ČTVRTEČNÍ GLOSY

Jak typické: příšerný státní rozpočet na příští rok prošel pouze a jedině proto, že komunisté "vypárovali" ( tedy odvolali své poslance) za chybějící poslance koalice.

Velmi se mýlí Ivan Hoffmann v ranní poznámce v dnešním Radiožurnálu, když říká, že schválený rozpočet se asi nelíbí nikomu, nikdo však neřekl, komu ubrat, aby rozpočet nebyl deficitní 115 miliardami korun a přitom byl sociálně únosný. A vypočítává, že důchodci by chtěli vyšší důchody, vysoké školy více peněz, státní zaměstnanci důstojnější platy, životní prostředí by si zasloužilo lepší ochranu a dědictví po předcích lepší údržbu.
Existuje totiž ještě jedna cesta: urychleně vytvořit takové podnikatelské a společenské prostředí, ve kterém se vyplácí více a lépe pracovat (a hlavně nepracovat a flákat se se nevyplácí) a s penězi, které se vyberou na daních, pak zatraceně lépe hospodařit. Pak nikomu ubírat netřeba i při rozpočtu vyrovnaném.

Jeden drobný příklad "dobrého" hospodaření, dle hesla, že i milion se skládá z jednotlivých korunek: předevčírem vezla policie s rozsvíčenými majáčky Prahou opozdilého slovenského herce Mariána Labudu do Divadla na Vinohradech. Opominu-li fakt, že o tom pražská policejní správa ani městská policie nic nevěděli, a že tedy šlo o soukromou akci některého z policistů, moc rád bych věděl, zda-li tuto taxislužbu divadlo zaplatilo a nebo jde o typický český šlendrián, byť zahalený do "ušlechtilého" hávu.

Další příklad: manželé P. z Jihlavy chodili pravidelně na sociálku v Jihlavě a pobírali desetitisíce korun. Jednoho dne pak zaslali na radnici nabídku na koupi místní restaurace za dva miliony korun - a teprve pak zaregistrovala sociálka, že tito chudáci mají auto, další majetek a peníze na účtech.

Špidla a jeho gang má nový problém: banky odmítají koupit od státu dluhopisy a požadují jejich vyšší zúročení. Pravděpodobnost, že by stát nakonec zvítězil, je pramalá - a již tak příšerné zadlužení se ještě více zvětší.

Čtenář glos M.S. neodolal a poslal mi nádherný židovský vtip, který se ovšem též neuvěřitelně hodí na naši politickou scénu - sám na sobě jsem zakusil stejný či obdobný přístup mnohokrát.
Potká Roubíček Kohna:
"Zdravim jich, Kohn. A jak jich tak vidim, musim jim něco říct. Tuhle jak byli u nás na návštěvě se svojí paní, ztratily se nám dva zlatý příbory."
No, co si to vo mě myslej Roubíček, že já poctivej vobchodník jim budu krást zlatý příbory!"
Nerozčilujou se, Kohn, vono teda jsme je druhej den našli zapadlý v příborníku. Ale, to chápou, stín podezření zůstal!"

Rochefoucauld k dnešku:
Lidé se rádi chvástají velkolepými činy, i když za ně nemohou jejich velkolepé plány, ale pustá náhoda.