STŘEDEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Odboráři v atomových elektrárnách Dukovany a Temelín se chystají stávkovat, neboť zaměstnavatel chce pracovat efektivněji a plánuje propuštění části zaměstnanců. Naplňují tak beze zbytku půlku Gottwaldova heslo "Ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy" , přičemž si určitě neuvědomují, že nebýt trvalého zefektivňování výroby v toku času (což spolu vždy nese potřebu méně pracovníků, čímž se uvolní pracovní síla na další činnosti), neexistovala by dnes žádná atomová elektrárna a museli by se živit obděláváním úhoru zašpičatělým dřevem.
Cyril Svoboda odpověděl na dotaz České televize, co říká tomu, že si Vladimír Špidla zve sociálnědemokratické poslance po jednom na soukromé přesvědčování, aby volili Sokola, následovně: "Je to projev úcty k poslancům".
To, že se ho televize okamžitě nezeptala, proč se tedy před pár dny titíž poslanci dozvídali návrhy téhož Špidly púouze a jedině z medií, nepokládám ze strany ČT za politickou korektnost, ale hrubou neprofesionalitu.
U Cyrila Svobody pak jeho odpověď na položenou otázku opět přidává další důkaz o jeho diagnóze - "nevyléčitelná žvanivost".
To, že se ho televize okamžitě nezeptala, proč se tedy před pár dny titíž poslanci dozvídali návrhy téhož Špidly púouze a jedině z medií, nepokládám ze strany ČT za politickou korektnost, ale hrubou neprofesionalitu.
U Cyrila Svobody pak jeho odpověď na položenou otázku opět přidává další důkaz o jeho diagnóze - "nevyléčitelná žvanivost".
Hana Marvanová ve včerejším Radiožurnálu prohlásila, že US - DEU navrhuje dvoukolovou přímou volbu prezidenta, aby byl prezident zvolen nadpoloviční většinou voličů.
Což je pitomost, neboť dvoukolová volba nic takového nezaručuje. Jen to, že prezident bude zvolen nadpoloviční většinou zúčastněných voličů. A to je zatracený rozdíl, Hanálko.
Což je pitomost, neboť dvoukolová volba nic takového nezaručuje. Jen to, že prezident bude zvolen nadpoloviční většinou zúčastněných voličů. A to je zatracený rozdíl, Hanálko.
Konečně jsem sesumíroval veškeré doklady, ověřené opisy dokladů a ověřené překlady opisů dokladů, které jsou v tomto státě zapotřebí k tomu, aby zde mohl být zaregistrován můj sňatek s cizinkou, který se navíc konal mimo území Česka.
A tak jsem se vydal na matriku v místě bydliště, abych sepsal supliku ke zvláštní matrice do Brna, která jako jediná ve státě takové pošetilosti a vymyšlenosti, nabourávající zaběhnutý řád, registruje a zdezúředňuje s tím, že ty hlady papírů snad budou stačit.
Asi by stačily, ale vyskytl se jiný problém.
Hnusně jednoduší Švýcaři na základě zaslaného oddacího listu v angličtině vyřídili celou věc velice hbitě, zaregistrovali sňatek ve Švýcarsku a na pražské ambasádě vydali manželce nové dokumenty. A protože manželka si přála ponechat též svoje původní jméno (pod nímž byla léta známá a které je pro cizince lehčeji vyslovitelné), veškeré dokumenty jsou logicky vystavené na jméno Jana Bloch - Macek ( dle vzoru Charlotte Guarrige - Masaryk).
Český zákon ovšem z nepochopitelných důvodů nic takového neumožňuje. V Česku musí totiž být na prvním místě jméno získané (proč, nikdo mi nevysvětlil) a navíc v počeštělé formě, takže by se zde tedy moje paní musela jmenovat Jana Macková - Blochová, možná by jí povolili i Jana Macek - Blochová ( Kubáncům, Španělům a Portugalcům to prý v takové formě povolují), ale spíš ne.
Ještě jednou možností je dohodnout se, že převezmu jméno manželčino a budu se tedy jmenovat Bloch - Macek, ale nejsem si jist, jestli bych se pak nemusel jmenovat Bloch - Bloch. Ne, že by mě to vadilo, stejně mi ve světě říkají buď Herr Bloch, Mesjé Bloš a sem tam také Mister Máček, ale dovedete si představit toho následného papírování při výměně těch všemožných dokumentů a listin, které člověka provázejí životem?
Páni poslancové, zkuste se podívat na tento zákon ještě jednou a trochu liberálnějšíma očima a připravte jeho novelu, která umožní, aby se moje paní mohla jmenovat na celém světě stejně, když už je ta globalizace. Do té doby jsem se rozhodl, že budu ženatý jen ve Švýcarsku, ale tady zůstanu svobodný. Což má také svoje výhody.
A tak jsem se vydal na matriku v místě bydliště, abych sepsal supliku ke zvláštní matrice do Brna, která jako jediná ve státě takové pošetilosti a vymyšlenosti, nabourávající zaběhnutý řád, registruje a zdezúředňuje s tím, že ty hlady papírů snad budou stačit.
Asi by stačily, ale vyskytl se jiný problém.
Hnusně jednoduší Švýcaři na základě zaslaného oddacího listu v angličtině vyřídili celou věc velice hbitě, zaregistrovali sňatek ve Švýcarsku a na pražské ambasádě vydali manželce nové dokumenty. A protože manželka si přála ponechat též svoje původní jméno (pod nímž byla léta známá a které je pro cizince lehčeji vyslovitelné), veškeré dokumenty jsou logicky vystavené na jméno Jana Bloch - Macek ( dle vzoru Charlotte Guarrige - Masaryk).
Český zákon ovšem z nepochopitelných důvodů nic takového neumožňuje. V Česku musí totiž být na prvním místě jméno získané (proč, nikdo mi nevysvětlil) a navíc v počeštělé formě, takže by se zde tedy moje paní musela jmenovat Jana Macková - Blochová, možná by jí povolili i Jana Macek - Blochová ( Kubáncům, Španělům a Portugalcům to prý v takové formě povolují), ale spíš ne.
Ještě jednou možností je dohodnout se, že převezmu jméno manželčino a budu se tedy jmenovat Bloch - Macek, ale nejsem si jist, jestli bych se pak nemusel jmenovat Bloch - Bloch. Ne, že by mě to vadilo, stejně mi ve světě říkají buď Herr Bloch, Mesjé Bloš a sem tam také Mister Máček, ale dovedete si představit toho následného papírování při výměně těch všemožných dokumentů a listin, které člověka provázejí životem?
Páni poslancové, zkuste se podívat na tento zákon ještě jednou a trochu liberálnějšíma očima a připravte jeho novelu, která umožní, aby se moje paní mohla jmenovat na celém světě stejně, když už je ta globalizace. Do té doby jsem se rozhodl, že budu ženatý jen ve Švýcarsku, ale tady zůstanu svobodný. Což má také svoje výhody.