STŘEDEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka
US - DEU je rozčarovaná, neboť senátor Josef Zieleniec, kterého právě tato strana na své kandidátce vrátila do politiky (mimo jiné i příspěvkem půl milionu korun na jeho kampaň), se rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu na vlastní pěst a nikoliv na listině Unionistů.
Nechápu, proč se US - DEU diví. Vždyť Josef Zieleniec totéž udělal i v minulosti: pokud mu členství v politické straně či na kandidátce přinášelo prospěch, zůstával. Pokud ucítil, že by si setrváním mohl ublížit a nebo by musel začít intenzivně politicky pracovat, nakopl svoje kolegy a s bouchnutímk dveří odešel za lepším.
Vlastnost nechvalná, ale viditelná. US - DEU by udělala nejlépe, kdyby ten půlmilion na Josefu Zieleniecovi vymáhala soudně. Jistě by jej nevysoudila, ale soudní proces by krásně nasvítil jeho charakter - a to by za to stálo.
Nechápu, proč se US - DEU diví. Vždyť Josef Zieleniec totéž udělal i v minulosti: pokud mu členství v politické straně či na kandidátce přinášelo prospěch, zůstával. Pokud ucítil, že by si setrváním mohl ublížit a nebo by musel začít intenzivně politicky pracovat, nakopl svoje kolegy a s bouchnutímk dveří odešel za lepším.
Vlastnost nechvalná, ale viditelná. US - DEU by udělala nejlépe, kdyby ten půlmilion na Josefu Zieleniecovi vymáhala soudně. Jistě by jej nevysoudila, ale soudní proces by krásně nasvítil jeho charakter - a to by za to stálo.
Česko chce nabídnout na obnovu Iráku namísto peněz "expertní studie" a "studie proveditelnosti". No, proč ne, jen to nesmí být ten typ studií, které jsem jednou na jedné mezinárodní konferenci slyšel kritizovat bulharského delegáta: Vy nám za drahé peníze nabízíte rady, jako třeba, že je lépe bydlet ve vile s bazénem než na smetišti, namísto abyste u nás investovali.
Pavel Tigrid, jak se dozvídáme, odešel ze světa dobrovolně, neboť mu po mozkové mrtvici a s přibývajícími dny ubývaly fyzické i psychické síly. Myslím, že to od něj bylo moudré rozhodnutí. A stálo by za to konečně opět otevřít otázku eutanazie, aby lidé, které už prostě na světě nebaví žít, mohli odcházet ze světa důstojně i tehdy, nemají-li sílu vzít si život sami.
Náš příšerný pseudohumanismus si můžete ověřit v kdejaké léčebně dlouhodobě nemocných.
Náš příšerný pseudohumanismus si můžete ověřit v kdejaké léčebně dlouhodobě nemocných.
A dnešní citát ( opět s díky Pavlu Kosorinovi):
Dobré zkušenosti jsou drahé - ne každý si je může dovolit.
Dobré zkušenosti jsou drahé - ne každý si je může dovolit.
Na žádost mnohých přetiskuji můj včerejší text z Lidovek:
ODS se během podzimu pokusí svrhnout současnou vládu. Rozhodnutí vyvolat v poslanecké sněmovně hlasování o důvěře vlády již gremium ODS učinilo. O.K.
Že jde o nejslabší vládu od roku 1989 snad netřeba ani dodávat - ekonomické výsledky a stav správy státu hovoří samy za sebe. A že by si Česko konečně zasloužilo silnou většinovou vládu se silnou vizí, o které by politikové přesvědčili alespoň vlivné elity, když už ne půlstoletím reálného socialismu narušenou spoustu "pasažérů", vezoucích se bez toho, že by příliš přispívali k táhnutí, je také zřejmé.
Jenže: i kdyby se našli mezi příliš levicovými poslanci ČSSD jeden či dva, kteří nemohou své vládě přijít na jméno, neboť nedodává jejich pasažérským voličům do hub slibované pečené holuby, i kdyby se našli mezi pravicovějšími poslanci ČSSD jeden či dva, kterým nesedí premiér a jeho táboritské utopie, i kdyby se našli mezi poslanci ČSSD, nad nimiž hrozí v rámci vnitrostranického boje Damoklův meč kriminalizace za jejich privatizace a vládní zakázky v zemanovské éře, i kdyby se našli mezi poslanci US-DEU jeden či dva, kteří by si konečně připomněli, že se léta vydávali za nejliberálnější a nejpravicovější politickou elitu a dnes skončili jako levicoví přicmrdovači, i kdyby se našli mezi poslanci KDU - ČSL jeden či dva, u nichž hladina vyčuranosti a touhy být vždy u koryta, konečně alespoň trochu poklesla, nic to nezmění na tom, že by zákonitě nastal ten hlavní problém - a co dál?
Další slepenec pod staronovým Špidlou? Nebo menšinová vláda s hlasitě tichou podporou KSČM? Či se konečně rozhoupe vládní "pasažér" Gross a stane se vládním "strojvůdcem", který se pokusí se o nový, duhový ( tedy včetně ODS) slepenec, naplněn kompromisy tak, že se nehne z místa?
Nebo se dokonce podaří vyprovokovat nové volby, v nichž se opět objeví různé ty Cesty změny a Evropští demokraté a Zelení, aby pokud možno rozkouskovaly ještě více českou politickou scénu a v nichž pětina hlasů komunistům a nevalná volební účast opět budou jedinou jistotou? Nebo je snad řešením přesvědčivé vítězství ODS, které by pak stačil k vládnutí jediný koaliční partner, s nejvyšší pravděpodobností KDU -ČSL, která by si však dozajista okamžitě vzpomněla na svou vyděračskou minulost a dnes a denně hrozila položením vlády, pokud nebudou splněny její rozpočtové požadavky, směřující půochopitelně do rezortů jimi ovládaných?
Obávám se proto, že řešením pro ODS není plánovaný pokus o svržení vlády, byť by si okamžitý odchod velmi zasloužila.
Řešení vidím v dlouhodobé každodenní mravenčí práci na pravicové vizi české společnosti s pracovitostí a podnikavostí ve štítu, a také na přitáhnutí existujících pravicových elit k práci na této vizi, neboť nepřijmou-li ji tyto elity většinově za svou a nepomohou-li ji šířit a propagovat, většinově prosadit a hlavně uskutečnit se ji nepodaří.
Sbubnovat kvalitní lidi k práci na této vizi, nesložité, jasné, přímé a jít s ní do příštích řádných voleb s nemalou silou pravicových elit, jejich schopností ovlivňovat veřejné mínění a mediálně působit, v zádech, zdá se mi býti mnohem rozumnějším.
ODS se během podzimu pokusí svrhnout současnou vládu. Rozhodnutí vyvolat v poslanecké sněmovně hlasování o důvěře vlády již gremium ODS učinilo. O.K.
Že jde o nejslabší vládu od roku 1989 snad netřeba ani dodávat - ekonomické výsledky a stav správy státu hovoří samy za sebe. A že by si Česko konečně zasloužilo silnou většinovou vládu se silnou vizí, o které by politikové přesvědčili alespoň vlivné elity, když už ne půlstoletím reálného socialismu narušenou spoustu "pasažérů", vezoucích se bez toho, že by příliš přispívali k táhnutí, je také zřejmé.
Jenže: i kdyby se našli mezi příliš levicovými poslanci ČSSD jeden či dva, kteří nemohou své vládě přijít na jméno, neboť nedodává jejich pasažérským voličům do hub slibované pečené holuby, i kdyby se našli mezi pravicovějšími poslanci ČSSD jeden či dva, kterým nesedí premiér a jeho táboritské utopie, i kdyby se našli mezi poslanci ČSSD, nad nimiž hrozí v rámci vnitrostranického boje Damoklův meč kriminalizace za jejich privatizace a vládní zakázky v zemanovské éře, i kdyby se našli mezi poslanci US-DEU jeden či dva, kteří by si konečně připomněli, že se léta vydávali za nejliberálnější a nejpravicovější politickou elitu a dnes skončili jako levicoví přicmrdovači, i kdyby se našli mezi poslanci KDU - ČSL jeden či dva, u nichž hladina vyčuranosti a touhy být vždy u koryta, konečně alespoň trochu poklesla, nic to nezmění na tom, že by zákonitě nastal ten hlavní problém - a co dál?
Další slepenec pod staronovým Špidlou? Nebo menšinová vláda s hlasitě tichou podporou KSČM? Či se konečně rozhoupe vládní "pasažér" Gross a stane se vládním "strojvůdcem", který se pokusí se o nový, duhový ( tedy včetně ODS) slepenec, naplněn kompromisy tak, že se nehne z místa?
Nebo se dokonce podaří vyprovokovat nové volby, v nichž se opět objeví různé ty Cesty změny a Evropští demokraté a Zelení, aby pokud možno rozkouskovaly ještě více českou politickou scénu a v nichž pětina hlasů komunistům a nevalná volební účast opět budou jedinou jistotou? Nebo je snad řešením přesvědčivé vítězství ODS, které by pak stačil k vládnutí jediný koaliční partner, s nejvyšší pravděpodobností KDU -ČSL, která by si však dozajista okamžitě vzpomněla na svou vyděračskou minulost a dnes a denně hrozila položením vlády, pokud nebudou splněny její rozpočtové požadavky, směřující půochopitelně do rezortů jimi ovládaných?
Obávám se proto, že řešením pro ODS není plánovaný pokus o svržení vlády, byť by si okamžitý odchod velmi zasloužila.
Řešení vidím v dlouhodobé každodenní mravenčí práci na pravicové vizi české společnosti s pracovitostí a podnikavostí ve štítu, a také na přitáhnutí existujících pravicových elit k práci na této vizi, neboť nepřijmou-li ji tyto elity většinově za svou a nepomohou-li ji šířit a propagovat, většinově prosadit a hlavně uskutečnit se ji nepodaří.
Sbubnovat kvalitní lidi k práci na této vizi, nesložité, jasné, přímé a jít s ní do příštích řádných voleb s nemalou silou pravicových elit, jejich schopností ovlivňovat veřejné mínění a mediálně působit, v zádech, zdá se mi býti mnohem rozumnějším.