NEDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Jsem velmi rád, že mohu být potěšeným pesimistou a ne zklamaným optimistou - moje nedávná úvaha o tom, že ODS ve druhém kole senátních voleb získá pět či šest křesel se naštěstí nenaplnila, neboť přes veškerou snahu "fronty proti ODS" na několika místech
(jeden příklad za všechny budiž Ostrava) lidé ocenili kvalitu jejích kandidátů a volili hlavou. To potěší, zvláště v kombinaci s nepopiratelným úspěchem ODS v komunálních volbách. V osvědčených komunálních politicích má totiž ODS nejlepší záruku solidní politické budoucnosti.
Včera v 17.20 jsem si při sledování volební besedy na ČT 1 nahlas říkal, že už za ty neskutečné bláboly o sobě, coby "občanském" senátním kandidátovi, jejichž plytkost a frázovitost navíc vynikaly na pozadí kultivovaného projevu a solidních názorů dalšího kandidáta, p. Weisse z ODS, by si "občan" Mejstřík zasloužil prohrát. Záhy se ukázalo, že byl zvolen. Nemohu si pomoci - tentokrát většina lidí volila spíše slepým střevem než hlavou.
Dalším neštěstím je, že se opět ještě více roztříštilo pravé spektrum politické scény - kdyby voliči, nespokojení s politikou současné vlády volili namísto "nezávislých" a většinou názorově nevyhraněných senátorů kandidáty ODS, ve většině případů stejně kvalitních či kvalitnějších jako jejich "nezávislí" konkurenti, stal by se senát skutečnou pojistkou a brzdou vládního socialistického běsnění.
Takto sice ztratila vládní koalice v senátu papírově většinu, obávám se však, že leckteří "nezávislí" senátoři budou velmi závisle trvale hlasovat s vládou.Ti pravicoví voliči, kteří je volili, tak velmi přispěli svým hlasem k tomu, že tato senátní brzda levice nebude fungovat. Nechápu, proč jim to v okamžiku voleb nedochází. Zvláště, kdyby si připomněli starou politickou pravdu: kdo o sobě říká, že není ani pravičák ani levičák, je levičák.
Práce na sjednocení pravice v Česku bude po těchto volbách ještě těžší a obávám se, že nejvíc a nejhlasitěji si na to budou stěžovat ti, kteří ji svými rozparcelovanými hlasy způsobují.
Moc jsem se těšil na první slova Cyrila Svobody po značné porážce lidovců v senátních volbách. Nezklamal mne: o senátu ani slovo a hlavním sdělením bylo, že předností lidovců je, že "strana má schopnost komunikovat". Tato slova se dají po letité zkušenosti s lidovci přeložit jako " jsme ochotni se dohodnout s kýmkoliv, kdo nám nabídne patřičný počet koryt" - a protože slizoun Svoboda je kvintesencí této tradiční lidovecké politiky kdykoliv se objeví na obrazovce, je hlavním důvodem propadu lidovců právě on a jím reprezentovaná politika.
Známý lepič plakátů a kandidát Unie svobody - DEU na pražského primátora Hvížďala uspěl s heslem V Praze nás baví žít. Jen s tím drobným rozdílem, že většinu Pražanů baví v Praze žít bez Hvížďaly coby primátora. A tak US - DEU získala zhruba pět procent hlasů a jen dva zastupitele - to aby si Hvížďala nepřipadal jako kůl v plotě.