ÚTERNÍ GLOSY
Miroslava Macka
Politolog Benjamin Kuras použil v článku "Prezident Klaus jako kopací míč" (včerejší MF Dnes) hezký výraz pro skupinu lidí, která sice "donekonečna omílá svobodomyslně demokratické mantry, ale nedokáže vzít na vědomí, že v demokracii může někdy zvítězit i někdo, kdo se jim nelíbí" a která tu zůstala coby Havlovo dědictví: plkací třída.
Velmi výstižné.
Velmi výstižné.
Historik Jiří Hoppe zase ve včerejším článku "Jak vznikl dokument Dva tisíce slov" výstižně charakterizoval jednoho z dnes adorovaných osmašedesátníků Kriegla citací Otakara Poupa, vědce z Fysiologického ústavu, který byl při vzniku výše zmíněného dokumentu:
"Jednoho červnového rána (1968) volal Jan Brod, že mu telefonoval dr. Kriegel, že co jako je s vědci, že nic pro novou politiku nedělají. Dost mne to rozzlobilo, protože to byl právě Kriegel, který se moc ošíval, když jsem k němu přišel jako k předsedovi Národní fronty vyjednávat, aby nám dal zaregistrovat Svaz vědeckých pracovníků jako nezávislou organizaci. Předtím jsem se s ním setkal jen jednou jako s náměstkem ministra, když si mě předvolal v padesátých letech a zatraceně mě sjel za to, že se nedržím pravidel, která nám nařídili z Moskvy."
A další text článku: "Kriegel si zase pozval iniciátory manifestu na kobereček a strašlivě jim nadával."
Myslím, že je nejvyšší čas sundat brýle mámení nasazené v roce 1968 a podívat se na tehdejší komunistické papaláše zblízka, byť ztráta iluzí bolí.
Ale znovu a znovu opakuji: kdo to v padesátých letech dotáhl na komunistického funkcionáře, to nemohla být malá svině. A v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých jen o nemnoho menší.
"Jednoho červnového rána (1968) volal Jan Brod, že mu telefonoval dr. Kriegel, že co jako je s vědci, že nic pro novou politiku nedělají. Dost mne to rozzlobilo, protože to byl právě Kriegel, který se moc ošíval, když jsem k němu přišel jako k předsedovi Národní fronty vyjednávat, aby nám dal zaregistrovat Svaz vědeckých pracovníků jako nezávislou organizaci. Předtím jsem se s ním setkal jen jednou jako s náměstkem ministra, když si mě předvolal v padesátých letech a zatraceně mě sjel za to, že se nedržím pravidel, která nám nařídili z Moskvy."
A další text článku: "Kriegel si zase pozval iniciátory manifestu na kobereček a strašlivě jim nadával."
Myslím, že je nejvyšší čas sundat brýle mámení nasazené v roce 1968 a podívat se na tehdejší komunistické papaláše zblízka, byť ztráta iluzí bolí.
Ale znovu a znovu opakuji: kdo to v padesátých letech dotáhl na komunistického funkcionáře, to nemohla být malá svině. A v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých jen o nemnoho menší.
Máš-li problém, založ úřad - taková je česká praxe. Viz nový úřad, který zakládá ministerstvo zdravotnictví, Koordinační středisko transplantací. Je-li nezbytné koordinovat registry dárců, čekatelů na orgány i provedené transplantace, což jistě je, dovedu si na začátku 21. století představit modernější, elektronické metody (se zákonnou povinností poskytovat údaje a s omezeným přístupem do registru pro angažované) namísto úřadu, který sežere peněz, za které by bylo jistě hodně transplantací.
Na dluh si zvykl žít nejen stát, ale i české domácnosti - jen letos dosáhl počet úvěrů domácnostem 193 miliard korun.Obávám se navíc, že drtivá většina těchto peněz nejde na vzdělání dětí, zvýšení kvalifikace či zefektivnění chodu domácnosti, tedy neslouží k budoucím ziskům, ale je "prokonzumována".
Nedivme se pak, že stejné hospodaření socialistů spoustě lidí nejen nevadí, ale dokonce je vyžaduje.
Nedivme se pak, že stejné hospodaření socialistů spoustě lidí nejen nevadí, ale dokonce je vyžaduje.
Úterní Oscar Wilde:
Vlastní chyby nazýváme zkušeností.
Vlastní chyby nazýváme zkušeností.