PÁTEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
A tak jsem včera poprvé - na naléhání lepší poloviny manželů Mackových, abych si něco tak příšerně blbého, až je to půvabné, jako jsou hrané scénky na Nově, lákající voliče k podpoře vstupu do Evropy v nadcházejícím referendu, rozhodně nenechal ujít - konečně jednu shlédl.
Snažila se mne a ostatní diváky "laskavým humorem" přesvědčit, že vstupem do Evropy bude moci každý studovat na kterékoliv vysoké škole, včetně Oxfordu, prostě kde se mu zlíbí.
I zjistil jsem, že si ze mne žena udělala legraci a vůbec mi předem neřekla, že jde o akci euroskeptiků ba přímo euronenávistníků, kteří tímto inteligentním způsobem odrazují lidi od vstupu do EU.
Chytré.
Snažila se mne a ostatní diváky "laskavým humorem" přesvědčit, že vstupem do Evropy bude moci každý studovat na kterékoliv vysoké škole, včetně Oxfordu, prostě kde se mu zlíbí.
I zjistil jsem, že si ze mne žena udělala legraci a vůbec mi předem neřekla, že jde o akci euroskeptiků ba přímo euronenávistníků, kteří tímto inteligentním způsobem odrazují lidi od vstupu do EU.
Chytré.
Předchozí glosa ve mně asociačně vybavila krásné, moudré, staré české přísloví: Pošli osla do Paříže, komoň z něho nebude.
Podivnou manýrou současného Česka je kriminalizování kde čeho. Viz moderátorka Novy Jana Bobošíková, která strávila šest hodin u výslechu na policii, neboť ji kdosi udal, že "šířila poplašnou zprávu a pomlouvala a hanobila skupinu obyvatel", neboť prý v Sedmičce tvrdila, že KDU - ČSL chystá restituci církevního majetku, že se spolčuje s komunisty a že se strana paktuje se Sudetoněmeckým landsmanšaftem.
Připomíná mi to ještě nesmyslnější "podání vysvětlení", které jsem před delším časem absolvoval na pražské policii, neboť mne jakýsi v Německu žijící Čech udal, že hanobím rasu, neboť jsem v jednom článku napsal, že někteří lidé v ODS by byli rádi, kdybych sice v ODS dále pracoval, ale nebyl vidět a svoje názory a nápady nenesly moje jméno, já ovšem že černocha nikomu dělat nebudu.
A policie, namísto aby toto psychopatické udání hodila do koše, fakt okrádala o čas mne i sebe.
Také Špidlu a spol. by policie promptně mohla obvinit z podvodu, vedoucímu k nemalému prospěchu, neboť se dostali ke svým dnešním korytům zásluhou slibů, o nichž museli předem vědět, že jsou nepravdivé.
Připomíná mi to ještě nesmyslnější "podání vysvětlení", které jsem před delším časem absolvoval na pražské policii, neboť mne jakýsi v Německu žijící Čech udal, že hanobím rasu, neboť jsem v jednom článku napsal, že někteří lidé v ODS by byli rádi, kdybych sice v ODS dále pracoval, ale nebyl vidět a svoje názory a nápady nenesly moje jméno, já ovšem že černocha nikomu dělat nebudu.
A policie, namísto aby toto psychopatické udání hodila do koše, fakt okrádala o čas mne i sebe.
Také Špidlu a spol. by policie promptně mohla obvinit z podvodu, vedoucímu k nemalému prospěchu, neboť se dostali ke svým dnešním korytům zásluhou slibů, o nichž museli předem vědět, že jsou nepravdivé.
Po ministru Tvrdíkovi si na staré české přísloví "Spolu chyceni, spolu pověšeni" vzpomněl i vicepremiér Mareš, který též zvažuje možnost využít krácení rozpočtu k tomu, aby opustil vládní smečku.
Tuto neděli proběhne mimořádný sjezd německých vládnoucích socialistů, který má rozhodnout kruciální otázku, zda nastartovat nezbytné reformy kdysi tolik obdivovaného, dnes už však zcela prožraného německého "sociálního státu a nebo pokračovat v socialismu až k hořkému konci. Vsadil bych si na pokračování socialismu. Nevěřím totiž, že by se rozpolcení němečtí socialisté tolik lišili od rozpolcených socialistů českých, u nichž také nakonec převládne odborářská levice.
Mimochodem, oproti roku 2001 si v Česku nejvíce polepšili důchodci: čistý příjem české domácnosti se vyšplhal v průměru na 7762 korun čistého na osobu, čistý příjem domácnosti důchodců pak na 7172 korun na osobu, což je navýšení o 400 korun. A víte proč se tak stalo? Protože ve volebním roce 2002 došlo k navýšení důchodů, které přesáhlo navýšení ekonomiky.
Může existovat lepší příklad korupce?
Může existovat lepší příklad korupce?
Spousta čtenářů těchto glos se mne ptá na glosu o vstupu do Evropské unie, kterou jsem před 14 dny publikoval v Lidových novinách, která jim však z různých důvodů unikla.
Snad se na mne LN nebudou zlobit, když ji zde dodatečně a znovu opublikuji. Zde je.
Zhruba měsíc před dnem, v němž se máme v referendu rozhodnout, zda vstoupíme do Evropské unie či nikoliv, zahájil prezident Klaus diskusi politiků o tom, kterým směrem by se české ruce měly po našem vstupu do EU snažit pootáčet kormidlem její příští politiky a jejího příštího vývoje.
Již první diskuse zcela předvídatelně ukázala, že představy o směrování politiky EU po jejím rozšíření jsou velmi rozdílné, od tradičně socialisticky centristických a kolektivistických až po pravicově liberální.
Vstup do EU příštího roku se ovšem pokládá již v podstatě za rozhodnutý, za samozřejmý, neoddiskutovatelný. Což je velká chyba.
Neboť zaprvé: před touto diskusí neproběhla zásadní diskuse na téma, zdali evropské mocnosti vůbec kdy nechají vyvinout se Evropskou Unii směrem, který by nevyhovoval jejich zájmům. A zájmy velmocí a Česka (zrovna tak jako dalších malých strátů) zdaleka ne vždy jsou a hlavně budou totožné. Zkušeností s tím máme za léta více než dost.
A za druhé: osobně jsem léta pracoval ve skupině evropských euroskeptických politiků, která vypracovávala konkurenční projekt fungování současné EU. Projekt, který bych výstižně nazval Evropská unie á la carte. Tedy model, v němž veškeré aktivity, které lze dělat společně, jsou nabídnuty členským zemím a ty si z tohoto menu společných aktivit vyberou ty, na které jsou připraveny, které společně dělat chtějí a které pokládají pro sebe za užitečné a výhodné. Žádný dnešní "balíček s přívažky", lidově řečeno, kdy máte ke svíčkové či kotletkám též přibalený bůček, olezlé dršťky a pár kostí, o které momentálně nemáte zájem, ale zakoupit můžete jen celek.
Byl to projekt promyšlený, kvalitní, liberální, vzhledem k tehdejší postupující socializaci evropských vlád a jejich politiky a k byrokratizaci evropských unionistických struktur bohužel předem odsouzený k nezdaru.
Avšak návrat zpět k tomuto liberálnímu modelu EU možný je, ač velmi, velice obtížný, neboť za socialistických vlád jsme nejen u nás spoustu těch přívažků již převzali, u nás dokonce dávno před referendem, tedy před rozhodnutím, zda vůbec ten nabízený evropský "balíček s přívažky" chceme, potřebujeme a tedy zakoupíme.
Podmínkou tohoto návratu je ovšem volební porážka socialistických "plánovačů společných zítřků" ve většině evropských zemí, zvláště v těch velkých. Což ovšem není předpoklad v toku času nemožný.
Osobně proto budu v referendu hlasovat proti současnému vstupu Česka do současné Evropské unie.
A rozhodně se nenechám zblbnout dnešní osudově znějící, falešnou, nepravdivou propagandou "Teď nebo nikdy". Vyčkat věcí příštích, neunáhlovat se, lépe si něco načasovat a nepřijímat poníženě vnucované zbytečné přívažky, kterých je pak obtížno se zbavit, se totiž velmi vyplácí. V životě jako v politice.
Snad se na mne LN nebudou zlobit, když ji zde dodatečně a znovu opublikuji. Zde je.
Zhruba měsíc před dnem, v němž se máme v referendu rozhodnout, zda vstoupíme do Evropské unie či nikoliv, zahájil prezident Klaus diskusi politiků o tom, kterým směrem by se české ruce měly po našem vstupu do EU snažit pootáčet kormidlem její příští politiky a jejího příštího vývoje.
Již první diskuse zcela předvídatelně ukázala, že představy o směrování politiky EU po jejím rozšíření jsou velmi rozdílné, od tradičně socialisticky centristických a kolektivistických až po pravicově liberální.
Vstup do EU příštího roku se ovšem pokládá již v podstatě za rozhodnutý, za samozřejmý, neoddiskutovatelný. Což je velká chyba.
Neboť zaprvé: před touto diskusí neproběhla zásadní diskuse na téma, zdali evropské mocnosti vůbec kdy nechají vyvinout se Evropskou Unii směrem, který by nevyhovoval jejich zájmům. A zájmy velmocí a Česka (zrovna tak jako dalších malých strátů) zdaleka ne vždy jsou a hlavně budou totožné. Zkušeností s tím máme za léta více než dost.
A za druhé: osobně jsem léta pracoval ve skupině evropských euroskeptických politiků, která vypracovávala konkurenční projekt fungování současné EU. Projekt, který bych výstižně nazval Evropská unie á la carte. Tedy model, v němž veškeré aktivity, které lze dělat společně, jsou nabídnuty členským zemím a ty si z tohoto menu společných aktivit vyberou ty, na které jsou připraveny, které společně dělat chtějí a které pokládají pro sebe za užitečné a výhodné. Žádný dnešní "balíček s přívažky", lidově řečeno, kdy máte ke svíčkové či kotletkám též přibalený bůček, olezlé dršťky a pár kostí, o které momentálně nemáte zájem, ale zakoupit můžete jen celek.
Byl to projekt promyšlený, kvalitní, liberální, vzhledem k tehdejší postupující socializaci evropských vlád a jejich politiky a k byrokratizaci evropských unionistických struktur bohužel předem odsouzený k nezdaru.
Avšak návrat zpět k tomuto liberálnímu modelu EU možný je, ač velmi, velice obtížný, neboť za socialistických vlád jsme nejen u nás spoustu těch přívažků již převzali, u nás dokonce dávno před referendem, tedy před rozhodnutím, zda vůbec ten nabízený evropský "balíček s přívažky" chceme, potřebujeme a tedy zakoupíme.
Podmínkou tohoto návratu je ovšem volební porážka socialistických "plánovačů společných zítřků" ve většině evropských zemí, zvláště v těch velkých. Což ovšem není předpoklad v toku času nemožný.
Osobně proto budu v referendu hlasovat proti současnému vstupu Česka do současné Evropské unie.
A rozhodně se nenechám zblbnout dnešní osudově znějící, falešnou, nepravdivou propagandou "Teď nebo nikdy". Vyčkat věcí příštích, neunáhlovat se, lépe si něco načasovat a nepřijímat poníženě vnucované zbytečné přívažky, kterých je pak obtížno se zbavit, se totiž velmi vyplácí. V životě jako v politice.
Dnešní MF Dnes si všímá letitého ústupu nářečí, který desetiletí pomalu ale jistě urychluje rozhlas a televize. Což mi připomnělo podivuhodné nářečí Zábřežáků, kteří, ač v oblasti hornohanáckých nářečí, mluvili zásluhou silné německé menšiny asi takto:
Šnelcuk se nám vyglajzoval direkt ve štaci, všechny cajtunk vo tom psaly, že si vechsle zvechlosvali, ajznboňáci.
Šnelcuk se nám vyglajzoval direkt ve štaci, všechny cajtunk vo tom psaly, že si vechsle zvechlosvali, ajznboňáci.
A dnešní Oscar Wilde: Žijeme v době, kdy jedinou nezbytností jsou zbytečnosti.