PONDĚLNÍ GLOSY

Sleduji kosmonautiku velmi intenzivně od konce padesátých let a prožíval jsem také velmi intenzivně všechny její úspěchy i tragedie. S přibývajícími léty jsem však došel k názoru, že se ničím neliší od ostatní lidské činnosti: v gruendnerských počátcích je nutno zaplatit nemalou daň z poznávání, pak nastává období, kdy jen občasná tragedie připomene obtížnost a rizika úkolů, aby posléze nastalo období uspokojení a rutiny (že se obor dostal do tohoto stadia lze lehce rozpoznat podle absolutního nezájmu laické veřejnosti). A uspokojení a rutina, přinášející logicky rutinní až laxní práci pak způsobuje, že se přihodí náhlá, nečekaná tragedie, podobná té včerejší.
Pokryvačští mistři o tom vědí své a proto vtloukají učňům do hlav již od prvopočátku zásadu, že není nic nebezpečnějšího, než nabýt na střeše rutiny a falešného dojmu, že se člověku už nikdy nemůže nic stát. Také statistiky dopravních nehod dokazují totéž a majitelé velkých firem s manažery léta a léta ve funkcích by také mohli přidat svoje zkušenosti.
Jen někteří učni, některé firmy a někteří majitelé to neberou v potaz.

Nic necharakterizuje Václava Havla a jeho čtyři prezidentská období ve dvou státech lépe, než dvě věty jeho první manželky Olgy, které řekla příteli Josefu Topolovi po prvním roce Havlova panování:"On tu funkci zbožňuje! Nikdy se jí nevzdá."
Troufám si tvrdit, že roli vlídného a moudrého vladaře, který je neustále na jevišti v záři reflektoru, roli, kterou si sám přidělil, podřizoval vše.
Svět ji přijmul za realitu. Občané Česka naštěstí už méně.

"Mrzí mne, že náš národ je tak zapšklý," postěžoval si autor červeného srdce nad Hradem, Jiří David, při čekání s ostatními na prezidenta, který prý měl srdce zhasnout.
Nabízím jiné vysvětlení reakce národa: "Má vkus a nenahlíží na každou sračku jako na umění".

Zakladatel televizní stanice CNN a končící manažer společnosti AOL Time Warner Ted Turner oznámil meziroční propad hospodářského výsledku společnosti o téměř sto miliard dolarů. Což jsou téměř 3 biliony korun.
Porovnejte si tento meziroční propad jedné společnosti s hrubým domácím produktem Česka a pak se zamyslete nad reálným vlivem našeho státečku na světové dění. Havel, nehavel.

Rozbor nákladů plánované stavby dálnice D 47 izraelskou firmou Housing and Construction, kterou vybrala Zemanova vláda bez výběrového řízení, ukazuje všeliké podivuhodnosti.Například zisk, který činí 14.6 % stavebních nákladů, nebo částku 1.1 miliardy korun neurčitých finančních nákladů.
Vzhledem k systému výběru bych se nebál tipnout, na co je tato suma určena.

Jeden z prezidentských kandidátů, diskutovaným stranami vládní koalice, Josef Jařab, řekl tisku: "S překvapením čtu noviny, nabídku jsem nedostal".
Jeden z vyjednávačů, místopředseda lidovců Kasal, k tomu dodal: "Je to možná lepší. Pro toho člověka je to velký tlak, který se ve většině případů ukáže jako zbytečný, protože to tak nedopadne".
Není co dodat.

Už jsem ovšem také zcela zblbnul z přehlídky navrhovaných jmen a v páteční ( dnes už opravené) glose přejmenoval paní Illnerovou na paní Wilhelmovou. Přesto však nadále tvrdím, že sledování české politiky nezanechává na člověku žádné následky, žádné následky, žádné následky...

Není lepšího symbolu stávajícího mizerného stavu české společnosti než současný český prezident - tandem Špidla - Zaorálek. Není také lepšího symbolu kvality funkčního období končícího šéfa nějaké instituce,než výběr jeho nástupce. Což platí jak pro soukromou firmu, tak pro veřejnou instituci, Hrad nevyjímaje.

Pokud by se hledala magajednotka trapnosti, rozhodně by neměla být opominuta několikaminutovka trojice Zagorová - Margita -Železný v sobotním vysílání Novy k 9. výročí této stanice.
Kombinace rozverně šišlající Zagorové, do intelektuálna naladěného Margity a žoviální Železného byl opravdu výkon, hodný devítiletého nevychovaného spratka. Zakončení zpotvořeně zpívanou Beethovenovou Devátou už pak nemělo chybu - finis coronat opus.

A pak že už neplatí Orwellovo slavné rčení, že všichni lidé jsou si rovni, někteří jsou však rovnější. Viz případ pozitivního dopinkového testu českého tenisty Ulihracha. Ze článku ve včerejších Hospodářských novinách jsem se totiž dočetl, že tenisté mají zvýšenou povolenou hranici anabolika norandrosteronu 5 nanogramů na mililitr moči, kdežto ostatní sportovci jen 2 nanogramy.
Nepředpokládám, že by těla tenistů vyrobila při sportovním výkonu více hormonu než třeba těla desetibojařů, vzpěračů či hokejistů.
Jediné vysvětlení tedy vidím v množství peněz tenisem protékajících a kupujících si výhodnější podmínky.

Od zítřka by měla každé úterý vycházet v nově zavedené příloze Lidových novin "Horizont" krátká obdoba těchto glos.