STŘEDEČNÍ GLOSY

Není většího důkazu, že parlamentem vždy dramaticky schvalovaný návrh státního rozpočtu je jen přesným součtem zcela nepřesných čísel, než je vývoj letošního rozpočtu.
Sněmovna schválila na letošní rok schodek ve výši 118.8 miliard korun. Schodek ke konci května, tedy za pouhých pět měsíců, však činí již 74.6 miliard, přičemž je letitým pravidlem, že největší propad rozpočtu nastává koncem fiskálního roku.
Sečteno, podtrženo: reálný vývoj rozpočtu se pranic neodvíjí od zbožných přání vlády a vládních poslanců, ale od ekonomických zákonů. Při socialistické vládě a socialistickém zákonodárství pak může a musí být výsledek rozpočtu jen a jen socialistický. Zlepšení pak nemůže nastat jiným návrhem rozpočtu, ale jinou, nesocialistickou vládou.

A tak jsem s potěšením kvitoval, že ve zdravotnictví se produktivita práce zvýšila jen za poslední rok o 15%, ve státní správě o 12% a ve školství dokonce o 17%! Vynikající výsledky! Svět musí zkoprnělý sedět na zadku.
Jak jsem na to přišel? Podle nárůstu platů za poslední rok. Vždyť jak jinak by to mohlo být? Přece nikdo nikomu nepřidá plat, aniž by se změnily pracovní výsledky, jen tak, na dluh....

Moc by se mi líbil systém, kdy bych ze svých daní neplatil státní správu a veškeré požadavky na ni - vydání pasu, přihláška auta, povolení k držení zbraně, zápis do katastru, atd, atd bych platil přímo. Bylo by to velmi spravedlivé, každý by totiž platil jen za to, co skutečně potřebuje, co skutečně čerpá.
Obávám se však, že takhle to ministr financí Sobotka nemyslí, když navrhuje zvýšení různých těch poplatků a kolků.
Určitě to dopadne tak, že daně zůstanou a nové poplatky se zavedou a stávající zvýší.
Já protestovat mohu, ovšem těm, kteří dostali v minulém roce od státu k platu přidáno tu 17%, tu 15%, tu12%,aniž lépe a více pracovali, by se to mělo velmi líbit, neboť kde by jinak vzal stát na jejich platy peníze?Opovažte se protestovat byť jen jediným slovem!

Vůbec mě nevadí happening, který uspořádali autoři Českého snu s otevřením fiktivního hypermarketu, aby tak zmapovali českou náturu na počátku 21. století.
Zvláště, kdyby tak učinili za své a pak se (s patřičným podnikatelským rizikem) snažili výsledky své zajímavé práce prodat.
Vadí mi však, že na to získali od ministra kultury nemalý grant.
Takže příště: za své.

Dejte si, prosím, do souvislosti tyto dvě informace z "causy Bobošíková": "Státní zástupce může z vlastní pravomoci podnět odložit, ale jen v případě, že nic v podnětu nesvědčí pro podezření z porušení trestního zákona, nebo v případě, že podnět není smysluplný", prohlásila státní zástupkyně pro Prahu 10 V. Nováková. Tatáž státní zástupkyně též říká: " Podavatelka podnětu Kučerová se dostavila na obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 loni 4. června s písemným podnětem. O den později jí na tomto úřadě pomohli s právním upřesněním podnětu."
Nabízí se tedy logická otázka: nepomohlo státní zastupitelství "upřesnit podnět" tak, aby byl "smysluplný" a nemusel být proto zamítnut?
Hlídací psi demokracie by měli rychle vypátrat, kdo ze zaměstnanců státního zastupitelství pomáhal "upřesňovat podnět", v čem spočívalo ono "upřesnění" a proč tak učinil.
Jinak se záhy dočkáme toho, že z herdy do zad, kterou uštědříme příteli, když mu zaskočí třešeň, udělá "upřesňovač" na státním zastupitelství "vypuzení plodu" se sazbou mnoha let.

Moc by mě zajímalo, kdo zavinil "pomalý soudní proces", za který všichni zaplatíme ústecké romské rodině Červeňákových, která se soudila s městem, neboť po jejich odjezdu na Slovensko v roce 1993 (cestu hradilo město) a brzkém návratu jim nevrátilo původní (dle města "vybydlené" byty), ale náhradní byty jim přidělilo až po zásahu ještě Havlovy preztidentské kanceláře.
Vláda rozhodla o této náhradě, aby se vyhnula procesu u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Viníků nemůže být tolik: soud (tedy konkrétní soudce či soudcové) tohoto případu nebo některý z klientů (město, rodina Červeňákových, nebo jejich advokáti), zdržující - možná záměrně - proces.

Dostal jsem včera zajímavý mail, který polemizuje s mými názory a s mým viděním světa, což vždy kvituji s potěšením, neboť mne opravdu těší, když svými texty "donutím" někoho přemýšlet, a to bez ohledu na to, zda se mnou pak souhlasí či nikoliv. Na tomto mailu mne však nejvíce zaujalo oslovení, které znělo: Milý a od normálního života naprosto odtržený pane Macku" a v dalším textu mi bylo vytčeno, že vůbec netuším, kolik vydělá pracující člověk a jaké jsou potřeby a tudíž náklady na alespoň trochu slušný život na počátku 21. století.
Zaujalo mne to proto, že celým mailem se jako červená nit táhne názor, že člověk, který je ve svém podnikání či práci úspěšný a je movitější než většina (a chudší oproti menšině), je naprosto odtržený od normálního života.
Obávám se, že pokud občanům konečně nedojde, že k normálnímu životu patří také rozdíly v úspěšnosti, rozdíly v životním štěstí a tudíž rozdíly sociální, bude stále etalonem normálnosti socialistické rovnostářství na velmi nízké úrovni.
A pokud se týká osočení, že vůbec netuším, kolik vydělává pracující člověk? Žiju na malém městě a vím, kolik vydělává místní pokladní v samoobsluze, kolik místní řidič autobusu, kolik místní instalatér i doktor, kolik ředitel banky i majitel místní továrny, kolik činí důchod mé matky. Vím také, kolik vydělává můj přítel zpěvák, přítel řidič tramvaje, přítel ředitel nadnárodního koncernu a kolik vydělávám já - všichni pracující. A je to pěkně široká škála výdělků - tak jak to v kapitalismu má být.

Předseda branně - bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny, jménem Titz, tuším, při včerejší rozhlasové debatě prohlásil, že byl velmi překvapen demisí ministra obrany Tvrdíka, neboť s ním chtěli ve výboru diskutovat, zda mu přiklepnou příští rok na obranu namísto plánovaného 1.9% HDP třeba 2.1% nebo 2.08 % a tu, zrovna když s kolegy z výboru vystupovali v Bratislavě z letadla, neboť letěli družebně navštívit stejný výbor slovenský, se dozvěděli o jeho demisi.
Škoda, že v besedě nepravil, že příští rok začnou vehementně šetřit rozpočtové peníze hlavně u sebe a na družební návštěvy, které jsou tradičně na dvě věci, totiž na nic a na h......, přestanou jezdit a létat.
Nejsou to sice velké peníze, ale i miliarda se skládá z jednotlivých korun.

Moje zkušenost s Čechy, pracujícími již v Evropě zvané západní (nepočítám-li našince u EU v Bruselu) je jednoznačná: jejich hlas zní unisono "Proč do té Unie lezete?"
Možná, že namísto přiblblých reklamních televizních šotů o supervýhodách členství v EU by mohla televize ( nebo alespoň noviny) přinést rozhovory s těmito lidmi, oplývajícími praktickými každodenními zkušenostmi.
Také průzkumy veřejného mínění, zda jsou dnes lidé v západní Evropě s žitím v EU spokojeni či by dnes hlasovali v referendech jinak, tedy proti vstupu, se před naším referendem určitě nedozvíme.