STŘEDEČNÍ GLOSY

Český Kocourkov neztenčenou měrou pokračuje: na socialistické zdravotnictví, potácející se proto logicky v krizi, bude dohlížet socialistický ministr financí, ten, který připravil rozpočet s největším schodkem v dějinách samostatného Česka i Československa a reformu zdravotnictví má provést vláda, která hospodaří hůř, než ta nejhůře vedená nemocnice v zemi.

Částečné oddlužení nemocnic pak v Česku opět zaplatí ti, kteří nejvíce platí na zdravotní pojištění a na daních, neboť nejvíce vydělávají, a kteří z tohoto pojištění nejméně čerpají, neboť jsou nejméně nemocní. Jak typické!

Za odpověď na otázku, kde vezme ministr financí peníze na úhradu části dluhů nemocnic, odpověděl Špidla: "Pan ministr financí je mimořádně talentovaný člověk, nemám žádné pochybnosti."
Úpřímná odpověď by ovšem zněla: "Když už jste nám vy blbci, co jste nás volili, dali moc šáhnout všem kdykoliv do kapes, co se tak blbě ptáte?"

Pomalu, ale jistě se blíží další šmátnutí do našich kapes: Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku dal za pravdu zkrachovalé Kreditní a průmyslové bance, že v jejím případě bylo v Česku porušeno právo na řádný proces a stát, tedy my, zaplatíme zatím deset tisíc eur náhrad za soudní řízení, v budoucnosti pak možná i miliardy, které bude banka požadovat od státu.

Zamyslete se nad touto jednou jedinou větou: Ve Spojených státech je počet povolených odposlechů telefonů desetkrát menší než v prťavém Česku. Pak si položte otázku, jaké jsou atributy policejního státu.

V posledních dvanácti měsících pohrozil německý kancléř Schroeder celkem šestkrát demisí. Bohužel pro SPD i pro Německo nikdy neodešel, takže preference jeho strany klesly na letité minimum a Němci stále více a více pociťují, co způsobilo pět let vlády socialistů. Jako doma, jako doma, chce se dodat.

Kdykoliv vidím zářivě se šklebícího Tonyho Blaira, dokazujícího tím, zřejmě na pokyn mediálních poradců, jak je úúúžasný a zdravý, vzpomenu si na starý dobrý vtip o nezdolném optimistovi, který říká: Jak je nááádherný ten svět, jak dokonale se mi daří a jak dokonalý jsem i já. Jen nechápu, kam mne to ti čtyři pánové v černém nesou v té drevěné skříni.

Text ze včerejších Lidových novin:
Za současnou situaci ve zdravotnictví samozřejmě nemůže jen a jedině stávající ministryně zdravotnictví Součková, pouze krajští hejtmani, osamělá ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny, ředitelé nemocnic, pouze lékaři či jedině pacienti. Za současnou situaci ve zdravotnictví mohou totiž rukou nerozdílnou, byť s různým podílem viny, všichni ti, kteří před letitou situací ve zdravotnictví z různých osobních či skupinových zájmů přivírali a přivírají oči. A že je to pěkná řádka viníků!
Na prvním místě je třeba jmenovat téměř stoprocentní plejádu politiků, neschopných kvůli strachu z nemilosti voličů, jim říct, že nic ve zdravotnictví není "zadarmo", že nelze mít ve zdravotnictví stoprocentní a tudíž stoprocentně zneužívanou solidaritu že nelze mít "švýcarské" zdravotnictví za české zdravotní pojištění, že nelze řešit osobní problémy útěky do nemoci, že nelze živit zastaralou síť nemocnic, abych jmenoval jen tu nejdůležitější část zamlčovaných a neřešených věcí.
Na druhém místě je třeba jmenovat nemálo lékařů, spíše ukájejících svoje medicinské libido nežli efektivně léčících pacienty, část lékařů, ochotných skrytě pracovat jako dealeři farmaceutických firem a další část, odborářsky i jinak dojících nedokonalý systém financování bez ohledu na důsledky pro celek.
Na třetím místě je třeba jmenovat farmaceutické firmy a dodavatele zdravotnické techniky, využívající každé skulinky v mizerném systému k vyšším ziskům.
Na dalším místě je třeba jmenovat ředitele nemocnic, podléhající megalomanským plánům přestaveb, dostaveb, dovybavení a převybavení svých nemocnic, a to bez ohledu na efektivitu celého systému.
Na dalším místě je třeba jmenovat pacienty, chovající se vždy a všude přesně podle zásady "mám právo", "mám nárok", "postarejte se", a hlavně podle zásady "my si dáme zahrát, on to někdo zaplatí".
A last, but not least, je třeba jmenovat zdravotní pojišťovny, hájící často víc zájmy svého managementu než svých klientů.
Teď však je na řadě jedna veledůležitá poznámka: z lidského hlediska to žádné z výše jmenovaných skupin nevyčítám, neboť se všechny chovají tržně, všechny využívají mizerný systém k osobnímu či skupinovému prospěchu nebo ukojení, což je prapodstata lidského chování.
Z toho ovšem také zákonitě vyplývá, že jediným viníkem jsou politikové, kteří jsou také voleni kvůli tomu a placeni za to, aby bez ohledu na osobní a skupinové zájmy vytvářeli takový legislativní a exekutivní systém, který, když se všichni účastníci zdravotního trhu (pojišťovny, poskytovatelé zdravotní péče a pacienti) budou chovají tržně (a jinak se nikdy nechovali, nechovají a chovat nebudou), bude pracovat vysoce efektivně.
Jinak řečeno: nastavit takové parametry systému, při nichž tržní chování všech zúčastněných je zároveň chování nejefektivnější k systému jako celku.
Ještě jinak řečeno: nastavit takové parametry systému, při nichž se solidní a efektivní chování v systému všem vyplácí a chování nesolidní a neefektivní nevyplácí. A věřte tomu nebo ne, přes noc se začnou dít zázraky.
Jak na to, je zřejmé. Kdo to udělá, to je ten největší problém: neboť nic nebude bolet veřejnost a tedy voliče víc, než když budou nuceni vyměnit kolektivní nezodpovědnost za osobní odpovědnost. A nic více neláká politické demagogy, než sliby, že alespoň část té nezodpovědnosti lidem zachovají, neboť takové sliby na voliče, vidící si tradičně jen na špičku nosu, velice zabírají.
A nutná poznámka nakonec: sesypáním části nezbytných koleček ( návrh spoluúčasti pacientů, platby za stravu v nemocnicích, rušení nemocnic od zeleného stolu a podobně) chronometr nikdy nevznikne. Je vždy zapotřebí vzít všechny součásti, dokonale je sestavit, natahovat a promazávat. Jinak řečeno: nedotažená, polovičatá reforma zdravotnictví je horší než žádná.

A dnešní Rochefoucauld:
Jsou lidé, jejichž jediná neocenitelná zásluha spočívá v tom, že v rozhodující chvíli nebyli na svém místě.