PONDĚLNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Moc se mi líbilo v sociálnědemokratickém čtrnáctideníku Pohled, vycházející v Právu, novoroční předsevzetí Mgr. Stanislava Grosse, vicepremiéra a ministra vnitra:
"Úkolů a témat, kterým se chci i nadále v příštím roce věnovat, je celá řada. Mezi priority patří zákon o služebním poměru, zvýšení bezpečnosti silničního provozu a prosazení s tím související legislativy. Dále pak prosazení zákona, který umožní zadržovat majetek zločinců. Samozřejmě i příští rok se budu věnovat ochraně obyvatelstva v souvislosti s hrozbou terorismu."
Nač ta mnohoslovnost, pane ministře ? Vždyť toto Vaše předsevzetí by se dalo jednoduše shrnout do věty: Budu se nadále věnovat tomu, za co jsem placen.
Ale to by nevyznělo tak údernicky, to je fakt. Čest vašim píáristům, pane ministře.
"Úkolů a témat, kterým se chci i nadále v příštím roce věnovat, je celá řada. Mezi priority patří zákon o služebním poměru, zvýšení bezpečnosti silničního provozu a prosazení s tím související legislativy. Dále pak prosazení zákona, který umožní zadržovat majetek zločinců. Samozřejmě i příští rok se budu věnovat ochraně obyvatelstva v souvislosti s hrozbou terorismu."
Nač ta mnohoslovnost, pane ministře ? Vždyť toto Vaše předsevzetí by se dalo jednoduše shrnout do věty: Budu se nadále věnovat tomu, za co jsem placen.
Ale to by nevyznělo tak údernicky, to je fakt. Čest vašim píáristům, pane ministře.
Mimochodem, v Johnsonových Dějinách 20. století je mnohokrát zmíněn neblahý vliv "profesionálních politiků", obratných propagandistů s darem řeči, dostatečně oportunních, aby mohli být politiky v každé době.
To, že někteří byli zrovna fašisté, jiní marxisté, další sociální demokraté a jiní liberálové, bylo vždy způsobeno okolnostmi ( vždy osobními a často malichernými), nikdy však jejich niterným přesvědčením.
Je to poučné, lidé jsou však vesměs nepoučitelní.
To, že někteří byli zrovna fašisté, jiní marxisté, další sociální demokraté a jiní liberálové, bylo vždy způsobeno okolnostmi ( vždy osobními a často malichernými), nikdy však jejich niterným přesvědčením.
Je to poučné, lidé jsou však vesměs nepoučitelní.
Také neblahý vliv levicových intelektuálů ( a hlavně novinářů) na světovou politiku dokumentuje Johnson v této knize více než důkladně - aniž si z toho pro dnešek ovšem opět bereme poučení.
Moc se mi líbí pořady i rozhovory s Halinou Pawlovskou - není sice můj cup of tea, ale profesionalitu, s jakou dokáže přetvářet a proměňovat svoje komplexy v zábavu a obživu, oceňuji a uznávám.
Nový polský velkofilm dle Sienkiewiczova románu Quo vadis je tak příšerná nuda, že Vám rozhodně doporučuji na něj nechodit a namísto toho si zahrát ve dvojici následující hru střídavých otázek a odpovědí:
Kam jdeš?
Do kina.
Co hrají?
Quo vadis.
Co to je?
Kam jdeš.
Do kina.
Co hrají? A.t.d.
Kdo se splete, ztrácí fant. Budete-li hrát tuto hru s pohlednou osobou opačného pohlaví a fanty budou součástky oděvu, pobavíte se milionkrát lépe než v kině.
Kam jdeš?
Do kina.
Co hrají?
Quo vadis.
Co to je?
Kam jdeš.
Do kina.
Co hrají? A.t.d.
Kdo se splete, ztrácí fant. Budete-li hrát tuto hru s pohlednou osobou opačného pohlaví a fanty budou součástky oděvu, pobavíte se milionkrát lépe než v kině.