, pokud by nebyl dodržen.
A tak by vláda musela dát vždy přehledně dohromady údaje, které by vypovídaly přímo či nepřímo o kvalitě jejího vládnutí: datum, kdy v roce konečně začínáme pracovat na sebe a ne na daně, tedy datum "Dne daňové svobody", dále výši příjmů a výdajů všech veřejných rozpočtů, včetně zdravotního a důchodového "pojištění", také počet zaměstnanců placených z veřejných rozpočtů, počet nově vzniklých a zrušených státních a veřejných institucí, počet trestných činů a míru jejich objasněnosti, průměrnou délku soudního řízení, průměrnou délku vyřízení žádosti na úřadu, míru nezaměstnanosti, míru inflace, výši průměrného příjmu, vztah platů statních zaměstnanců k produktivitě práce, procento středoškoláků a vysokoškoláků, zrovna tak jako výsledky kontrol státních institucí Nejvyšším kontrolním úřadem a spoustu dalších a dalších, pěkně přehledně sesumírovaných údajů a tabulek, včetně těch méně obvyklých, například počet aut všech státních úřadů, počet sekretářek v těchže a celková roční suma vydaná na "reprezentaci" státních úřadů a úředníků (ne, samozřejmě, podrobně do jednotlivých láhví becherovky či plechovek káv).
Vznikla by tak postupně pěkná řádka brožurek s vysokou vypovídací hodnotou, a to zvláště při jejich porovnávání.
Přesto, že by kompilace a distribuce takového množství údajů jistě něco stály, ještě více peněz by se tím mohlo ušetřit, neboť by se mohly drasticky seškrtat výdaje na financování politických stran: vždyť stamilionové výdaje na volební kampaně by mohly být vynikajícím způsobem nahrazeny (opět ze zákona povinnou) Zprávou o stavu Česka, v tomto případě zpracovanou a publikovanou nikoliv k 31.12., ale ke dni zahájení volební kampaně. A to v typografické úpravě, kdy by na jedné straně byly vždy údaje z doby převzetí vlády a na straně druhé údaje platné v okamžiku, kdy se vládní politické strany opět ucházejí o hlasy voličů.
Občané by tak mohli rychle a přehledně zjistit, kterak vládní strany během minulého volebního období hospodařily a dle toho se rozhodnout, zda se jim jejich hospodaření líbilo natolik, že chtějí jeho pokračování, nebo dají hlas stranám opozičním.
Ani ty by to ovšem podle nového zákona neměly jednoduché: jejich předvolební sliby by opět musely být vyjádřeny konkrétními čísly a údaji a zpracovány obdobně jako vládní Zpráva.
Například: Během našeho vládnutí poklesne průměrná délka vyřízení žádosti na úřadech o x dnů, neboť přijmeme následná opatření.... Nebo: Míra objasněnosti trestných činů se za naší vlády zvýši na y%, čehož chceme dosáhnout následovně....
A tak by volič měl vždy před volbami v ruce několik stejně zpracovaných souborů údajů: předvolební sliby opozičních stran, ucházejících se o vládu, staré předvolební sliby vládnoucích stran, vládní Zprávu z doby nástupu do vlády a vládní Zprávu čerstvou, nejčerstvější, z doby těsně předvolební.
Jak ovšem donutit spoustu zabedněných voličů si takové brožurky alespoň přečíst, ba dokonce se na jejich základě rozhodnout, nevím.
Ovšem rozhodně by nás čekala nejméně pořádná spousta legrace. Jednak s tím, kterak by se vládní strany přetahovaly o veškerá přívětivá čísla, kdežto k těm nedobrým by se nechtěly znát a házely je jedna na druhou a dále pak, když by se nás politikové snažili přesvědčit, fakta - nefakta, brožurky - nebrožurky, přesně na způsob nevěrné manželky, která - byvši přistižena in flagranti - pronesla slavnou větu: Ale Alfréde, cožpak ty věříš svým očím víc než mně?"
K tomuto textu jsem dostal bezprostřední komentář od pana V.R. Zde podstatný úryvek:
S tím, co s trochou nadsázky navrhujete, souhlasím. Ale ... Winston Churchili prohlásil, že věří pouze těm statistikám, které si sám zfalšuje. A Marku Twainovi je přisuzován výrok, že existují tři stupně lhaní: lež, nehorázná lež a vládní statistika. Obávám se, že Zpráva o stavu Česka zpracovaná zas a pouze jen státními úředníky by měla velice pochybnou vypovídací schopnost. Už vidím Vladimíra Iljiče Šmidru, mašinfýru Stáníka či ministra asociálních věcí Škromacha jak se mistrně vylhávají za pomoci "Údajů a tabulek pěkně přehledně sesumírovaných, včetně těch méně obvyklých ..." . Obávám se, že jediným jistým efektem zavedení Zprávy o stavu Česka by byl vznik přinejmenším ÚŘADU, ale spíše MINISTERSTVA s příslušným počtem nových služebních aut, sekretářek, pohodlných křesel u hlubokých a plných korýtek a patřičně velkým reprefondem. A výsledek zveřejnění takové zprávy na voliče. Obávám se, že mizivý. On i ten Alfréd víc věří manželce než svým očím.
P.S. Takové Ministerstvo pro Zprávu o stavu Česka by vyřešilo Nerudovsko - koaličněvládní problém "Kam s ním?" (Kalouskem). Jako ministr pro Zprávu o stavu Česka by nám krásně zdůvodnil, co jako předseda rozpočtového výboru pomáhal spáchat.
Zpráva o stavu Česka aneb kterak ušetřit na předvolebních kampaních
Závěrem roku se již tradičně roztrhl pytel se spoustou anket, statistik, bilancování, výročních zpráv a auditů a tak mne napadlo, že by nebylo špatné, kdyby se takového výročního bilancování musela povinně ujmout i vláda. Zákonem by totiž měla nařízeno, které údaje musí k 31.12. široce zveřejnit, přičemž zákon by netradičně myslel i na sankce, pokud by nebyl dodržen.
A tak by vláda musela dát vždy přehledně dohromady údaje, které by vypovídaly přímo či nepřímo o kvalitě jejího vládnutí: datum, kdy v roce konečně začínáme pracovat na sebe a ne na daně, tedy datum "Dne daňové svobody", dále výši příjmů a výdajů všech veřejných rozpočtů, včetně zdravotního a důchodového "pojištění", také počet zaměstnanců placených z veřejných rozpočtů, počet nově vzniklých a zrušených státních a veřejných institucí, počet trestných činů a míru jejich objasněnosti, průměrnou délku soudního řízení, průměrnou délku vyřízení žádosti na úřadu, míru nezaměstnanosti, míru inflace, výši průměrného příjmu, vztah platů statních zaměstnanců k produktivitě práce, procento středoškoláků a vysokoškoláků, zrovna tak jako výsledky kontrol státních institucí Nejvyšším kontrolním úřadem a spoustu dalších a dalších, pěkně přehledně sesumírovaných údajů a tabulek, včetně těch méně obvyklých, například počet aut všech státních úřadů, počet sekretářek v těchže a celková roční suma vydaná na "reprezentaci" státních úřadů a úředníků (ne, samozřejmě, podrobně do jednotlivých láhví becherovky či plechovek káv).
Vznikla by tak postupně pěkná řádka brožurek s vysokou vypovídací hodnotou, a to zvláště při jejich porovnávání.
Přesto, že by kompilace a distribuce takového množství údajů jistě něco stály, ještě více peněz by se tím mohlo ušetřit, neboť by se mohly drasticky seškrtat výdaje na financování politických stran: vždyť stamilionové výdaje na volební kampaně by mohly být vynikajícím způsobem nahrazeny (opět ze zákona povinnou) Zprávou o stavu Česka, v tomto případě zpracovanou a publikovanou nikoliv k 31.12., ale ke dni zahájení volební kampaně. A to v typografické úpravě, kdy by na jedné straně byly vždy údaje z doby převzetí vlády a na straně druhé údaje platné v okamžiku, kdy se vládní politické strany opět ucházejí o hlasy voličů.
Občané by tak mohli rychle a přehledně zjistit, kterak vládní strany během minulého volebního období hospodařily a dle toho se rozhodnout, zda se jim jejich hospodaření líbilo natolik, že chtějí jeho pokračování, nebo dají hlas stranám opozičním.
Ani ty by to ovšem podle nového zákona neměly jednoduché: jejich předvolební sliby by opět musely být vyjádřeny konkrétními čísly a údaji a zpracovány obdobně jako vládní Zpráva.
Například: Během našeho vládnutí poklesne průměrná délka vyřízení žádosti na úřadech o x dnů, neboť přijmeme následná opatření.... Nebo: Míra objasněnosti trestných činů se za naší vlády zvýši na y%, čehož chceme dosáhnout následovně....
A tak by volič měl vždy před volbami v ruce několik stejně zpracovaných souborů údajů: předvolební sliby opozičních stran, ucházejících se o vládu, staré předvolební sliby vládnoucích stran, vládní Zprávu z doby nástupu do vlády a vládní Zprávu čerstvou, nejčerstvější, z doby těsně předvolební.
Jak ovšem donutit spoustu zabedněných voličů si takové brožurky alespoň přečíst, ba dokonce se na jejich základě rozhodnout, nevím.
Ovšem rozhodně by nás čekala nejméně pořádná spousta legrace. Jednak s tím, kterak by se vládní strany přetahovaly o veškerá přívětivá čísla, kdežto k těm nedobrým by se nechtěly znát a házely je jedna na druhou a dále pak, když by se nás politikové snažili přesvědčit, fakta - nefakta, brožurky - nebrožurky, přesně na způsob nevěrné manželky, která - byvši přistižena in flagranti - pronesla slavnou větu: Ale Alfréde, cožpak ty věříš svým očím víc než mně?"
K tomuto textu jsem dostal bezprostřední komentář od pana V.R. Zde podstatný úryvek:
S tím, co s trochou nadsázky navrhujete, souhlasím. Ale ... Winston Churchili prohlásil, že věří pouze těm statistikám, které si sám zfalšuje. A Marku Twainovi je přisuzován výrok, že existují tři stupně lhaní: lež, nehorázná lež a vládní statistika. Obávám se, že Zpráva o stavu Česka zpracovaná zas a pouze jen státními úředníky by měla velice pochybnou vypovídací schopnost. Už vidím Vladimíra Iljiče Šmidru, mašinfýru Stáníka či ministra asociálních věcí Škromacha jak se mistrně vylhávají za pomoci "Údajů a tabulek pěkně přehledně sesumírovaných, včetně těch méně obvyklých ..." . Obávám se, že jediným jistým efektem zavedení Zprávy o stavu Česka by byl vznik přinejmenším ÚŘADU, ale spíše MINISTERSTVA s příslušným počtem nových služebních aut, sekretářek, pohodlných křesel u hlubokých a plných korýtek a patřičně velkým reprefondem. A výsledek zveřejnění takové zprávy na voliče. Obávám se, že mizivý. On i ten Alfréd víc věří manželce než svým očím.
P.S. Takové Ministerstvo pro Zprávu o stavu Česka by vyřešilo Nerudovsko - koaličněvládní problém "Kam s ním?" (Kalouskem). Jako ministr pro Zprávu o stavu Česka by nám krásně zdůvodnil, co jako předseda rozpočtového výboru pomáhal spáchat.
A silvestrovský Rochefoucauld?
Jen málokterá ctnostná žena nemá svého údělu po krk.
Jen málokterá ctnostná žena nemá svého údělu po krk.
Na závěr přeju všem čtenářům těchto glos Silvestra přiměřeně přívětivého k jaterním buňkám a hlavně: HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ V NOVÉM ROCE.
Mirek Macek
Mirek Macek