NEDĚLNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
To, že 17.listopadu 1989 nezačala žádná revoluce, ale poslední trapné záškuby umírajícího systému, do kterého si lidé už konečně dovolili kopnout, dokazuje více než dobře fakt, že 17. listopad se nestal v myslích většiny lidí žádným předělem, žádným dnem revoluce, žádným svátkem, ba v myslích mnohých stále spočívá coby Mezinárodní den studenstva a nic víc.
Je to jistě také způsobeno tím, že spousta lidí měla o přicházející době zcela idealistické, zkreslené představy, vycházející mnohem více z jejich zbožných přání než z reality. Jinak řečeno, většina lidí si představovala, že namísto neschopných bolševiků nastoupí jiní, lepší a bez toho, aby se na jejich vlastním způsobu života, míře odpovědnosti, vztahu k práci a ignoraci správy věcí veřejných cokoliv změnilo, záhy budeme žít v bezproblémovém rohu hojnosti. Jiní, více intelektuálně zaměření, si zase namlouvali, že zmizením vedoucí úlohy KSČ se jako mávnutím kouzelného proutku stane celá republika jakýmsi "filmovým klubem", plným špičkové kultury, v níž budou hrát nezanedbatelnou roli - a byli pak nemile překvapeni rychle projevenou, přirozenou, "nováckou" mentalitou většiny.
Prostě - není nic horšího než zklamané naděje, byť by to byly, jako v tomto případě, většinou naděje falešné a tudíž marné.
Ještě štěstí, že dorůstá generace, která byla v roce 1989 příliš mladá a nebo vůbec nebyla na světě, generace bez zklamaných nadějí a tudíž generace většinově nefňukající, nesentimentální, kupředu hledící.
Už se docela těším, až dospěje.
Je to jistě také způsobeno tím, že spousta lidí měla o přicházející době zcela idealistické, zkreslené představy, vycházející mnohem více z jejich zbožných přání než z reality. Jinak řečeno, většina lidí si představovala, že namísto neschopných bolševiků nastoupí jiní, lepší a bez toho, aby se na jejich vlastním způsobu života, míře odpovědnosti, vztahu k práci a ignoraci správy věcí veřejných cokoliv změnilo, záhy budeme žít v bezproblémovém rohu hojnosti. Jiní, více intelektuálně zaměření, si zase namlouvali, že zmizením vedoucí úlohy KSČ se jako mávnutím kouzelného proutku stane celá republika jakýmsi "filmovým klubem", plným špičkové kultury, v níž budou hrát nezanedbatelnou roli - a byli pak nemile překvapeni rychle projevenou, přirozenou, "nováckou" mentalitou většiny.
Prostě - není nic horšího než zklamané naděje, byť by to byly, jako v tomto případě, většinou naděje falešné a tudíž marné.
Ještě štěstí, že dorůstá generace, která byla v roce 1989 příliš mladá a nebo vůbec nebyla na světě, generace bez zklamaných nadějí a tudíž generace většinově nefňukající, nesentimentální, kupředu hledící.
Už se docela těším, až dospěje.
ODS dokonce zplodila v poklausovsko - potošenovském šoku malou českou Merklovou - Mirku Němcovou, která se též rozhodla kandidovat, neboť jí vyjádřilo podporu její místní sdružení - a dozajista (stejně jako Merklové z CDU) - nejeden poslanec. Ba i důvody podpory budou stejné jako u Merklové: pod kamufláží nepříliš výrazné ženy, na kterou přece jen ani media ani političtí protivníci nemohou střílet stejným kalibrem jak do chlapa, sami získat lví podíl na moci.
Všechno špatně.
Všechno špatně.