ČTVRTEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka
V době, kdy česká vláda a zvláště ministr zahraničí Svoboda trpí chronickým záchvatem evropskounijního vlezdoprdelizmu, v Evropské unii nadšení z jejího rozšíření mezi obyvateli klesá a klesá, momentálně na 46%. V některých státech je souhlas s rozšířením EU ještě podstatně menší, například ve Francii je přímo odmítá 54 % lidí.
Přímá demokracie se ovšem v Evropě v tomto případě najednou pranic nenosí - nikde ve stávajících státech EU neproběhne o rozšíření referendum, za občany rozhodnou "moudře" parlamenty.
Je to paradoxní: část lékařů, tedy stavu, který všude na světě představuje velký reservoir pravice, v Česku levičácky stávkuje za přisypání do žlabu, namísto aby demonstrovala za reformu zdravotnictví, která by ve svém konečném důsledku přinesla zákonitě i vyšší příjmy schopným a kvalitním lékařům.
Jsme holt po uši v postkomunizmu.
Často používám příměr o "prožraných penězích", že to však v Česku funguje doslova, jsem doposud netušil. Nyní však vyšlo najevo, že jen za potraviny jsme utratili v dubnu letošního roku oproti dubnu roku předcházejícího o deset procent více peněz.
Většina lidí však trvale protestuje proti tomu, že by si měli připlácet na běžné léky, že by si měli šetřit na důchod, že by prostě měli myslet na zadní kolečka, neboť prý na to nemají.
I mají, chce to jen tolik nežrat.
A co podotýká k dnešní stávce ze záhrobí Oscar Wilde?
Kdyby nás bohové chtěli potrestat, vyslyšeli by naše modlitby.