NEDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Zde je několik postřehů ze starších novin, které jsem pročítal po návratu.
Pavel Bém tvrdí v rozhovoru pro LN o Evženu Tošenovském, že podobně jako Špidla, je hlavně úředník a nikoliv ideolog. Domnívám se ovšem, že Špidla není nic jiného než klubíčko táborskosocialistické ideologie zabalené do lidskému tělu podobného obalu, mající mnohem více společného s podobně ustrojenými fanatiky minulosti než s Evženem Tošenovským, který "jen" velmi výkonně pracuje, aniž by byl poháněn více energií své vize než zdravým selským rozumem. Mnohem více je tedy Pavlem Bémem než Špidlou.
Druhou věcí je, že každá politická strana potřebuje svého "ideologa", člověka, který přetavuje ideje a myšlenky na kterých politická strana vznikla, do předvolebních sloganů a popisů každodenní praktické politiky.
Nikde však není psáno, že tím ideologem musí být ausgerechnet předseda strany. Tým, tým a třikrát tým je mnohem kvalitnějím řešením. Nedívat se na postklausovskou ODS stále očima klausovského dneška je však zřejmě i pro Pavla Béma ještě nezvyklé.
Momentálně má Unie svobody obsazeno pět náměstkovských míst na ministerstvech, lidovci pak sedm. Náměstků je však neskutečných sedmdesát a tak se vsaďte, že toto číslo ještě velmi vzroste, jen až se hoši, co spolu mluví, konečně dohodnou na rozdělení koryt. Zatím je totiž více kamarádů než náměstkovských míst a tak boj o koryta ještě chvíli potrvá.
Mimochodem, když jsem nastoupil coby ministr v roce 1992 na Ministerstvo práce a sociálních věcí a na Federální výbor pro životní prostředí, nevyměnil jsem jediného náměstka a nezaměstnal, mimo svého osobního sekretáře, jediného "svého" člověka, dodávám pro pořádek.
Stát by rozhodně neměl opět potrestat dobře hospodařící nemocnice ( jak již učinil v minulosti několikrát) a zaplatit za ty hospodařící špatně jejich již opět dvoumiliardový dluh.
Stát by rozhodně neměl otálet s nezbytnou reformou zdravotnictví - dvanáct let po převratu je už další odkládání zcela ostudné.
Konečně jednou nemusím komentovat proslov pana prezidenta, tentokrát mám na mysli ten jeho poslední v poslanecké sněmovně. Není totiž co.
V důvodové zprávě Ministerstva zdravotnictví k vyhlášce "o balení koblih" se praví, že "hlavním důvodem byla ochrana potravin s ohledem na riziko bioterorismu". Pranic by mně ovšem nevadilo, kdyby bioteroristé Česko podobně uvažujících kreténů zbavili, když už to nesvedou čeští voliči.
Konečně víme, jakou energií je poháněna Hanka Marvanová - v rozhovoru pro nedělní přílohu Lidovek totiž říká, že jejím vzorem jsou obhájci z amerických filmů.
Vzhledem k tomu, Hanko, že americké filmy jsou reálné stejně jako sliby kampeliček vyplácet třicetiprocentní úrok z vkladů, lze ovšem konečně chápat většinu tvých počinů.
Miroslav Antl začal u policie jako kovboj a tak zákonitě jako kovboj skončil. Netřeba mu ovšem tleskat za to, že "čestně" odešel - čestné by bylo, kdyby nesedal ožralý za volant nebo alespoň neodmítal krevní zkoušku, takové jednání si přece zaslouží zcela jiná adjektiva. Jeho kariéra se zatraceně přesně podobá kariéře senátora Václava Fischera - velmi viditelné public relations a neviditelné výsledky práce.
Zajímavější ovšem bude, kdo zaplatí čtvrtmilionovou škodu na jeho služebním automobilu. Hlídací psi demokracie, toto rozhodně pohlídejte - abychom to nakonec neplatili my z našich daní.
Je příšerní, že stále existuje možnost, aby peníze, které si lidé uspořili ( formou daní) na svoje důchody, mohl zběsile rozhazovačný stát utratit na sociální podpory, o jejichž spravedlivém směrování a efektivnosti víme své. Což stát právě dělá. A všichni mlčí.