PONDĚLNÍ GLOSY

Pokud odboráři pracují se stejnou kvalitou jako veršují, mělo by se jim ještě ubrat na platech. Neboť ústředním heslem sobotního protestu byl pokřik "Reforma s vládou v čele, dovede nás do prdele". Pro příště jim gratis navrhuji vylepšení veršů i zvukomalebnosti: "Reforma se Špidlou v čele, dovede nás do prdele".
Jenže to by zase neměli Špidlovi voliči moc pokřikovat, to spíše "Teď když máme, co jsme měli, do rachoty zvesela......"

Myslím, že nejrozumnějším a nejlepším řešením nehody herečky Chantal Poullainové je řešení, které navrhuje a připravuje: dohodne se s postiženou dvojicí na odškodném a její stíhání bude zastaveno. Ba ani řidičský průkaz bych jí neodebral, neboť jsem přesvědčen, že už si v budoucnu dá zatraceně pozor a šlo by tedy spíše o mstu než o výchovný trest.
Obávám se ovšem, že se najdou rovnostáři, kteří okamžitě začnou pokřikovat, že možnost takového řešení nahrává bohatým. Měli by však vysvětlit, čemu a komu by prospělo poslat herečku namísto svrchu řečeného řešení na pár let do vězení.

Za jednu z největších absurdit považuji povinné placení koncesionářského poplatku České televizi spoustou lidí, kteří se na její programy nikdy nedívají, neboť sledují Novu, Primu či zahraniční vysílání. Myslím, že v rámci shánění peněz do plýtvavého socialistického rozpočtu by ministr financí Sobotka měl zavést povinný nákup dálničních známek všemi občany, bez ohledu zdali dálnici používají či nikoliv. Také daň z nemovitostí by mohla platit pro všechny šmahem.
Jak rád bych konečně žil ve státě, v němž si budu moci svobodně, dle vlastního rozhodnutí nakoupit zboží a služby (včetně těch veřejných), které potřebuji či o které mám zájem a nebudu nucen neustále platit nejen za něco, co nepotřebuji, ale i za to, co mě obtěžuje, je mi protivné a nechci to.

V pátek mi přišla nabídka majoritního akcionáře Živnostenské banky UniCredito Italiano, že ode mne případně odkoupí moje akcie této banky. A nabízí solidní cenu 4.759.- Kč za jednu akcii.
Píšu to proto, že akcie této banky jsem si vybral v druhé vlně kuponové privatizace a připočtu-li k nabízené ceně peníze, které jsem získal prodejem akcií místního teplárenského podniku z vlny první a připomenu-li si dividendy, které moje matka dostává z a.s. Tabák, které na moji radu získala taktéž v kuponové privatizaci (o ceně akcíí nemluvě), mohu konstatovat, že při rozmyslném vyplňování kuponových knížek člověk mohl i solidně vydělat.
Odsuzování kuponové privatizace jedním šmahem tedy neberu, byť bych si i já dovedl kuponovou privatizaci představit mnohem méně byrokratickou, s méně mezerami, rychlejší a účinnější. Ale po bitvě.....

Policie zjistila, že při rozsáhlých kontrolních akcích na silnicích přibývá dopravních nehod. Jde o paradox jen zdánlivý, neboť většina řidičů není na silnicích pro nic za nic, ale proto, že někam na čas jede. A čím delší zdržení, tím větší spěch potom, o naštvání kvůli zdržení či pokutě, často za prkotinu, nemluvě.
Navrhují dopravní policii jiné řešení: namísto obligátní kontroly rychlosti se podstatně více zaměřit na příšerně přetížené a příšerně pomalé náklaďáky, které na středověkých silnicích vybuzují agresivitu i u beránčích povah, na staré křápy, které dávno nemají na silnicích co dělat a na řidiče, kteří jezdí bezohledně na opravdu nepřehledných a nebezpečných místech. Aut na silnicích by při důsledné kontrole jejich zatížení a stavu velmi rychle ubylo a ostatním řidičům by rychle poklesla hladina adrenalinu v krvi.
Vsadím se o co chcete, že účinek takovýchto kontrol by velmi efektivní. Nevěříte-li mi, rád Vás svezu v pátečním odpoledni na trase Praha - Hradec - Vamberk - Žamberk - Jablonné - Šumperk - Zábřeh, velmi rychle pochopíte, o čem mluvím.

Půvabný kamínek do mozaiky českého Kocourkova dodal nejpopulárnější politik Gross (Jan Jandourek v MF Dnes si konečně všiml, že je "dovedným technologem moci, ale jeho přínos zemi byl zatím mizivý"), když oznámil, že znění zákonů, obsažené ve sbírce zákonů, a tedy jedině platné, se ne vždy shoduje s tím, co poslanci odhlasovali. Při televizních šotech na toto téma jsem měl dokonce dojem, že jej tento příšerný socialistický šlendrián rozesmává. Také vysvětlení, že legislativa je tak komplikovaná a složitá, že jen ji v parlamentu správně přepsat a v tiskárně správně vytisknout, je velmi obtížné, mne dojalo: příště se tedy mohu vymlouvat, že legislativa je u nás tak komplikovaná a složitá, že absolutně nemohu při obvyklé lidské činnosti vědět, zda se ještě pohybuji na správné straně zákona. Jak bych také mohl, při takových zákonech?
Viz případ lidí, kteří prodávali nevyplněná, falešná (včetně razítka) maturitní vysvědčení, přičemž právníci se teď dohadují, zdali se podle českých zákonů vůbec dopustili něčeho trestného.
Ale připomínejme si stále zas a znova starou antickou moudrost: Nelíbí se vám zákony? Změňte zákonodárce. A pamatujme si ji až do voleb.

Zvláště bulvár si smlsává na tragedii, kdy cvičený pes, žijící delší čas v rodině, zabil rok a půl starou dcerku majitelů psa. první, co se v české kotlině ozvalo, byl samozřejmě návrh na zákaz, postih, zpřísnění, kontrolu....
A to bez ohledu na to, že nikdo ještě nezná všechny detaily případu a vždy platí, že na vině je nezodpovědný člověk. Prostě mám takový pocit, že tragedie se nestala tak, jak je nám líčena, a tento pocit mě v minulosti nikdy nezklamal. A tak si kladu otázky: Byla matka opravdu v tu chvíli u dítěte? Co způsobilo zkratovité jednání vycvičeného psa? Jak matka dítě před psem bránila?
A pokud bych neznal odpovědi alespoň na tyto otázky, rozhodně bych nevolal po restrikcích.

V sobotní MF Dnes vyšel velmi zajímavý článek tlumočníka a překladatele Zdeňka Zacpala k osmdesátinám Li - Kuang - Jaoa, muže, který učinil ze Singapuru pozoruhodný stát.
Zde jeden citát z článku:
Li-Kuang-Jao ostatně nechápe, proč tolik aktivistů, intelektuálů a politiků na Západě dělá rozruch kolem singapurského trestu smrti za vraždy a povinného léčení narkomanů a nevšímají si přitom vysoké míry kriminality ve svých vlastních zemích. Lidská práva pro násilníky, obchodníky s drogami, politické extremisty, notorické bezdomovce a recidivisty podle něho nevyváží hodnotu bezpečí a dostatek příležitostí pro realizaci bezúhonných lidí.

Zkuste si položit otázku, jak by asi hlasovali včera Švédové, kdyby po létech členství v EU dostali včera otázku, zda chtějí být členy EU, namísto otázky, zda chtějí společnou měnu Euro.
Osobně jsem přesvědčen, že by taktéž hlasovali proti členství v EU.
Včerejší rozhodnutí Švédů bude ovšem euromaniaky bagatelizováno, ironizováno, zesměšňováno a rychle ignorováno. Nehodí se jim totiž pranic do krámu.

Zítra opět vyjde v Lidovkách můj pravidelný článek, tentokrát na téma špatné četby v mládí a jejího vlivu na sobotní odborářskou demonstraci.