PÁTEČNÍ GLOSY
Prezident Klaus a premiér Špidla se budou muset dohodnout, kdo povede českou delegaci v Římě, kde se bude diskutovat o návrhu Evropské ústavy. Existuje starý dokument z doby normanského vpádu do Anglie, který podobný problém řeší natolik komplexně, že netřeba vymýšlet nic nového. Začíná totiž slovy: Vy, který nejste výše než my, slibujete nám, kteří nejsme níže než vy.....
Ta Hanka Marvanová dovede být pěkně protivná: teď zase připomíná spolustraníkům unionistům - deuistům, že republikový výbor jejich strany už dávno odsouhlasil usnesení, že letošní rozpočtový dluh musí být nižší než loňský a nesmí přesáhnout 100 miliard.
Ti unionisté, kteří ovšem nechtějí přijít o koryta, mají pro to elegantní vysvětlení: cifra 115 miliard dluhu rozpočtu je zavádějící, ve skutečnosti jde o 83 miliard, zbytek jsou splátky dluhů z minula.
Takže a dámy a pánové, ne aby vás napříště napadlo splátky bance a leasingové společnosti počítat mezi své celkové dluhy - to by bylo, řečeno slovy místopředsedy US - DEU Pelce, "lehce zavádějící".
Novou polemickou metodu jsem objevil v článku Jiřího Loewyho v dnešních Lidovkách v článku "Politik, který má vize, patří na psychiatrii", a který si bere za základ, na kterém je ukázána škodlivost vizí v politice, můj článek v tomtéž listu ze dne 9. září. Ale to je nezajímavé a nedůležité, zajímavá je metoda: Jiří Loewy totiž vyjmenovává významy slova vize - od optické halucinace, přeludu, přes setkání s nadpřirozenými bytostmi, neskutečnou věc, bytost uzavřenou ve snu, mámení smyslů, ke snům, chimérám, obsesi, blouznění a fatě morganě.
Není to krátký a špatný výčet, ale poněkud archaický, a tak pochopitelně chybějí v tomto výčtu ty významy, který má slovo vize dnes a zvláště v politice.
Takže díky za prima metodu, je výborná a lehce použitelná - dle této metody můžete třeba lehce polemizovat s autorem, který použije slovní spojení "vstříknul si perník", neboť jak každý přece ví, perník je pečivo s medem a kořením a vstřikovat jej nelze. Ještě jednou díky.
Velmi mne též pobavila následná pasáž z článku Terezy Brdečkové "Politik není nadčlověk", publikovaného ve včerejších Lidovkách:
"Miroslav Macek se naopak rád projížděl dvanáctkou mezi Újezdem a Malostranským náměstím a hlasitě telefonoval. Dodnes si nejsem jistá, jestli měly tyto cesty konkrétní ncíl, nebo mu jeho imagemakeři poradili, že občas není od věci chovat se lidově."
Pobavila mne jednak představa, kterak pendluji sem a tam z Újezdu na Malostranské náměstí a zpět - skutečnost byla ovšem mnohem prozaičtější, byť novinářsky proto nepoužitelná. Dle místa bydliště jsem dojížděl do Hlavní kanceláře ODS ve Sněmovní buď z Hůrky metrem k Andělu a pak tramvají na Malostranské a nebo od obchodního domu Máj opět na Malostranské námeští, a to dvaadvacítkou.
Další pobavení mně způsobila slovy článku navozená představa, že během těchto každodenníich cest jsem hlasitě telefonoval a telefonoval. Opak, opět ovšem novinářsky nezajímavý, je totiž pravdou: mobily nemám příliš rád a při vstupu do obchodů či dopravních prostředků je vypínám a jen čekám-li veledůležitou zprávu, ponechávám jej zapnutý.
Ale vůbec nejvíce mne pobavila zmínka o možných imagemakerech, kteří mi to poradili. Neboť imagemakeři, píáristé a podobná módní verbež je mi z duše protivná, nikdy jsem žádného nepoužil a nepoužiju a léta pořád a furt dokola tvrdím, že pod jejich zhoubným vlivem se nakonec všichni čeští politikové změní na Barbíny a Keny, omílající ušlechtilé pseudointelektuální žvásty, které nikoho z možných voličů nepopudí, jsouce bez chuti a bez zápachu. Mnozí konečně tak působí i dnes.
A poslední poznámka: ježdění metrem a tramvají v Praze nepokládám za lidovost, ale za racionální počínání, neboťt je až na výjímky nejrychlejším způsobem dopravy. Tou výjimkou bývá na kratší vzdálenosti chůze.
Jedinou nevýhodou této dopravy je ovšem to, že spousta spolucestujících je na štíru se základními hygienickými návyky a často příšerně páchne.
Sečteno, podtrženo: díky za pobavení, Terezo, ale věcně to byl pěkný blábol, že?
Půvabnou slovní hříčku mi zaslal pan Roman Stodůlka:
O smrti Udaje a Kusaje máme jen kusé údaje: našly se kusy Udaje a údy Kusaje.
Dnešní aforismus ( s díky P. Kosorinovi):
Mnoho lidí půjde proti proudu - ovšem až vyschne koryto.