STŘEDEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka
Během včera zahájené policejní akce Kryštof 2 jsem cestoval z Moravy do Prahy, celkem 240 kilometrů. Policisty jsem potkal cestou celkem dvakrát, vždy na protisměrné straně. Jednou na dlouhatánské přehledné rovince v Kostelci nad Orlicí, na níž se dobře vybírají pokuty, neboť vzhledem k tomu, že na jedné straně silnice jsou bývalá kasárna a na druhé polnosti, málokdo zde jede předepsanou padesátkou, podruhé pak v obci Dlouhopolsko, opět na zcela bezpečné rovince.
Pro větší bezpečnost na silnicích význam veškerý žádný. Cestou jsem se totiž stále setkával s přetíženými náklaďáky, zapáchajícími vraky a auty s ojetými letními gumami.
Moc rád bych se dozvěděl od šéfa policie, nikoliv kolik vybrali na pokutách, ale kolik těchto nebezpečných a zdržujících aut odstranila včera policie z českých silnic.
Pro větší bezpečnost na silnicích význam veškerý žádný. Cestou jsem se totiž stále setkával s přetíženými náklaďáky, zapáchajícími vraky a auty s ojetými letními gumami.
Moc rád bych se dozvěděl od šéfa policie, nikoliv kolik vybrali na pokutách, ale kolik těchto nebezpečných a zdržujících aut odstranila včera policie z českých silnic.
Ministryně Součková je neustále napadána, že neřeší problémy zdravotnictví. Jak se jí křivdí! Vždyť podle nové ministerské vyhlášky mohou prodávat prezervativy jen prodejci, kteří mají speciální osvědčení a ne každá drogerie, trafika či supermarket.
Ohání se samozřejmě Evropskou unií, podle které jsou prezervativy zbožím "vysoce rizikové třídy".
Asi z důvodů, které nádherně popisuje starý, dobrý vtip: Stará prodavačka v drogerii se špendlíkem v ruce propichuje prezervativy a při každém píchnutí si mumlá: Když se mají rádi, ať se vezmou, když se mají rádi, ať se vezmou....
Jo, a taky si přece postaví na nádvoří ministerstva myčku na služební automobily, tak do ní pořád neryjte, že nic nedělá.
Ohání se samozřejmě Evropskou unií, podle které jsou prezervativy zbožím "vysoce rizikové třídy".
Asi z důvodů, které nádherně popisuje starý, dobrý vtip: Stará prodavačka v drogerii se špendlíkem v ruce propichuje prezervativy a při každém píchnutí si mumlá: Když se mají rádi, ať se vezmou, když se mají rádi, ať se vezmou....
Jo, a taky si přece postaví na nádvoří ministerstva myčku na služební automobily, tak do ní pořád neryjte, že nic nedělá.
Odboráři vyrážejí do boje proti šedé ekonomice: chtějí po vládě, aby přijala řadu restriktivních zákonů. Možná by jim měl někdo vysvětlit, že šedá ekonomika bují jen tam, kde se tržně vyplácí, tedy tam, kde je míra zdanění a míra buzerace podnikatelů vyhláškami a nařízeními natolik vysoká, že lidi doslova vhání do šedé ekonomiky.
A jsou to právě odbory, které se na české míře zdanění zatraceně podepisují, neboť podporují právě ty politiky, kteří vidí v přerozdělování a vyhláškách hlavní smysl státu.
Neřešit podstatu problému, ale věnovat se restrikci následků, je ovšem už naší specialitou.
A jsou to právě odbory, které se na české míře zdanění zatraceně podepisují, neboť podporují právě ty politiky, kteří vidí v přerozdělování a vyhláškách hlavní smysl státu.
Neřešit podstatu problému, ale věnovat se restrikci následků, je ovšem už naší specialitou.
Exsenátor Václav Cestovka Fischer je opravdu mimořádný optimista: léta byl "velmi spokojen" se svojí cestovkou, po tom, co vyšly najevo stamilionové dluhy byl "velmi spokojen" s tím, že našel finančního partnera, který shrábne jen půlku jeho podniku, nyní, když Komárek logicky shrábl 75% majoritu, je též s novým uspořádáním "velmi spokojen". Rozplývání se nadšením nad sebou samým je holt jeho typickou vlastností.
Můj včerejší text z Lidovek:
O nebezpečí verheugenokracie
Blížící se členství v Evropské unii a hlavně blížící se schvalování Evropské ústavy k nám rychle přináší sílící systém, který pracovně nazývám "verheugenokracie", a to podle člena Evropské komise Guentera Verheugena, který je téměř jeho kvintesencí. O co jde: jde o způsob vlády, při němž čím dál tím méně rozhodují občané a jejich skutečné názory, potřeby a cíle, o to více - přímo i nepřímo - pak rozhodují nevolené úřady a jejich úředníci.
Taktéž instituce volené a v nich sedící zástupci občanů jsou ve verheugenokracii velmi často nuceni zabývat se problémy a zákony, které vytipovávají, jejich důležitost a nezbytnost mediálně nafukují a vynucují, ba často přímo doslovně připravují opět struktury nevolené, jakási stále silněji a silněji se etablující "evropská úřednická šlechta".
Ta pak "prostý" lid potřebuje zřejmě jen na práci, rozhodně však ne na to, aby sám pojmenovával svoje problémy, otevřeně debatoval o takových řešeních, která by byla výhodná pro něj a přímo se účastnil jejich schvalování.
Z čeho tak usuzuji? Z čerstvě publikovaných názorů pana komisaře Verheugena. Čtěte se mnou:
1. Pan komisař se obává, že případné referendum o přijetí ústavy Evropské unie by v České republice a v dalších nových zemích EU mohlo skončit fiaskem.
Fiaskem pak samozřejmě nemíní odmítnutí evropské ústavy, která by pro nás a pro ostatní menší země byla špatná, ale odmítnutí ústavy, vyhovující evropské úřednické šlechtě, lezoucí svým králům - velmocem tradičně do zadku.
2. Referendum o této ústavě proto pokládá pan komisař za "riziko, které nelze podceňovat", za "skutečnou překážku", neboť dle něj budou "prostí lidé po vstupu do EU zklamáni, protože se jejich každodenní život nezmění a některá přehnaná očekávání se nenaplní."
Jak vidíte, ve verheugenokracii existuje masová skupina - "prostí občané", která by mohla být své šlechtě nebezpečná, ba dokonce jí vypovědět poslušnost a proto je potřeba ji pod jakoukoliv "ušlechtilou" záminkou zbavit přímého rozhodování.
Obávám se také, že se pan komisař napůl mýlí i ve své "ušlechtilé" argumentaci: pravdu má v tom, že přehnaná očekávání se nezmění (kdo však ta přehnaná očekávání vybudil - "prostý" lid?), každodenní život však jistě ano - a zdaleka ne vždy k lepšímu.
3. Pan komisař "nemá nic proti debatě o této ústavě, nemá nic proti různosti názorů, považuje však za velmi důležité, aby si tato země udržela proevropské směřování".
A opět: jediné proevropské směřování, které si zřejmě pan komisař dovede představit, je po patřičně plané debatě s pomíjivým ohňostrojem různých názorů přijmutí již připravené ústavy. Její případné odmítnutí a následné společné žití v prostoru volného pohybu lidí, myšlenek, zboží a kapitálu bez evropské ústavy a bez dalších institucí a úředníků, pokládá zřejmě za á priori antievropské.
Jak je vidět, válka o referendum o ústavě Evropské unie již začala: první snahou bude snaha ratifikaci Evropské ústavy všelidovým hlasováním za každou cenu zabránit - vždyť frustrovaný a neznalý "prostý" lid by mohl rozhodnout jinak, než se to hodí evropské úřednické šlechtě a jejím mocipánům.
Takže úkol je jasný: trvat na případné ratifikaci Evropské ústavy referendem a nedovolit tentokrát vládě, aby za peníze daňových poplatníků prováděla masáž "prostého" lidu k obrazu svému, k obrazu evropské (a české) úřednické šlechty. Bylo by totiž hodně špatné, kdybychom už tuto první bitvu s "úředníky všech zemí, kteří se spojili" prohráli.
Ve verheugenokracii bychom už druhou možnost nikdy nedostali.
O nebezpečí verheugenokracie
Blížící se členství v Evropské unii a hlavně blížící se schvalování Evropské ústavy k nám rychle přináší sílící systém, který pracovně nazývám "verheugenokracie", a to podle člena Evropské komise Guentera Verheugena, který je téměř jeho kvintesencí. O co jde: jde o způsob vlády, při němž čím dál tím méně rozhodují občané a jejich skutečné názory, potřeby a cíle, o to více - přímo i nepřímo - pak rozhodují nevolené úřady a jejich úředníci.
Taktéž instituce volené a v nich sedící zástupci občanů jsou ve verheugenokracii velmi často nuceni zabývat se problémy a zákony, které vytipovávají, jejich důležitost a nezbytnost mediálně nafukují a vynucují, ba často přímo doslovně připravují opět struktury nevolené, jakási stále silněji a silněji se etablující "evropská úřednická šlechta".
Ta pak "prostý" lid potřebuje zřejmě jen na práci, rozhodně však ne na to, aby sám pojmenovával svoje problémy, otevřeně debatoval o takových řešeních, která by byla výhodná pro něj a přímo se účastnil jejich schvalování.
Z čeho tak usuzuji? Z čerstvě publikovaných názorů pana komisaře Verheugena. Čtěte se mnou:
1. Pan komisař se obává, že případné referendum o přijetí ústavy Evropské unie by v České republice a v dalších nových zemích EU mohlo skončit fiaskem.
Fiaskem pak samozřejmě nemíní odmítnutí evropské ústavy, která by pro nás a pro ostatní menší země byla špatná, ale odmítnutí ústavy, vyhovující evropské úřednické šlechtě, lezoucí svým králům - velmocem tradičně do zadku.
2. Referendum o této ústavě proto pokládá pan komisař za "riziko, které nelze podceňovat", za "skutečnou překážku", neboť dle něj budou "prostí lidé po vstupu do EU zklamáni, protože se jejich každodenní život nezmění a některá přehnaná očekávání se nenaplní."
Jak vidíte, ve verheugenokracii existuje masová skupina - "prostí občané", která by mohla být své šlechtě nebezpečná, ba dokonce jí vypovědět poslušnost a proto je potřeba ji pod jakoukoliv "ušlechtilou" záminkou zbavit přímého rozhodování.
Obávám se také, že se pan komisař napůl mýlí i ve své "ušlechtilé" argumentaci: pravdu má v tom, že přehnaná očekávání se nezmění (kdo však ta přehnaná očekávání vybudil - "prostý" lid?), každodenní život však jistě ano - a zdaleka ne vždy k lepšímu.
3. Pan komisař "nemá nic proti debatě o této ústavě, nemá nic proti různosti názorů, považuje však za velmi důležité, aby si tato země udržela proevropské směřování".
A opět: jediné proevropské směřování, které si zřejmě pan komisař dovede představit, je po patřičně plané debatě s pomíjivým ohňostrojem různých názorů přijmutí již připravené ústavy. Její případné odmítnutí a následné společné žití v prostoru volného pohybu lidí, myšlenek, zboží a kapitálu bez evropské ústavy a bez dalších institucí a úředníků, pokládá zřejmě za á priori antievropské.
Jak je vidět, válka o referendum o ústavě Evropské unie již začala: první snahou bude snaha ratifikaci Evropské ústavy všelidovým hlasováním za každou cenu zabránit - vždyť frustrovaný a neznalý "prostý" lid by mohl rozhodnout jinak, než se to hodí evropské úřednické šlechtě a jejím mocipánům.
Takže úkol je jasný: trvat na případné ratifikaci Evropské ústavy referendem a nedovolit tentokrát vládě, aby za peníze daňových poplatníků prováděla masáž "prostého" lidu k obrazu svému, k obrazu evropské (a české) úřednické šlechty. Bylo by totiž hodně špatné, kdybychom už tuto první bitvu s "úředníky všech zemí, kteří se spojili" prohráli.
Ve verheugenokracii bychom už druhou možnost nikdy nedostali.
A dnešní Rochefoucauld:
Co vypadá jako velkomyslnost, bývá ve skutečnosti pohodlnost.
Co vypadá jako velkomyslnost, bývá ve skutečnosti pohodlnost.