STŘEDEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka
Opilec a lhář Kott (momentálně nemocný, neb má zlomený nos, monokly a otřes mozku po pádu ze schodů, a ne abyste si mysleli, že se zase namazal!) chce zůstat nadále poslancem ( jak jinak) a chce přejít do klubu US - DEU. Páni novináři, zeptejte se zamne hodně hlasitě vedení těchto stran, zda jeho nabídku akceptují, neboť to by byla o této straně nepominutelná informace. Moc rád bych znal také názor slovních titánů etiky v politice, pana Karáska a paní Fischerové na jejich kolegy Kotta a na jeho ohlášený přestup.
Na silnicích začala akce Kryštof (zřejmě proto, že jde o patrona řidičů), při které 3392 policistů vyrazilo do ulic kontrolovat neukázněné řidiče. Shodou okolností jsem včera seděl za volantem pět hodin a najel pár set kilometrů. policisté byli opravdu všude, sem tam u nich stálo zastavené auto (hodně Poláků s přívěsy na ojetiny) a kolem nich nadále jezdily staré, přetížené rachotiny, vesnicemi mezi Hradcem a dálnicí se stále nejezdilo padesátkou ( to by se ovšem doprava totálně zhroutila přecpáním této středověké stezky) a pár řidičů opět předvádělo svoji šíleně rychlou i příšerně pomalou jízdu.
Navrhoval bych jiný postup, specializovaný: nejprve se zaměřit na zastaralá vozidla, která nevyhovují normám a odstranit je ze silnice. Pak se věnovat přetíženým náklaďákům a učinit s nimi totéž. Pak se věnovat řidičům, kteří jezdí nikoliv rychle, ale nebezpečně, což je mnohdy zatracený rozdíl a opět je odstranit ze silnic.
Navrhoval bych jiný postup, specializovaný: nejprve se zaměřit na zastaralá vozidla, která nevyhovují normám a odstranit je ze silnice. Pak se věnovat přetíženým náklaďákům a učinit s nimi totéž. Pak se věnovat řidičům, kteří jezdí nikoliv rychle, ale nebezpečně, což je mnohdy zatracený rozdíl a opět je odstranit ze silnic.
Při titulku v dnešních lidovkách "Blair: Nejsme poskokem Američanů" jsem si vzpomněl na krásný Wildeův citát, který jsem ještě nepoužil. "Máme s Američany mnoho společného, až na jazyk, ovšem."
Také titulek z MF Dnes, a to vyjádření Ivanky Trumpové "Milionáři nejsou blbí" mne nadchnul. Zapomněla ovšem dodat, že slečny, které je loví, většinou ano.
Moje glosy ze včerejších Lidovek:
O prosperujících podnicích "Slibotechna" a "BIS".
"Reforma přinese dlouhodobou prosperitu". Tak zní věta premiéra Špidly o balíčku zákonných opatření, jenž má v příštích letech velmi mírně zpomalit rychlé zadlužování veřejných rozpočtů čili občanů. O souboru opatření, o němž drtivá většina odborníků tvrdí, že ekonomiku a tím prosperitu určitě nezrychlí, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou naopak zpomalí.
Není to první - a jistě ani ne poslední - velká lež Vladimíra Špidly (ale u něho to vlastně ani není lež, ale blud, neboť mu lze věřit, že tomu vlastnímu blábolu věří), neboť kdo nemá poruchu paměti, jistě si vzpomene na jeho nepříliš dávné předvolební sliby, o kterých se také již při vypuštění z jeho úst dalo s úspěchem pochybovat.
Ale bylo by nespravedlivé vidět v podniku "Slibotechna" pouze současného předsedy vlády, byť v něm dozajista zaujímá místo nejvyšší. Neboť proberete-li si starší noviny, televizní a rozhlasové vysílání či jen svoji paměť, určitě identifikujete mezi politiky spoustu až drtivou většinu dalších zaměstnanců tohoto podniku.
Že by tento podnik zkrachoval kvůli nezájmu kupujících, nelze bohužel předpokládat, neboť o slovní šunt, který vyrábí, je mezi veřejností stále nebývalý zájem a namísto napálených a sem tam prohlédnuvších vstávají vždy noví a noví, reklamou a marnými nadějemi zblblí, kupující. Tržní zákony, jak vidět, prostě platí a platí, byť by se spojili všichni Špidlové světa.
Jedna možnost by tady ale přece jen byla: založit (nejraději coby odnož Ústavního soudu) Českou politickou inspekci, která by měla právo kontrolovat dodržování předvolebních i jiných slibů politiků a v případě jejich neplnění promptně trestat: při drobnějším přestupku ukládat pokuty, při přestupku špidlovského kalibru pak vylučovat natrvalo ze hry.
Politikové by tak byli nuceni buďto říkat lidem pravdu, nebo mlčet. To nastalé ticho by bylo hluboké, ale jak víte - ticho léčí.
Také Bezpečnostní informační služba (BIS) je podnik, po jehož tajuplných výrobcích je rostoucí, a to zvláště vládní, poptávka. Zda to souvisí s bludným myšlením vládního šéfa nelze bohužel dovodit, neboť o faktické činnosti této instituce se nedozvědí ani ti, kteří ji mají ze zákona kontrolovat, neřku - li ti, co si ji, většinou nedobrovolně, platí.
I tady bych ovšem navrhoval obdobné řešení: poslanci z výboru pro kontrolu BIS (a to z principu vždy poslanci opoziční) by měli právo kdykoliv vtrhnout do BIS, zapečetit kteroukoliv kancelář, včetně šanonů a počítačů, a zkontrolovat, co tato služba fakticky (třikrát podtrhuji) dělá a na čí příkaz. A v případě jakéhokoliv porušení zákona (hlavně při zjištění práce pro politické strany a její exponenty) či při zjištění ekonomicky neefektivní práce by svrchu zmíněná Česká politická inspekce opět udělovala pokuty a vylučovala ze hry.
Výsledek by na sebe opět nedal dlouho čekat: velmi rychle bychom zjistili, že se bez této služby klidně obejdeme.
Obávám se ovšem, že to je hlavní důvod toho, proč se o její činnosti nesmíme nic konkrétního dozvědět.
O prosperujících podnicích "Slibotechna" a "BIS".
"Reforma přinese dlouhodobou prosperitu". Tak zní věta premiéra Špidly o balíčku zákonných opatření, jenž má v příštích letech velmi mírně zpomalit rychlé zadlužování veřejných rozpočtů čili občanů. O souboru opatření, o němž drtivá většina odborníků tvrdí, že ekonomiku a tím prosperitu určitě nezrychlí, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou naopak zpomalí.
Není to první - a jistě ani ne poslední - velká lež Vladimíra Špidly (ale u něho to vlastně ani není lež, ale blud, neboť mu lze věřit, že tomu vlastnímu blábolu věří), neboť kdo nemá poruchu paměti, jistě si vzpomene na jeho nepříliš dávné předvolební sliby, o kterých se také již při vypuštění z jeho úst dalo s úspěchem pochybovat.
Ale bylo by nespravedlivé vidět v podniku "Slibotechna" pouze současného předsedy vlády, byť v něm dozajista zaujímá místo nejvyšší. Neboť proberete-li si starší noviny, televizní a rozhlasové vysílání či jen svoji paměť, určitě identifikujete mezi politiky spoustu až drtivou většinu dalších zaměstnanců tohoto podniku.
Že by tento podnik zkrachoval kvůli nezájmu kupujících, nelze bohužel předpokládat, neboť o slovní šunt, který vyrábí, je mezi veřejností stále nebývalý zájem a namísto napálených a sem tam prohlédnuvších vstávají vždy noví a noví, reklamou a marnými nadějemi zblblí, kupující. Tržní zákony, jak vidět, prostě platí a platí, byť by se spojili všichni Špidlové světa.
Jedna možnost by tady ale přece jen byla: založit (nejraději coby odnož Ústavního soudu) Českou politickou inspekci, která by měla právo kontrolovat dodržování předvolebních i jiných slibů politiků a v případě jejich neplnění promptně trestat: při drobnějším přestupku ukládat pokuty, při přestupku špidlovského kalibru pak vylučovat natrvalo ze hry.
Politikové by tak byli nuceni buďto říkat lidem pravdu, nebo mlčet. To nastalé ticho by bylo hluboké, ale jak víte - ticho léčí.
Také Bezpečnostní informační služba (BIS) je podnik, po jehož tajuplných výrobcích je rostoucí, a to zvláště vládní, poptávka. Zda to souvisí s bludným myšlením vládního šéfa nelze bohužel dovodit, neboť o faktické činnosti této instituce se nedozvědí ani ti, kteří ji mají ze zákona kontrolovat, neřku - li ti, co si ji, většinou nedobrovolně, platí.
I tady bych ovšem navrhoval obdobné řešení: poslanci z výboru pro kontrolu BIS (a to z principu vždy poslanci opoziční) by měli právo kdykoliv vtrhnout do BIS, zapečetit kteroukoliv kancelář, včetně šanonů a počítačů, a zkontrolovat, co tato služba fakticky (třikrát podtrhuji) dělá a na čí příkaz. A v případě jakéhokoliv porušení zákona (hlavně při zjištění práce pro politické strany a její exponenty) či při zjištění ekonomicky neefektivní práce by svrchu zmíněná Česká politická inspekce opět udělovala pokuty a vylučovala ze hry.
Výsledek by na sebe opět nedal dlouho čekat: velmi rychle bychom zjistili, že se bez této služby klidně obejdeme.
Obávám se ovšem, že to je hlavní důvod toho, proč se o její činnosti nesmíme nic konkrétního dozvědět.
A co říká Rochefoucauld k dnešku?
Některé věci jsou dokonalejší, dokud nejsou zcela dokonalé.
Některé věci jsou dokonalejší, dokud nejsou zcela dokonalé.