STŘEDEČNÍ GLOSY

Vím, ale nepovím, říká Vladimír Iljič Špidla na dotazy, koho sociální demokracie navrhne ostatním partajím za prezidentského kandidáta. Nejprve se totiž moudří politikové vládních stran vynasnaží dohodnout se na průchodném kočkopsovi - a teprve pak oznámí blbému národu, koho že mu to vybrali za hlavu státu.
Doporučuji vyhlásit výsledek ze stejného balkonu, ze kterého mluvil Gottwald.

Mimochodem, kdyby takto utajeně postupovala vládní koalice, ve které by byla ODS, levicoví" intelektuálové" by již plnili Václavák a Ruml by byl už ve spacáku.

Na Jihlavsku se narodilo dvouhlavé tele - to by byl nepřehlédnutelný prezident, soudruhu Špidlo!

Pavel Verner, který věrně sloužil ministru zdravotnictví Davidovi a pak jej sepsul v knížce krátkých pamětí, a který nyní píše často sloupky do Práva, ve sloupku včerejším označuje za možného prezidentského kandidáta, a to nikoliv bez šancí, Jiřího Dienstbiera.
Jako by ze zdravotnictví nevěděl, že "kdo příliš alkoholu pije, spálí si v mozku ganglie", jak říkával propagátor abstinence dr. Šimsa.

Další nevolnický zákon ( samozřejmě, že s bohulibým vysvětlením ) přichází dnes na pořad jednání vlády: svoje peníze budeme napříště moci utratit jen podle bolševickou mocí stanovených pravidel. Zalíbí-li se Vám například krásný obývák za 130.000.- nebo budete-li chtít koupit manželce k výročí svatby briliantový prsten za 300.000.- nebo budete chtít zaplatit stavební firmě za opravu střechy 105.000.-, nebudete moci napříště vzít svoje peníze a svobodně tak učinit, nýbrž budete muset platit "bezhotovostně", aby mocný stát věděl o každé vaší koruně a každém vašem větším hnutí.

Rozhovor Kateřiny Perknerové s místopředsedou vlády Rychetským v dnešním Právu je velmi, velmi zajímavý, neboť vicepremiér v něm (mimo jiné) velmi racionálně mluví o nutnosti reformy veřejných financí - včetně změny "naprosto nepřijatelně nastavených mandatorních výdajů".
Lidově řečeno: pranic se mu nelíbí dnešní rozesraný systém veřejných financí, na jehož rozesranosti se ovšem léta (coby člen mnoha vlád a levičácké sociální demokracie) nezanedbatelně podílel.
Ale prohlédnout na stáří je pořád lepší než nikdy.

Nejkocourkovější ze všech kocourkovských příběhů z Česka je příběh Marty Chadimové, která zrestituovala před více než deseti léty dům a zahrady na Loretánském náměstí v Praze, které její otec dle předložených dokumentů koupil těsně před druhou světovou válkou od strahovských Premonstrárorů. ( Sama tato historka je k popukání).
Obvodní soud pro Prahu 1 po deseti letech rozhodl, že předložené dokumenty jsou falešné a Chadimová tedy musí vrátit majetek Praze1, případnou trestní odpovědnost za podvod, padělání a pozměňování veřejných listin pak už dávno zlikvidovala amnestie známého Havla.
Silně kocourkovské mně ovšem také připadá to, že ušlé výnosy z domu a zahrady za celá léta Chadimová vlastníkovi uhradit nemusí.