ČTVRTEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka
Senát zamítl prezidentu Klausovi další tři kandidáty na ústavní soudce. Záminky k zamítnutí byly "ušlechtile prkotivé", hlavní záminku jejich zamítnutí ovšem stejně nikdo nevyslovil: antiklausovská koalice unionistů, lidovců a "nezávislých" si nenechala ujít jedinečnou a zřídkavou příležitost pokořit Klause.
Vláda očividně čeká na nějaký Atlantic Finanční trhy, který by jí vytrhl trn z paty: odsouhlasila sice nový, šestnáctitřídní mzdový tarif pro státní zaměstnance, ale o tom, kde na to vezme peníze, se bude radit až v září. Myslím, že nakonec rozhodne následovně: buď zruší spolu s novými tarify třinácté a čtrnácté platy, takže státním zaměstnancům přidá jen minimálně, nebo podlehne odborářům ve vládě i mimo ni a v rámci nezřetelného oživení v západní Evropě navýší předpokládané příjmy rozpočtu a tak tyto peníze škrtem pera "vyrobí".
Mimochodem, ne že by zrušení třináctých a čtrnáctých platů nebylo na místě - namísto toho by se konečně měl používat plat roční a zda se zaměstnanci se státem dohodnou na jeho rozdělení na dílů deset, dvanáct, čtrnáct či dvacet, je jejich věc.
Většina komentátorů se shoduje v tom, že za mizernou finanční situací podniků Václava Fischera může jeho "podnikatelský optimismus". Mají pravdu, jen by namísto této noviřeči měli použít staré dobré české slovo: velikášství.
Půl miliardy z rezervních fondů zdravotních pojišťoven chce vláda "proléčit" - myslení na zadní kolečka vskutku není silnou stránkou této vlády a solidní hospodaření už vůbec ne. Co všechno si ještě necháme líbit, než tuto vládu defenestrujeme!
Vláda odsouhlasila snížení počtu státních zaměstnanců o 34 tisíc do roku 2006. Zapomněla dodat, kolik jich za vlád socialistů přibylo a zapomněla na gottwaldovské heslo "34 tisíc do výroby", aby nám připomněla, jak socialistické sliby končí.
Á margo současných veder, která mnozí vydávají za důsledek ekologické nekázně lidstva, nabízím citát z knihy Paula Johnsona Dějiny 20. století:
Znečištění rasy byla poměrně běžná obsedantní představa v době Hitlerova mládí, asi tak jako znečišťování prostředí se stalo obsesí 70. a 80. let. Jako pozdější ekologové se někteří lidé tehdy domnívali, že se rasové znečištění šíří neobyčejně rychle, že hrozí světová katastrofa, a že potrvá dlouho, než se směr vývoje obrátí, i kdyby se příslušná opatření provedla okamžitě.
Znečištění rasy byla poměrně běžná obsedantní představa v době Hitlerova mládí, asi tak jako znečišťování prostředí se stalo obsesí 70. a 80. let. Jako pozdější ekologové se někteří lidé tehdy domnívali, že se rasové znečištění šíří neobyčejně rychle, že hrozí světová katastrofa, a že potrvá dlouho, než se směr vývoje obrátí, i kdyby se příslušná opatření provedla okamžitě.
A Oscar Wilde?
Blbci pokládají otázky na které moudrý člověk nemůže odpovědět.
Blbci pokládají otázky na které moudrý člověk nemůže odpovědět.