SOBOTNÍ GLOSY

Evžen Tošenovský se hrubě mýlí, když prohlašuje, že by jeho předsednictví rozštěpovalo ODS, neboť ohromná část členské základny stála za ním, věřila mu a byla ochotna mu velice pomáhat. Jen velmi malá menšina,sice viditelná, neboť složená z části vedení ODS a poslaneckých řad, dávala najevo, že by si přála někoho jiného. Ale tito lidé by žádnou vnitrostranickou opozici nevytvořili, neboť by rychle narazili na nesouhlas svých domácích členů, tedy svých voličů z primárek, a rychle by pod hrozbou příštího nezvolení otočili. A silný tým za Evženem Tošenovským by mohl velice rychle vyšachovat Václava Klause, pokud by nadále nechtěl připustit, že už je jen jeden z mnoha, do role "podivínského profesora" bez reálného vlivu.
Takže pravda o odstoupení bude někde jinde - nechuť Evžena odejít do Prahy ( odchod z prvního místa v provincii do Říma je v každé historické době obtížný) a obětovat poklidný rodinný život za tvrdou řeholi předsedy ODS.
Plakat nad rozlitým mlékem však nelze i když chápu, proč mi včera volalo tolik zklamaných lidí.
Takže trumfové eso má v rukou Pavel Bém - čím dříve jej vynese, tím více Evženových přívrženců získá a tím silnější bude jeho pozice. Váhání a přešlapování už bylo dost. Teď to chce " chlapa s koulema".

S tím, že letošní rozpočet by až na nepodstatné změny jinak nesestavila žádná vláda, ať politického složení jakéhokoliv, je, bohužel, pravda. Podstatné ovšem je, že minulá Zemanova vláda nehnula prstem, aby se všepožírající mandatorní výdaje snížily, byť by s takovou politikou u opozičně smluvní ODS nejen nenarazila, ale byla podpořena. A Špidlova politika v této praxi pokračuje, takže i po dalších letech bude platit smutná pravda, že žádná jiná vláda nebude moci solidní vyrovnaný rozpočet přijmout. Vina ovšem bude na vládnoucích socialistech, uplácejících děsivým přerozdělováním většinu svých voličů, kteří by je, kdyby solidně hospodařili, kopli do zadku. Taková je, bohužel, smutná pravda: přednost před solidním správcováním země dostala touha udržet se u moci, navíc zabalená do pozlátka "sociálního státu".

Očekávané se stalo skutečností: příliš mnoho příliš ošoupaně označených přechodů pro chodce, chodci vynucující si přednost či přímo bezhlavě vstupující do vozovky a agresivita řidičů, způsobená množstvím aut na mizerných středověkých silnicích dohromady způsobili, že rok po nové vyhlášce stoupl počet mrtvých chodců na přechodech ze čtyř v roce 2000 na doposud osmnáct v roce 2002.
Řešení je nasnadě: snížit počet přechodů a kvalitně je označit, investovat více prostředků do kvalitních dálnic než do příživníků a trvale vychovávat jak chodce tak řidiče. A tvůrci vyhlášky by se měli poučit, že něco nového je třeba spustit až tehdy, kdy jsou vytvořeny podmínky pro to, aby to nové mohlo být lepší než to staré. Revoluce se prostě nikdy nevyplácejí.

Mám bohužel stejnou zkušenost jako Karel Steigewald, který napsal: Nádraží je noclehárna pro otrhané podivíny, z nichž někteří jsou nádražníci, ostatní bezdomovci. Rozdíl mezi bezdomovci a nádražníky je malý. Nádražníci jsou víc do modra.