STŘEDEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka
Jan Macháček píše ve včerejší MF Dnes o studii Světové banky, ze které vyplývá, že na rozjezd firmy je zapotřebí v Česku v průměru 88 dnů a deseti razítek, ukončení podnikání pak trvá v průměru devět let! Že jsme skončili na chvostu všech zemí, včetně těch, které máme tendenci pokládat za necivilizované či rozvojové, je nabíledni.
Jan Macháček v článku též praví, že minulá a tato vláda se chová k malým podnikatelům jako k třídním nepřátelům. Jak jinak by se ovšem socialistická vláda měla k malým podnikatelům chovat, když to pro ni zcela reálně nepřátelé jsou? Vždyť kdyby všichni voliči byli stejně podnikaví, pracovití a stejného smýšlení jako živnostníci a drobní a střední podnikatelé, Škromach by makal jak mourovatý ve fabrice, Gross by dělal na směny mašinfýru a Špidla živořil coby mizerně placený, neboť neschopný historik někde v zapadlém muzeíčku. O dnešních platech, autech, sekretářkách a hlavně moci by si mohli nechat jen zdát.
Unionistický poslanec Tomáš Vrbík hrubě nesouhlasí se státním rozpočtem na příští rok, a to kvůli hrozivému deficitu 115 miliard korun.
Proto s vysokou pravděpodobností odejde z jednacího sálu a tím umožní tento rozpočet přijmout. A pak bude celá léta tvrdit, že on za takové zadlužování nenese nižádnou odpovědnost, vždyť pro rozpočet přece nehlasoval!
Vyčuranost, nazývá se česky takové jednání.
Česká lékařská komora žádá hlavu ministryně zdravotnictví, neboť resort je ve finanční krizi. Že tuto krizi svým tlakem na vyšší platy bez vyšší efektivity a na přisypávání do špatně hospodařících nemocnic pomáhá léta prohlubovat, slovem nezmiňuje. Pro solidní reformu zdravotnictví též neudělala téměř nic, neb se věnovala převážně činnosti odborové, která je již z principu protireformní.
Rochefoucauld:
Lakavost těch nahoře je mnohdy jen politika, jak získat ty dole.
A zde je text ze včerejších Lidovek:

Přísahám, že jsem měl původně v úmyslu věnovat se dění na české politické scéně - proto jsem se také po delší době chvíli díval na televizní Sedmičku - avšak duševní krmě, uvařená Janou Bobošíkovou, Mirkem Topolánkem a zvláště Cyrilem Svobodou, byla natolik nepoživatelná, že jsem zatoužil spravit si chuť. A tak vznikl jejich zásluhou následující návod, kterak najít restauraci, kde tak můžete učinit.
Pro špičkové restaurace rozhodně neplatí bonmot anglického spisovatele Williama Somerseta Maughama, že vstoupíte-li do restaurace s brokátovými závěsy a olivrejovanými číšníky, máte se otočit ve dveřích a okamžitě odejít, neboť obojí je nepoživatelné, ale máte to započítáno v ceně. Započítáno v ceně to samozřejmě máte, ale protože zároveň coby labužníci víte, že bezchybné a okouzlující prostředí a nevtíravě dokonalá obsluha je nedílnou součástí zážitku z hodování, jistě si rádi připlatíte.
Restaurace má být rájem labužníků. Vaří-li se totiž a stoluje v restauraci nepatrně hůře než u Vás doma, jste určitě vnitřně potěšeni a rádi přijdete znovu. Vaří-li se v ní lépe než u Vás, jste také potěšeni a dozajista také inspirováni. Vaří-li se v restauraci hodně hůře... jednak jste tam neměli chodit, a když už Vás něco takového potkalo, už tam nikdy nechoďte a navíc je pomluvte u všech Vašich známých, aby pokud možno rychle přestali účinkovat.
Restaurace se nejlépe vybírají " z doslechu", tedy na doporučení přátel, jejichž jazýčku a patru důvěřujete ( předpokládám, že jiné nemáte).
Pro restaurace platí stejná zásada jako pro víno a ženy: užívejte je, když jsou mladé a snaživé nebo zralé a zkušené, nikoliv staré. Neboť restauratéři a zvláště velcí kuchaři mají často po veleúspěšných letech ve zvyku zpychnout, usnout na vavřínech, případně expandovat do dalších restaurací a učinit tak z bývalého ráje labužníků jen lehce nadprůměrný nebo průměrný, byť ne špatný, článek v řetězci.
Předloží-li Vám v doporučené restauraci při Vaší první návštěvě jídelní lístek s desítkami nabízených jídel, pak pod jakoukoliv záminkou, ba dokonce i bez záminky, okamžitě odejděte. Nebudete litovat, neboť restaurace, kde vaří skuteční kuchařští mistři se svými pomocníky, nabízejí skvostné krmě v počtu vždy omezeném - vždyť vaří vždy z čerstvých, špičkových surovin a přípravě jídla se věnují osobně a se zaujetím.
Bohužel tento poznatek sám k rozlišení špatné a výborné restaurace nestačí, neboť existují i restaurace, které mají na jídelním lístku sice jídel jen pár, ale jedno horší jak druhé. Další zkouška je proto nezbytná, a to zkouška pomocí lístku vinného. Zde platí pravý opak: čím větší a kvalitnější výběr, tím větší záruka dobrého jídla. Ne, že by se nemohlo stát, že si v restauraci s pár jídly na jídelním lístku a s impozantní nabídkou vín nakonec nepochutnáte, ale pravděpodobnost je velmi malá.
Podezřelé bývají též restaurace s nádhernou vyhlídkou, a lhostejno zda na moře, hory, údolí či Eiffelovku. Často totiž bývá součet vyhlídka + kvalita jídla a pití konstantní, což, jinak řečeno, znamená, že čím krásnější vyhlídka, tím horší jídlo a pití, neboť majitel i personál se vždy mohou spolehnout na to, že přijdou noví hosté, nalákáni okolními krásami.
Vyjímky potvrzující pravidlo existují, avšak šafránovitě.
Připočtete-li pak k těmto poznatkům celkové chování obsluhy, čistotu ubrusu, ubrousků, příborů a sklenic a další a další informace, které se postupně naučíte obsáhnout jediným pohledem, stal se z Vás znalec, který dobře ví, že prostředí je nedílnou součástí hodování a je šťasten, když i v restauraci veškerý personál ví, že, řečeno s Brillat - Savarinem, hostiti někoho, znamená postarat se o jeho štěstí po dobu, kterou prodlévá pod naší střechou.