PONDĚLNÍ GLOSY

Že prezidentské auto může dle zákona o pozemních komunikacích jet s kvílící sirénou a blikajícím modrým majáčkem, je nepopiratelný fakt. Proč však musela takto jet na čtvrteční slavnostní večeři na zámku v Lánech Dagmar Havlová, nám mluvčí prezidentské kanceláře Martin Krafl nevysvětlil.
Nedivím se mu, vysvětlit to nelze.

České dráhy nasvítily loni v květnu dva historické viadukty u Jezernice na Přerovsku. Před pár dny je nasvítily znovu. V mezidobí tonuly ve tmě, neboť dráhy původně vedly kabeláž přes soukromý pozemek a musely proto instalaci, včetně nového stavebního povolení, předělávat. Hlídací psi demokracie, zjistěte, prosím,zda pracovníci železnic, kteří to zavinili, zaplatili náklady navíc ze svého, a nebo je socialistické dráhy připočetly ke svým miliardovým dluhům a zaplatíme je tak za ty konkrétní, mizerně pracující ajznboňáky všichni.

Nemile mne překvapil Alexander Kramer, který v celostránkovém rozhovoru s ministrem financí Sobotkou v sobotním Právu v otázce prohlásil, že sociální podpora by měla být vázána pouze na to, jaký má člověk příjem ( a nikoliv majetek).
Rozumím-li mu totiž dobře, souhlasil by s tím, že pokud se mi v podnikání přestane dařit a nové místo v 59 letech neseženu či "neseženu", byl by rád, kdybych pobíral po vyčerpání podpory v nezaměstnanosti sociální dávky, namísto abych prodal Jaguára či jiný majetek.
To snad nemůže myslet vážně.

Ten rozhovor je vůbec podivuhodný. A. Kramer další otázku načal: "Řekněme, že si za své poctivě vydělané peníze postavím rodinný domek, a pak se dostanu do nouze..." a ministr Sobotka doplnil: "Nikdo se nechystá nutit občany, aby prodávali své rodinné domy nebo své byty. Ta majetková přiznání se pochopitelně mají týkat jen majetku, ze kterého tomu občanovi, pobírajícímu sociální podporu, plyne nějaký vedlejší, nenahlášený příjem, například v podobě pronájmu."
Nemám slov - ten rozhovor je opravdu silný atak na zdravý selský rozum.

Není lepší ukázky nesmyslnosti dnešního systému financování zdravotnictví než je následující fakt: zdravotní pojišťovny musejí mít ze zákona zřízen rezervní fond, který by vypomáhal za situace, kdy by přechodně poklesl výběr pojistného nebo nastaly zásluhou nějaké epidemie či velké průmyslové havárie nebo přírodní katastrofy velké výdaje. Potud vše v pořádku. Nesmyslné je, že zdravotní pojišťovny nemohou volně a svobodně hospodařit na základě smluv se svými klienty a poskytovateli zdravotních služeb, neboť jim do tohoto hospodaření zločinně mluví vláda a ministerstvo zdravotnictví a nutí je momentálně vyplácet nemocnicím více peněz, aby bylo na splnění socialistických předvolebních slibů, tedy na vyšší platy, a to bez ohledu na efektivitu a možnosti systému.
(Jedním z důvodů, proč se ministryně Součková snaží ovládnout VZP, je pak pochopitelně ten, aby se vůči takovému budoucímu dojení příliš nebránila).
A tak například Všeobecná zdravotní pojišťovna, která by měla mít v rezervním fondu více než 2.5 miliardy korun, v něm má 6000 Kč.
Při rostoucím nebezpečí terorismu je taková vládní politika zločinná dvojnásob.

Václav Klaus ve velkém "prezidentském" rozhovoru v dnešních Lidovkách na otázku po jeho mottu prohlásil: Die Weisheit vervolgt mich, aber ich bin schneller.
Redakce to pochopitelně přeložila: Moudrost mne pronásleduje, ale já jsem rychlejší.
A zcela nepochopitelně dodala mezititulek: O mottu svém, nevážně.
Připomněla mi tak Sokratova současníka, který z jeho věty "Vím, že nic nevím" usoudil, že Sokrates nic neví.

Náhodně jsem přelétl v jakémsi magazinu titulek "Perry vyhrál bitvu" a protože jsem nevěděl, o kterého Perryho jde, pokračoval jsem ve čtení. A nestačil jsem se divit, neboť šlo o povrchní článek o herci jakéhosi TV seriálu, který po létech přežírání, popíjení a drogování dvakrát podstoupil odvykací kůru a momentálně se nepřežírá, nechlastá a nebere drogy.
O.K. Jen nechápu, proč se o tom proboha píše, proč magazin nevěnuje spíše pozornost nějakému úspěšnému našinci, příkladu, který táhne, byť zcela "obyčejnému", neboť "nezajímavému" obezitou, chlastem a drogami.